logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Przepraszame, abonent neprzyjyma

Przepraszame, abonent neprzyjyma

Tak si myslím, že titulek bude dobře dokreslovat kolorit naší akce v posledním červnovém víkendu. Ono toho bude víc, ale k tomu se musíte postupně prokousat. Byl v tom i určitě lehký odraz symboliky – po celou dobu páteční vlakové cesty ze Stochova a Kladna nás doprovázelo celkem příjemné počasí. A dojeli jsme do oblasti, kde se na železničních zastávkách (a nejen na nich) objevují dvojjazyčné názvy a  … A začalo pršet. Místy i lejt.

Vystoupili jsme v Bukovci (už z autobusu) a raději zapadli na jedno do místní hospody. Nepomohlo to a v dešti jsme došli k lyžařskému areálu Kempaland, kde bylo zřízeno centrum. S mírným odstupem času litujeme, že se neoceňují a nevyhlašují první odprezentovaní či první stanaři. Suverénně bychom brali jen zlato a stříbro. V šedivě zamračeném pohraničí jsme se šli zadaptovat do malé hospůdky. Po bezvadně hořkém Radegastu jsme se dali do řeči s místními. Když nám paní hostinská řekla, že ta zajímavě znějící řeč je slezština, byli jsme asi dost vyvaleni – směs polštiny, češtiny, němčiny, občas proložená slovenským slůvkem.

Sobotní ráno a dopoledne nás vrátilo do české reality; hlavně poté, co jsme dvě hodiny před startem dostali mapy. To, co se rýsovalo snadné a zajímavé, začalo dostávat povážlivé trhliny. Vyrazíme-li na sever, co budeme dělat, až se budeme vracet (na jih)? Asi v 11:45 jsme nadhodili jakousi variantu. A pět minut před startem se vyčasilo a začalo být docela teplo. Vteřinové odpočítání nás v pravé poledne vyslalo vstříc 24 hodinovému Česko-polskému open mistrovství v rogainingu.

V tu dobu zbývala hodina času do startu našich mladíků – Tomáše a jeho kamaráda Ivana, kteří se odhodlali na 12-ti hodinovou trať. Pouze pár dvojic vyráží stejným východním směrem, dav se valí na sever. Po chvilce míjíme opuštěnou hranici a poznáváme polský terén. Přes pole vidíme kostel, ke kterému se potřebujeme dostat, ale v cestě máme zčásti otevřenou zahradu; riskujeme, procházíme a při zavírání vrátek si mimoděk povšimnu dosti výrazné tabulky: Uwaga, pies dobry, ale ma slabe nerwy. Přežili jsme bez úhony a následuje prakticky neměnný popis postupů – seběhnout do hlubokého údolí, přebrodit potok a vyškrábat se na další kopec, sebrat kontrolu a znovu.

Na mnohých lesních cestách s jílovitým podkladem se nedávno stahovalo dřevo, minulé deště si také přidaly trochu vláhy a naše NB celkem snadno získávají těžko smytelný žluto-hnědý odstín. S menšími i většími „úlety“ jdeme dál. O běhu můžeme mluvit jen v sebězích, kopce vycházíme, mnohdy potřebujeme náhon 4 x 4, abychom se vůbec vyplazili. Kolem 18. hodiny zastavujeme u jednoho schroniska. Dáváme si svačinku z vlastních zásob a lačně pokukujeme po výčepu; nemaje zloté, máme smůlu. O chvilku později začínáme spolupracovat s hořovickou dvojicí Pavla a Pavlíny Procházkových (pravidelná účastnice např. KLM). Daří se nám třeba i v tom, že nacházíme (nejen kontroly) hospodu, kde můžeme zaplatit €. S paní hostinskou je lehká a srozumitelná domluva – 4 x zurek, 4 x Tyskie. Lepší pivo jsem v sobotu v Polsku ještě neochutnal!

Delší a kupodivu rovinatý silniční úsek je zpestřen došlou SMS. A když se zkouším dovolat Ivě, dozvím se zhruba, že je nedostupná (viz titulek). Stmívá se, nasazujeme čelovky a jedeme v docela slušném tempu i s výbornou orientací. Půlnoční atmosféru nádherně dokresluje rozzářený Měsíc v úplňku. Jsme zpět v centru. K chuti přicházejí pořadatelské banány a pomeranče, zelňačka s chlebem, čokoláda; v non-stop otevřené restauraci dáváme jedno na spaní a jdeme ke stanu. Nakukuju ke klukům, nikde nikdo. Zouváme botasky a zalézáme do spacáků, chvilku ležíme a slyšíme vracející se kluky – lehce prošvihli časový limit a nejsou hodnoceni. V duchu si říkám, paráda, vydrželi, neztratili se, dokázali se i v noci zorientovat!

Po dalších pár minutách převalování zvoní budík (3:30) a vyhání nás ven. Než vylezeme a vyrazíme, je vidět. Ve stejném složení sbíráme první české kontroly (vrchol kopce, soutoky potoků) a v časném nedělním ránu přecházíme slovenské hranice. Zpočátku jde vše hladce, ale při hledání křížení hranice s potokem děláme pěkný kufr. Čas utíká a musíme sebou hodit. Pod Hrčavou vynecháváme jednu z kontrol, nechce se nám do dohledávky mezi kopřivami a křovisky, dál už jdeme (i občas běžíme!) na jistotu. Poslední metry do cíle vedou dolů po sjezdovce. Pro natlučené prsty na nohách je to opravdu lahůdka.

Tomáš s Ivanem se povalují v dobré náladě v závěsných sítích, nás čeká už jen sbalení věcí a stanu a cesta domů. Unavené nohy se musí chtě nechtě rozejít, případně i rozeběhnout při přestupu na vlak v Návsí. V Třinci zabíráme celé kupé, připojují se k nám přátelé z Vrchlabí – Míla s Michalem. Cestujícím hledajícím místo odpovídáme, že je nás tolik, že jeden musí dokonce ležet na zemi (ale my ostatní máme o to více místa na natažení celého těla na sedačkách …). S malým odstupem hledáme, co jsme udělali jinak (blbě), možná to chtělo jiné boty, jiné ponožky, nabrat jiné směry postupu, vzít s sebou jiné jídlo? Ale ne. Jednou to vyjde lépe, podruhé trochu hůře, nejsme přece roboti. Všechna čest odvaze mladých kluků na dvanáctihodinovce! A my jsme si trochu zazávodili, malinko se zničili a poznali krásné končiny na pomezí Česka, Slovenska a Polska – Slezské (Těšínské) Beskydy.

Zdeněk Kučera, Vašek Klos a Trek Sumak

Zdeněk Kučera foto
  • přečteno: 5386/5298×, 1 komentář

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Bohdan Dudys | 3. 7. 2010 20.40 hod. | 213.194.250.xx
Je to hezké číst si číst o regiónu v kterém člověk žije :-)
Jen podotknu, že ta vaše slezština je směvná, protože takto pojmenované naše nářečí jsem ještě neslšel. Říká se tomu „po naszymu“ což znamená kdyby někdo nevěděl „po našem“ a hovoří nim mezi jinými i Ewa Farna.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Podle čeho si budete vybírat běžecké boty na sezónu 2017

Během následujících týdnů budete osloveni firmami vyrábějícími, či prodávajícími běžeckou obuv s jejich vzory pro rok 2017. Podle čeho se budete při výběru orientovat?

podle značky58
podle povrchu na němž převážně běhám38
podle barvy3
podle šířky boty ve špičce14
podle výšky dropu (rozdílu mezi výškou paty a špičky)14
podle váhy13
podle počtu technických fines, které budou ve výčtu jejich vlastností4
podle toho, jak se v nich budou cítit moje nohy86

kde se diskutuje

  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Ahoj Michale. První, co mne napadá je,čím se budeš živit (nebo jsem to v článku přehlédl ?). Ale…»
  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Ahoj Michale, hezky napsaný článek, jen pořád přemýšlím, co bylo tím hlavním impulsem k odchodu,…»
  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Krasne napsany, Miso. At to vse bylo jak bylo, uzili jsme v PIMu srandy kopec ;-) A diky nejen…»
  • Životní maraton aneb proč jsem začal běhat : Ahoj Michale, super článek. Hodně mi pomohl v nalezení sebe sama a pochopení co je v běžeckém…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobrý den, na tuto diskuzi jsem narazila při pokusu se opět posunout o kousek dál při řešení svého…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků