logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Chyby – KDYBY

Chyby – KDYBY

Chyby děláme, abychom porozuměli. Proto bychom se měli naučit si svých chyb vážit, přijímat je, ne se jich bát, ne se s nimi prát, protože pak se z nich stanou KDYBY, která nás zašlapou do písku pouště.

obrázek

Znáte to: „Kdybych to byl býval věděl, tak jsem sem nechodil“. Na tuhle větičku z Knoflíkové války si vzpomenu vždycky, když někdo začne vysvětlovat SVŮJ neúspěch, SVÉ selhání: „Kdyby …“ Je to s podivem, jak je člověk vynalézavý v hledání příčin neúspěchu mimo sebe, místo aby se zaměřil na jediné – udělat si výlet do sebe a hledat příčinu selhání tam.

Taky jsem měl velký problém chodit do sebe, dlouho mi trvalo přijmout se takový, jaký jsem, uvědomit si svou nedokonalost. To, co mi na mé cestě pomohlo, byly příběhy, bajky, pohádky, proto vás dnes zavedu do své říše pohádek, do světa fantazie, v němž lze nalézt odpovědi na mnoho otázek… Zavedu vás do světa Malého prince a světa Santiaga a Alchymisty. Zavedu vás do země, kde vše je písek, vítr, slunce, voda a život … Do země Za zrcadlem, kde slova jsou sice prostá, přesto však ryzí a tvrdá jako drahokamy a dokáží se nám vrýt hluboko do paměti, do srdce, do duše …

Výlet první – výlet do země Malého prince

„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme …“
K tomu se dá připojit a dodat snad jen … s tím co máme … Prostě člověk je od přírody stvořen k tomu, aby hledal a nalézal podstatu svého bytí, svou cestu, svůj úkol, s nímž přišel na svět a ve chvíli, kdy dokončí svou pouť za pokladem, svou pouť do Mekky, hledání končí. My v hloubi duše známe svou cestu, víme, co musíme vykonat, ale nějak se BOJÍME, CO BUDE PAK, AŽ … až dojdeme svého cíle, protože tam za tím AŽ cítíme SMRT. Ale smrt je součást života, je jak kokon bource morušového, z něhož se může zrodit další život, ale z něhož lze také utkat vlákno hebké jak chmýří pampelišky a teplé jak kůže z beránka.

„Když člověk jednu polkne, nemusí týden pít.“ „Proč to prodáváš?“ zeptal se Malý princ.
„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“
„A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
„Co kdo chce...“
„Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt“, řekl Malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce …“

Krásné, krásné, krásné …, k tomu se dá těžko něco dodat, snad jen – děláme to všichni, všichni jsme otroci času, snažíme se jej dohonit a přitom úplně stačí, když si budeme užívat ten čas, který máme, když si budeme užívat to TADY A TEĎ, protože i kdybychom ušetřili všechen čas, který nám byl v životě dán, nic tím nezískáme, svůj život si budeme muset stejně ODŽÍT, tedy pokud se ho nenaučíme skutečně ŽÍT, žít ho právě TADY a TEĎ!

„Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“
Ano, raději budeme otročit druhým, raději druhým svěříme své životy, než bychom je vzali do vlastních rukou, protože to bychom pak nemohli mít ta svá KDYBY!

„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“
Jít do sebe, vzít život do svých rukou, znamená vydat se na poušť, nebo spíš do spouště sebe sama, protože my VÍME, co se v nás skrývá, jací jsme. Většinou s tím nejsme vůbec spokojeni a největší strach máme z toho, že to poznají i druzí. Proto se to snažíme všemožně maskovat, tajně doufajíce, že to druzí nepoznají. Tím se však jen vzdalujeme sami sobě, zatímco druzí, skrze naše úhybné manévry, čím dál více nahlédají naší pravou podstatu, ale pomoci nám nedokáží, nemohou, protože jediný, kdo nám muže pomoci, jsme my sami – tím, že vejdeme do spoušti, vyčistíme ten Augiášův chlév a vyneseme na světlo boží blyštivou perlu, kterou jsme se snažili celou dobu, ve strachu, aby někdo neprohlédl naší citlivou duši, ukrývat!

Výlet druhý – výlet do země Santiaga a Alchymisty

obrázek

„Obávám se, že kdybych uskutečnil svůj sen, neměl bych už proč žít“.
Úzce to souvisí s tím, co říká Malý princ: „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme …“ a to ne proto, že bychom si nevážili toho, co máme, že bychom se z toho nedokázali radovat, ale proto, že pořád čekáme na to další, co přijde …, chceme: Ještě, ještě, ještě … a zároveň se obáváme, že to lepší už nás potkalo, že bylo … Protože:

„Lidé se nebojí neznáma. Každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje. Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme.

„Každý má svůj vlastní způsob, jak se něčemu naučit. Jeho způsob není můj a můj způsob není jeho. Oba však hledáme svůj Osobní příběh a já ho tedy respektuji“.
Také toto všichni známe a chceme, aby NÁS druzí brali takové, jací jsme, pohříchu se však sami snažíme velmi často s druhými manipulovat tak, aby oni dělali vše tak, jak si to přejeme my. Mnohdy si to ani neuvědomujeme. Ono úplně stačí, když ten druhý nedělá, co my chceme a my ho za to trestáme mlčením! Také platí, že: „Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami“.

„Zlo není to, co vchází člověku do úst. Zlo je to, co z nich vychází.“.
Bohužel ne jen to, co vychází z úst, působí zlo, mnoho zla způsobí i napsané myšlenky. To, co řekneme, sice nemůžeme vzít zpět, ale dá se to omluvit tím, že jsme to řekli v afektu, že jsme nad tím nepřemýšleli, ale pokud už něco napíšeme, většinou to znamená, že už jsme nad tím museli alespoň chvilku přemýšlet, alespoň tu chvilku, kdy jsme to psali. Navíc ne nadarmo se říká: „Co je psáno, to je dáno!“ Takže raději pomaleji střílejte slova, však víte: vyslovené již nelze vzít zpět.

„Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu třeba žádný důvod.
„Řekni, proč mě máš rád?“ Když vám někdo položí tuto otázku, většinou nevystřelíte svou odpověď střelhbitě, ale chvíli ji zvažujete, abyste druhému odpověděli tak, jak víte, že si to přeje, prostě si tu odpověď nejdříve musíte VYMYSLET! Pokud člověk skutečně miluje, nepotřebuje slova, nemůže nalézt slova, která by vyjádřila něco, co nelze slovy popsat. Je to stejné, jako byste chtěli slovy popsat vzduch. Cítíte, jak vám hladí tváře, lechtá vás na rukou, proudí do plic, dává vám život, ale viděl ho kdy někdo? Stejné je to s láskou a milováním, to co popisujeme jako lásku, jako milování, je z fyzického světa, ale láska a milost, protože je to milost, co nám život skrze lásku poskytuje, je z jiného světa, světa, který lze jen tušit, světa, jehož se nemůžeme zmocnit a je to tak dobře, protože čehokoliv se člověk zmocní, tak v té chvíli uvadá, hasne! Nesnažte se tedy pochopit lásku. Buďte jí, buďte tím, kdo ji dává, kdo ji přijímá – a uvidíte, v jaké krásné květy rozkvete, protože: „Když někdo miluje, dokáže se stát čímkoliv, co bylo stvořeno. Když milujeme, vždycky si přejeme být lepší, než jsme.“

„Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí“.
Proto nám byly dány CHYBY, abychom se učili rozeznat, co je dobré a co dobré není, abychom s jejich pomocí mohli kráčet po NAŠÍ cestě. Má to ale jeden háček, jednu podmínku, ŽE – a to se zase vracím na začátek – si dokážeme přiznat CHYBU, že to, co se nám stalo, jsme způsobili my, ne že se TO stalo vlivem okolností, OSUDU, NĚKOHO, kdo nám NEPŘEJE. Protože pokud si to nepřiznáme, pak nás čeká cesta v začarovaném kruhu, kruhu opakování stejné chyby, do té doby, než pochopíme! A když nepochopíme, dobře nám tak, stále budeme běhat a lkát na osud a budeme vyhledávat stejné jako jsme my, protože v JEDNOTĚ je síla, ale POZOR, tahle síla vede jen k DESTRUKCI sebe sama, společnosti, země, světa, nikdy nepřináší nic dobrého, a tak takový člověk na konci života zjistí, že vše, co vykonal, bylo vlastně k h … protože také platí, že: „Největší lež na světě je ta, že v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem a ten pak podléhá osudu“.

„Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa“.
Tohle si rozhodně také stojí za to zapamatovat. A také to, že NIKDO není MALÝ, protože život je jeviště, na němž není malých rolí a každý v životě může uběhnout SVŮJ MARATON!

obrázek

A než se rozejdeme, stojí za to si ještě zapamatovat, že: „Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl“.

Tak krásný den, krásný čas a život naplněný splněnými sny …

Miloš Škorpil foto
Chyby – KDYBY Chyby – KDYBY Chyby – KDYBY

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

IrenaE | 26. 7. 2010 7.13 hod. | 81.201.60.xxx
"Není to tvá chyba...je to tvoje zodpovědnost."

fotoMiloš Škorpil: Chyby přicházejí většinou v situacích kdyy chybí zkušenost nebo z toho, když chce člověk obejít svou cestu a snaží se kličkovat, švindlovat ..., prostě podvádět

IrenaE | 26. 7. 2010 7.10 hod. | 81.201.60.xxx
Není to legrační, jak když se k Malému Princi nebo k Alchymistovi vracíš v různých fázích, dává Ti čím dál tím větší smysl? Přirozeně...

Daniela | 20. 6. 2010 16.04 hod. | 213.162.66.xxx
Milosi to je teda opet povedeny clanek. Krasny, hezky, ten rozhodne nebudu cist jen jednou:))) Krasny den vsem a hodne km.:))

OndraVojta | 20. 6. 2010 10.52 hod. | 90.181.4.xx
Moc hezké – jen bych ještě připoměl jedno pořekadlo. Dobře si rozmysli, co si přeješ, protože se ti to může splnit :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Miloši,jste borec!Krásný článek a neskutečný výkon!Ať se daří i nadále. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků