logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem (nedo)honil vteřinu – aneb meta leží za kopečky

Jak jsem (nedo)honil vteřinu – aneb meta leží za kopečky

Domácí závody oplývají velkým kouzlem, obzvláště pak ty výživnějšího zrna. Slovo plyne o takových, na které se předlouho dopředu těšíte, a raději ještě o trochu dříve začnete s tréninkem, jelikož máte nahnáno, abyste cokoliv nepodcenili.

Také jsme jeden takový měli. Zrovna tuhle neděli. Byl jednou jeden půlmaraton a ještě ke všemu první. Tedy ten pelhřimovský a vlastně i můj oficiálně podstoupený. Že to začíná jako pohádka? Však také naštěstí ano, zápletka by nicméně obstála i v akčním kasovním trháku.

Zkrátka a nedobře, to se takhle půl roku chystáte na den D, pak pro změnu chystáte samotný den D, a málem kvůli tomu zůstanete viset na startu. Prostě jsme se s naším oddílovým komandem natolik zasekli při dohánění zle rozvržených předstartovních restů, že čas rázem vystřelil s vervou nejrychlejšího muže planety proti nám. A já jsem jakožto suverénně nejpomalejší sprinter krutě nestíhal. Kde se vzala, tu se vzala, zjevila se čtvrthodinka do startu a já teprve natahoval ponožky (samozřejmě funkční). Ale ani ty mi moc nejdou. Jak tohle jenom dopadne?

Na důkladnou předpůlmaratonskou rozcvičku jsem mohl zapomenout, muselo stačit kolečko v parku vylepšené o pár dřepů. Pravda, ve skrytu duše mě zahřálo alespoň vědomí, že mi kamarád stačil vyzvednout startovní číslo s čipem. Jenže kde je?! Marně jej vyhlížím v davu již soustředěných vytrvalců. Taky aby nedávali bacha, když už se odpočítávaly poslední dvě minuty, a paralympionik a zároveň vrchní startér Jiří Ježek už měl prst na spoušti. Já se tam sice klepal s ostatními, ale jako bych tam nepatřil. Bota stále bez čipu, hruď bez čísla. A na mé přepjaté, civilní profesí těžce zkoušené nervové struny by klidně mohl vybrnkat Keith Richards odvěký hit jménem Nervous breakdown.

Minuta do startu. Vtom mi na rameno klepe Radek a podává vysněnou třiaosmdesátku. „Ty vole, raději mi to připni, nebo se ještě propíchnu špendlíkem. Hele, co mi dělaj´ ruce,“ ukazuju mu klepotici. Slituje se a zručně promění zoufalce v závodníka. Dokonce jsme si i vychutnali posledních pět vteřin do startu. Zazněla rána. Tak kvůli tomuhle jsem se půl roku honil po kopcích!

Závod pro mě začal vlastně až na druhém kilometru. „Na kolko ideš?“ vytrhl mě otázkou z agónie jeden ze slovenských vytrvalců a já jsem si uvědomil, že by nebylo špatné začít přemýšlet nad tím, co se pokouší tropit nohy pode mnou. „A víš, že ani nevím? Prostě, na kolik to půjde,“ překvapil jsem jej odpovědí i já. To jsem mu tedy pomohl.

Alespoň bylo na světě zásadní rozhodnutí číslo jedna. I když to vzhledem k předchozím okolnostem dneska asi bude stát za pytel, šetřit se rozhodně nebudu. A vyrážím, jakoby se na mě cíl smál za rohem.

obrázek

Naštěstí se potvrdilo staré moudro, že pocuchané nervy je nejlépe rozhýbat. Rozčilení překrystalizovalo ve zdravé naštvání. A mně to šlo, vlastně běželo! Když jsem před otočkou koukl zpoza navlhlých brýlí na stopky a tam se smála šestačtyřicítka místo předpokládané dvaapadesátky, vyžádal jsem si na občerstovačce protekčně uschovanou tyčinku Voltage (k nabízeným gelům prozatím zastávám roli nevěřícího Tomáše), nasoukal ji do sebe a řekl si, že to zkusím, kopec nekopec. A že jich mezi Pelhřimovem a Svépravicemi je.

Hodina a půl, která údajně odděluje běžce od hobbíků, byla lákavým argumentem. Dostal jsem se dokonce tak daleko, že jsem začal myslet i na běžecký styl (který nemám). To když jsem zahlédl cestou zpátky běžeckého profesora Miloše Škorpila, který mimochodem dokvačil do cíle pouhých pět minutek po mně. Jenom můj výraz lovem znaveného zajíce vyměnil za úsměv od ucha k uchu.

Měl k tomu i další dobrý důvod. V jeho dobročinné kasičce zacinkaly při procházce maloměstským parčíkem rovné dva tisíce korun. Pro zajímavost, při pražském INTERNATIONAL MARATHONU to bylo jedenáct stovek.

Zpátky ale na trať. Únava zůstávala snad i díky té tyčince a iontovému nápoji, při jehož rychlopolykání se mi podařilo neutopit, přikrčená kdesi v křoví. Vyfuněl jsem dokonce i poslední, nejobávanější radětínský krpál. Jenže škodolibý kilometrovník napovídal, že na „hodinu třicet“, o které jsem dosud přemýšlel pouze se zavřenýma očima a obalený peřinou, by to chtělo pendolino. A že jich tu jezdí. Stihnu to?

Nebudu napínat, ano i ne. Navzdory nejapnému pokusu o závěrečný šestisetmetrový sprint tam ta vteřina navíc na oficiálně časomíře naskočila. Jedna jediná, mrcha jedna! Nicméně vzhledem k tomu, z jakého místa jsem skoro ani neodstartoval, se na mě šklebil z upocených cibulí od Timexu real time 1:29:59. Tak to bylo fakt o fous.

No, jo, tak jsem běžec, nebo ne?

A víte co, je mi to jedno. Vlastně bychom měli být rádi i za zkušenost, že cesta ke zdánlivě nedosažitelné metě nevede pokaždé po uhlazené rovince. A teď nemyslím oněch neoddiskutovatelných 280 metrů našeho pelhřimovského půlmaratonského převýšení. To se může hodit.

Běhu zdar!

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 8289/8129×, 6 komentářů
Jak jsem (nedo)honil vteřinu – aneb meta leží za kopečky

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12honzade | 5. 6. 2010 12.30 hod. | 195.113.13.xxx
Super zazitky, skvely pocity a jeste naaadhernej cas? Co vic si prat!! Ani minuty bych neresil, natoz vteriny.. Hezky si to uzij, je to maximalni. 12:)

Michal z Pejru | 4. 6. 2010 14.21 hod. | 195.191.204.xxx
Děkuji všem vespolek za uznání a podporu. K té laťce, pokud se člověk pustí do domácího závodu, jiná možnost než „jít na krev“ asi ani nezbývá. Na druhou stranu to ale nehrotím, nejsem zase až takový rychlík (a asi těžko kdy budu), abych běhal vysloveně kvůli stopkám. Běhání přece skýtá i jiné požitky… Důležité je udělat pro úspěch všechno, co se v té chvíli dá. S tou rovinou souhlasím, docela mě láká nějaká nejlépe typicky městská placka. Mno, pokud jsem někoho inspiroval, tak to mě fakt těší! Vlastně další motivace..., takže díky, Jirko. A k Pyjárovi: To víš, Pavle, to jsme celí my, nepijáci. Každý holt má svůj recept. Tobě stačí hlt vínka a jedeš jako utržený vagón, čímž ti gratuluji k osobáku. Já se peru zeleninou a obilninami a doufám v zaječí krok. Zatím tedy furt nic, ale čekám to každým dnem.

Milan Kůtek: Michale, když už jsi takové zvíře, že dáš napoprvé pod 1:30, doporučuji spíše krok králičí – viz výzkumy prováděné na mé osobě :)
Ing. Pokusný

pyjár | 4. 6. 2010 13.40 hod. | 85.70.234.xxx
myšáku

kdyby sis dal místo té blbé tyčinky to moje víno, bylo by to za 1:27:00 nejhůř!

pyjár

Jirka Holíček | 4. 6. 2010 13.05 hod. | 89.233.144.xx
Michale jsi fakt dobrej. Ta motivace zdravým „naštváním“ se se mi na závodě ještě nepovedla – vždycky převáží taková ta lenost a touha po příjemných pocitech, která vždy zvítězí nad pocením krve a sdíráním se z kůže ;-) Je to pro mě inspirace, zkusit se někdy takto vyprovokovat – nejdřív se rozklepat nervozitou a pak se zdravě nasrat! Bravo ;-)

Jarda | 4. 6. 2010 10.44 hod. | 85.160.117.xxx
Jsi běžec, Michale. A to sis ještě na svém prvním 1/2M nasadil laťku docela dost vysoko. Být to na rovinaté trati, měl bys to ještě o dost rychlejší. Gratuluji ti.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas79
Asics102
Brooks16
Inov-846
Icebug4
Hoka One19
Mizuno49
Newton2
NB20
Nike47
Salming301
Salomon32
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot4
Jiné, zde neuvedené značce41
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků