logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

I to se může stát, aneb někdy je dobré si hlídat čas

I to se může stát, aneb někdy je dobré si hlídat čas

Zdá se to skoro nemožné, ale stalo se :). Byly dvě a letěly do Stockholmu na maraton. Dost na tom, že si nejdříve zaplatily letenky, ubytování a teprve potom se začaly zajímat, jak se na maraton přihlásit. Co čert nechtěl, místo na startu už nebylo, tak letěly na hezkou dovolenou.

Někdo jim řekl, že by se možná mohly na start dostat, všem včas přihlášeným to určitě nevyjde se zúčastnit a tak by se nakonec místečko pro ně mohlo najít. Zavolaly a ejhle, karta se začala obracet, že by si přece jenom ten maraton ve Stockholmu zaběhly? Domluvily se s pořadateli, že zavolají, až přistanou ve Stockholmu.

Celé natěšené si řekly, že se sejdou ráno v půl 10 na Kulaťáku a společně pak pojedou 119 na letiště. V půl 9 jedné zvoní telefon, druhá hlásí: „Už tu na tebe čekám“. Hodně se těšila, hodně :).

Let Praha – Stockholm uběhl rychle, přistály a hned se jaly vyřizovat svůj start na maratonu. Na druhé straně telefonu se ozvalo: „Vítejte ve Švédsku, zavolejte mi příští středu, dojdu s vámi do expa a vše zařídíme!“ V jejich hlavách zavládlo zděšení, ano – hádáte správně, přiletěly do Stockholmu o týden dříve :). I to se může stát, já taky jednou přišel do divadla o den dříve a marně jsem se u jiného návštěvníka dožadoval svého místa :). Tohle však byla trošku jiná situace. No co, nakonec si daly nějakých 58 kilometrů okolo jezera a při tom plánovaly, kam příště vyletí na maraton, aby zažily, jak se běhá ve světě.

To my si vyrazili s Martinem a Rendou na maraton LGT do Vaduzu. A jak to tam vypadalo? No, tak na to si počkejte, až se nám to trošku usadí v hlavě :), vše má svůj čas…

obrázek

I muži mají své dny – LGT Alpin Marathon 2010

Když jsem končil první část tohoto zamyšlení, neměl jsem ani potuchy, jak brzo budu svědkem něčeho podobného v obráceném gardu a že v tom tentokrát budou hrát hlavní roli muži.

Byli jsme dohodnuti, že Martin s Rendou a Bárou přijedou na Hůrku okolo půl 9. V půl 7 mně došla SMS: „René ještě spal“. Když konečně v půl 10 přijeli, vyprávěli mi svou story.

Martin: „Přijedu tam a zvoním! Nic. Za pět minut to zkusím znovu, zase nic! Až na potřetí jsem se dozvonil.“

Renda: „No, když jsem s Martinem mluvil mobilem, tak když se mě zeptal, v kolik vstáváme, tak jsem si sám pro sebe říkal voe, proč chce vědět, v kolik vstáváme, když jedeme až večer?“

Bára: „Mně to bylo hned podezřelý, a tak jsem se Rendy ptala, jestli to není divný vyjíždět z Prahy až v půl 7 večer, on mi ale řekl, že kluci to mají určitě dobře spočítaný a bylo.“ Neměl samozřejmě ani spakováno, takže pak si sebou nevzal ani ručník na utření po umytí v cíli. Bára měla jít ještě do práce, tak si musela nahlásit dovolenou.

No a nakonec jsem byl na vině já, protože se mnou Renda přijížděl na nocležiště vždy okolo půlnoci, pak jsme spali na parkovišti, tak si myslel, že tentokrát to bude stejný :). Jak říkám: „I muži mají své dny :)“.

obrázek

Vyjeli jsme okolo 10. Puchejř připaloval, ale klimatizace v autě vytvořila docela příjemné prostředí. Renda vzadu spal Báře na klíně, cesta ubíhala. Ve 14 hodin jsme byli v Lindau, tam teprve z Martina vypadlo, že prezentace začíná až v 17 hodin a ubytovat se můžeme taky až v 17 hodin, to znamenalo, že jsme mohli vyjet o 2 hodinky později, tedy o 3, když započítám tu hodinku, kdy budil a Renda se balil.

obrázek

Vyřešili jsme to ale skvěle. Neměli jsme známky na dálnice v Rakousku a Švýcarsku, a tak jsme jeli přes Bregensee a pak mimo dálnice. Navigace nás však pořád naváděla na dálnice. Přestali jsme ji vnímat a jeli po paměti, a tak jsme si udělali krásnou vyjížďku, při níž jsme mohli pozorovat Bodamské jezero pěkně z ptačí perspektivy. Jasně :), trošku jsme zakufrovali, ale stálo to za to. Hlavní bylo ale to, že jsme nemuseli čekat, až otevřou registraci a pak se mohli jít rovnou ubytovat. Venku bylo jak v sauně, modlili jsme se, aby druhý den takhle nebylo. Naše prosby byly vyslyšeny. Nebylo.

Došli jsme si na Pasta party, po příchodu si dali s Rendou dobré kvasnicové a šli spát.

obrázek

Martin vstával už po šesté, já někdy po půl 7. Kouknu z okna. Pršelo a kopce zahalovaly nízké mraky. Posnídali jsme. Martin si dal ještě teplý chlebík a při tom, když ho do sebe ládoval, prohlásil: „Snad mě nenafoukne?“ Nafouk :). Řešil to pak na občerstvovačkách Coca colou, ale než to prorazil :), tak se protrápil až k 15. kilometru, přesto si dal osobáček o 1 minutu. Pršelo prakticky po celý maraton. Jakmile jsme začali od Vaduzu stoupat nahoru, vstoupili jsme do mraků a viděli, no víte co? … Ano, právě to. Byla to dokonalá nirvána, člověk viděl tak maximálně na vzdálenost 10 metrů před sebou, pak se vše ztrácelo v mracích. Shora nás kropil déšť, chladno však nebylo. Běželo se mi skvěle. První půlku jsem měl za 2:16 a něco, druhou pak za 2:18 něco, prostě ideálně rozložené tempo, navíc jsem si dal osobáček o 9 a půl minuty (4:34:55). Přestože jsem běžel dobře, zažil jsem na 31. km dost velké překvapení, když jsem najednou před sebou zahlédl Reného. To jsem fakt nečekal. Uklidňovalo mě jen to, že jsem ho doběhl, tudíž už trošku odcházel. Měl jsem totiž od Dany rozkaz :): natřít to mladejm :). Do cíle jsem mu ale ještě stačil nadělit skoro 4 minuty, takže jsem úkol splnil :), ale i on si zlepšil osobák o více jak 9 minut, takže super výkon. Nejspíš na ta naše zlepšení mělo největší vliv to, že nebylo nic vidět a tak jsme se nerozptylovali focením.

Už se těším za měsíc na Zermatt, snad konečně uvidím Matternhorn v plné kráse a užiji si to víc než vloni, kdy jsem si musel po třicátém kilometru na chvíli sednout :). Není totiž vždy posvícení …

Miloš Škorpil foto
I to se může stát, aneb někdy je dobré si hlídat čas I to se může stát, aneb někdy je dobré si hlídat čas I to se může stát, aneb někdy je dobré si hlídat čas I to se může stát, aneb někdy je dobré si hlídat čas

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví34
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe9
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou29

kde se diskutuje

  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Díky za článek,jak napadl sníh,tak jsem řešil jak běhat na lyžích a bez nich. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků