logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton

Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton

Na Zermatt maraton jsem se moc těšil. Na rozdíl od loňského roku, kdy jsem po LGT vylaďoval odpočinkem – na víc jsem neměl :), jsem letos běžel ½ maraton, poutní maraton a mezi tím ještě pár kvalitních tréninků. V Grächenu, kde už tradičně bydlíme, jsem bez potíží lezl do kopečka, vedoucího od penzionu kde jsme už tradičně ubytovaní, do městečka – vloni jsem to sotva vysupěl. Nevadilo mi ani horko, prostě cítil jsem se super a to mě mělo varovat!

Varovat, protože vím, že když se člověk cítí super před závodem, většinou to v samotném závodě moc nejde. Navíc jsem ještě noc před závodem proběhal, někde jsem něco pozřel a ono to chtělo mermomocí ven a vůbec to nedbalo na to, že já bych raději spal. I přesto jsem se cítil ráno poměrně dobře.

obrázekobrázekobrázek

Odstartovali jsme, zatímco vloni už sotva co jsme opustili startovní městečko St. Niklaus ze mě teklo proudem, letos pohoda. Pohoda to byla zhruba 15 km, pak se to začíná před Zermattem trošku zvedat a různě vlnit a tam mi najednou nějak ztěžkly nohy. Metou ½maratonu jsem probíhal okolo 2:01 a čekal, kdy se kolem mě přežene Martin, kterého jsem v serpentinách před Zermattem viděl kousek za sebou. Proběhl a prošel jsem Zermattem a Martin pořád nikde. Taky ho vycucalo sluníčko, které pralo do jihozápadního otevřeného svahu, jímž se před Zermattem běží.

obrázek

Na 25. km začíná nekonečné 5 km stoupání, tam jsem se změnil v turistu, jdoucího vycházkovou chůzí po kraji, by viděl všechny ty krásy vůkol. Leč mě moc v tu chvíli krásy nezajímaly a v duchu si říkal, že to nějak doplazím pro čárku, abych mohl jet na Jungfrau. Martin mě přešel okolo 28. kilometru. Špacíroval jsem si to dál, jen ta hůlčička mi chyběla, v uších mi hučelo jak ve včelím úlu a každý krok se zdál těžší a těžší. I když sálalo horko, tak jsem to zatím nějak moc nevnímal, spíš to, že nohy se změnily v kusy olova. Těsně za hranicí 29. km se trať srovnává a jen lehce vlní. Zkusil jsem běžet a ono to šlo. „No sláva“, řekl jsem si, „budu v cíli možná dřív než za 7 hodin, tedy dřív než je limit“.

obrázek

Vyštrachal jsem se na 31. kilometr, vyšel jsem nad hranici lesa a tam poprvé za ty tři ročníky, co se potýkám s tratí tohoto maratonu, viděl toho krasavce – Matternhorn, v plné nádheře a bez věčné čepičky na chocholce :). Ne že by mi to nějak dodalo sil, ale rozhodně to potěšilo. Na 32. km mi děsně bodnul bujón a cola a vydal jsem se kolem malého jezírka dál nekonečným a rozpáleným traverzem tempem lázeňského šviháka vzhůru. Na rozdíl od loňska, kdy jsem si v polovině traverzu na chvíli sedl, jsem to tímhle tempem zvládl v „pohodě“ projít bez zastávky. Pak následuje docela prudký seběh, tedy seběh by to byl, pokud bych běžel, takhle to byl spíše nemotorný škobrt :). Na konci klesání se cesta prudce lomí doprava, přebíhá se lávka jež vede nad říčkou vytékající z nedalekého ledovce, do další občerstvovačky na 37. km to jsou ještě 2 kilometry. Po levé straně cesty teče horský potůček s křišťálově čistou a ledovou vodou. Několik běžců přede mnou se k němu sklání a pije a chladí si zátylek. Říkám si: „Sráděra, nesráděra, jdu pít“. Pomalu piju z dlaní tu krásně chladivou vodu a cítím, jak mi vrací sílu. Pak si ji ještě nacákám na hlavu, na záda, na hruď. „Brr, ta chladí!“, ale účel to splnilo. Do občerstvovačky doběhnu.

obrázek

Dávám opět hodně teplý bujón, člověk by nevěřil, jak ta teplá a slaná voda bude člověku v tom přes 30 stupňů žhavém vzduchu příjemná a osvěžující. Před sebou mám zhruba 2 kilometry lehčím terénem a pak už jen závěrečná 3 km pasáž podél zubačky vzhůru. Běžím a v duchu si spočítám, že v cíli bych mohl být zhruba na úrovni loňského času, což je sice hodinu za osobáčkem na téhle trati, ale vzhledem k té mizérii, která mě potkala předešlého dne, ještě vcelku slušné.

obrázek

Je tu 39. km, bujón a cola to jistí. Zpěváčci mi zapějí na cestu a šplhám se vzhůru. Cestou nahoru přejdu řadu lidí, jo chůze, ta mi dneska jde :), už to není to tempo lázeňského šviháka, ty tři bujóny po cestě mě docela srovnaly a tak to „mastím“. V závěru stoupání předcházím dva, s nimiž jsem se „předháněl“ někde okolo 26. km, a pak mi odešli a vůbec mě nenapadlo, že bych je mohl ještě dneska na trati vidět.

Závěrečný půlkruh do kopce před cílem. Dobíhám, čas se zastavuje na 5:40.40,2, sice horší než vloni, kdy to bylo za 5:33.14,7 ale co se týče umístění v kategorii tak jsem se o jedno místo polepšil a skočil z 36. na krásné :) 35. místo, ale to nás doběhlo 100, zatímco letos jen 90. Pak se dozvídám od Martina, že to dal asi o 13 minut lépe než já, to znamená, že na Jungfrau bude ještě o co hrát, proč běžet, neboť máme mezi sebou po dvou závodech Mountain cupu rozdíl 2:08 min.

obrázek

Výsledky českých běžců a běžkyň na 9. ročníku Zermatt marathonu

Průběžné výsledky MOUNTAIN-MARATHON-CUPu 2010

Dáme sprchu, a běžíme na zubačku, která jede do Zermattu. Ve vlaku je narváno, ale sedíme. Vzduch bys tu ale hledal marně. Na sedačkách přes uličku sedí nějaké Japonky a zajímají se, co že se nám to houpe na krku. Myslí medaile. Nějak jim pořád nejde do hlavy, že se dá do toho kopce, co vyjely nahoru a dolů vláčkem, běžet maraton.

V Zermattu přejdeme na nádraží, odkud jezdí normální vlaky. Ten náš na Täsch, Visp, Brig stojí na peróně. Vypadá to, že hned pojede a tak do něj bez rozmyšlení nasedáme. Vzduch se tu dá krájet, klimatizace nefunguje. Sedíme asi 20 minut, než se rozjedeme. Měli bychom jet až do St. Niklausu, ale před Täschem pěkně bělám, po celém těle mi teče pot, nevím, jestli to dřív půjde horem či dolem. Prostě v tom vydýchaném a teplém vzduchu jsem se přehřál víc než při maratonu a o slovo se hlásí úpal. Ještě štěstí, že dojíždíme do stanice. Sypu si to ven, co to jde. „Vzduch, vzduch, vzduch,“ je jediné, co si tělo žádá. Jakmile jsme venku, tak se začnu co nejrychleji shánět po WC a mastím si to tam, co mi situace dovolí. Usedám. Jech, to je krása, člověk by nevěřil, jaké blaho mu taková strohá místnůstka může přivodit :). Když odcházím, cítím se, no pomalu jak znovuzrozený. Ještě namáčím ručník a chladím zátylek,

obrázek

v dragstoru kupuji ledovou láhev s pitím a přikládám na zátylek, pomalu mi začíná trnout, jak je to ledové. Pomalu a jistě se vracím do normálního stavu. Martina s Danou už pro nás jedou autem. Nasedáme, auto je pěkně vychlazené. Doma dám polévku, pak otevřu pivo a jdeme dolů, bychom ho s Martinem společně vypili. Večer už se cítím docela dobře, načež nám Martin oznamuje, že ráno bychom měli vyjet do Zermattu již ve čtvrt na 8, abychom viděli Matternhorn ještě nezastřený oparem. To můj stav trošku zhoršuje, ale nakonec souhlasím, že jednou si přivstat můžeme.

Bylo to však houby platné, krasavec už měl zase na hlavě svou šviháckou čepičku a jen odpoledne si ji dal trošku na stranu :).

Miloš Škorpil foto
Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton Proběhaná noc není nejlepší přípravou na Zermatt maraton

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

pavel kosorin | 19. 7. 2010 8.23 hod. | 195.122.215.xx
v noci se má spát a ne běhat, ale vzdávat se nemáme nikdy, dík žes nám to připomněl Miloši!

Milan Kůtek | 18. 7. 2010 21.40 hod. | 89.103.61.xx
Před závodem v Alpách doporučuji jako dezinfekci Alpu (samozřejmě k vnitřnímu užití).
Nějak nepoznávám toho sedícího pána na poslední fotce (má jinou podobu) – kdo to je?

Daniela | 18. 7. 2010 18.34 hod. | 213.162.68.xx
Honzo, plne s tebou souhlasim:))) ostuda neostuda:))zdravim Dani

12Honzade | 18. 7. 2010 17.59 hod. | 88.63.131.xxx
No, milosi, uprimne, ja bych asi nekde stranou podrepl a ulevil si, lidi ne-lidi:), ale ty jsi holt velky guru a vsude reprezentujes, to ja bych klidne (si) udelal ostudu.. Mej se fajn, drzim palce do zbytku alpskeho poharu.. 12:)

Daniela | 18. 7. 2010 16.02 hod. | 213.162.68.xx
Moc krasny a taky smekam klobouk dolu:)

Franta | 18. 7. 2010 12.00 hod. | 77.48.174.xxx
Smekám svoji běžeckou čapku a hřbet kloním až k zemi :-) velká gratulace hoši.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků