Vyslanci pro Paraple – Zdeněk Buldok, Moravsko-slezský kraj
Co tě přimělo, stát se vyslancem pro Paraple?
Loni v září jsem spadl ze střechy, zlomil si kůstky u 2. a 3. obratle a skončil v nemocnici. 2 dny doktoři nevěděli, jestli budu ještě někdy chodït. Léčení trvalo 5 měsíců. Nejenže jsem začal chodit, ale rozhodl jsem se, že v květnu uběhnu poprvé v životě maratón. A ne jen tak, ale právě jako vyslanec centra Paraple. Podařilo se vybrat něco přes 42.000 Kč a já měl radost, že můžu pomoci těm, kteří neměli tolik štěstí jako já.
Co si osobně myslíš o nadacích, přispíváš některé, když ano, které a jakou formou?
Líbí se mi Unicef. Mám doma jejich panenku a kalendář a rád jsem tímto přispěl na děti v Africe. Uvažuji dokonce o adopci dítěte na dálku prostřednictvím této nadace.
A samozřejmě sám přispívám na Paraple.
Víš něco více o centru Paraple, kromě toho, že se pravidelně vždy v červnu pořádá Běh pro Paraple?
Když se řekne Paraple, hned mě napadne pan Svěrák. A televizní pořad, kdy se přispívá prostřednictvím sms a telefonů.
Co tě první napadne, nepřemýšlej, když potkáš handicapovaného člověka?
Nic. Mám bratrance, který má dětskou obrnu a je celý život na vozíčku. Bydlím v bezbariérovém domě, kde je vozíčkářů hned několik. Jsou to úplně normální lidi a nepřijde mi, že by byli jiní. Jen v tom pohybu jsou trochu omezeni a dostat se tam, kam potřebují, není vždy jednoduché. Proto vidím pomoc centra Paraple jako smysluplnou věc a jsem rád součástí této nadace.
Motivuje tě to, jak se tito lidé dokáží vzepřít osudu a žít dál, nebo je lituješ?
Pokud se na vozíček dostane člověk po úraze, je to určitě ze začátku moc těžké a proto je dobře, že centrum Paraple těmto lidem pomáhá k tomu, aby mohli zase plnohodnotně žít – pracovat, řídit auto, žít dál svým životem, jen s trochu omezeným pohybem. Obdivuji ty, kteří i s postižením sportují – lyžují, plavou… Jsou to borci.
Co pro tebe představuje běh?
Při mé váze to žádná pohoda není. Ale jednou jsem se rozhodl, že budu běhat jako vyslanec centra Paraple maratón každý rok, a tak trénuji a běhám.
Jak dlouho běháš a co tě k běhání přivedlo?
Běhám rok, už jsem tady psal, rozhodl jsem se po těžkém úraze nejen chodit, ale i běhat. Začal jsem běhat podle knihy Miloše Škorpila „Jak uběhnout maratón za 100 dní“, poté jsem se s Milošem i setkal, domluvili jsme se a Miloš se stal mým trenérem. Jeho tréninky všem, kteří chtějí s během začít nebo se zlepšit, vřele doporučuji. Ať už ty osobní, nebo právě dle výše zmíněné knihy.
Co podle tebe může běh a běhání člověku dát – přinést?
Může přinést radost z běhu, vyčištění hlavy, „vypadnutí“ z práce…A hlavně spoustu skvělých kamarádů – běžců, kteří se pravidelně scházejí buď jen při rekreačním běhu nebo na závodech.
Máš nějaký slogan – heslo, kterým budeš lidi z kraje, za nějž běžíš jako vyslanec pro Paraple, motivovat k tomu, aby podpořili tvou snahu vybrat na konto Paraple co nejvíc korunek? Případně jak zní?
„Buldok-tým běží maratón pro centrum Paraple – přidej se i ty“ – třeba i malou částkou přispěnou na konto centra Paraple.
Máš nějaký nápad, kterým by se dalo pomoci nadaci pro Paraple i jinak, než tímto konkrétním způsobem? Máš-li, sem s ním.
Omlouvám se, nic mě nenapadá.
Kdybys chtěl někoho pozvat na návštěvu kraje, v němž žiješ, za nějž běžíš, čím bys ho lákal? Co je pro tento kraj typické, co se jinde nevidí?
Na prvním místě fotbal. Atmosféru jako na Bazalech nezažijete nikde. Potom hornické muzeum a především Beskydy – Frenštát a Rožnov pod Radhoštěm, Pustevny… je tam moc krásně.
Vložit komentář
