Tibet Flag

Maratonec versus Panda, je to vážné, nebo sranda?

Maratonec versus Panda, je to vážné, nebo sranda?

Je to už nějaký ten měsíc, co jsem viděl v motoristickém pořadu Top Gear závod. Kdo někdy viděl nějakou epizodu, ví o čem je řeč. Producenti a moderátoři mají originální nápady (např.: závod Bugatti Veyron vs. Cessna 182 z Alby, Itálie do Londýna) a svérázný pohled na čtyřkolé miláčky. To vše je doplněno suchým (někdy obhroublým) britským humorem.

V tomto díle šlo o závod maratonce s Fiatem Pandou. Při takto úsečném podání to zní dost šíleně a pro běžce jako předem prohraná záležitost. Pokud k tomu však doplním, že vše probíhalo za plného provozu, v ranní špičce a v londýnských ulicích (po pozměněné trase londýnského maratonu) budete již na celou akci pohlížet méně skepticky. Když si to tak v rychlosti promyslíte – maratonec a auto za plného provozu….. Třeba máte stejně jako já zážitek, kdy jdete městem po rušné ulici, kde auta vytváří čoudící kolony. Vy je míjíte a jste na krátké vzdálenosti mnohem rychlejší. Ale jak to bude v případě maratónu a při intenzivním běhu? Taky jsem kalkuloval, odhadoval a samozřejmě držel palce běžci. Televizní přenos byl ale dobře zrežírován – díky prostřihům nebylo do posledního okamžiku jasné, kdo že je to vlastně na té vedoucí pozici. Napínavá podívaná. Řidič automobilu (pan Clarkson) v některých pasážích s menším provozem vedl, potom v zácpě nebo při kupování lístku do centra opět ztrácel. A nakonec….a nakonec se suverénním vítězem v čase 2:28 stal maratonec – pan A. C. Muir. Automobil dorazil, pokud si to dobře pomatuji, s více jak 8 minutovým zpožděním. Běžec předvedl obdivuhodný výkon – v ulicích plných aut, sám, bez podpory diváků a ke všemu v pravém sychravém londýnském počasí. Klobouk dolů.

Co jsem si však na základě tohoto závodu uvědomil?

  • V městech s velkou aglomerací a provozem je přesun pomocí vlastních nohou mnohem rychlejší než automobilem – ne ovšem jako v tomto případě po stejné trase (to však není nic světoborného – kdo zkusil, ví o čem je řeč). Chůze, běh, kolo a i ta městská hromadná doprava jsou rozumnější alternativou nadužívání osobních automobilů. Je to neekologické a neekonomické. Co jiného však můžeme očekávat od současné konzumní společnosti.
  • Vzpomněl jsem si na to množství aut, které potkávám každý den cestou do práce a zpět. Někdy v nich jede jen jeden člověk. Naprosté plýtvání – pohonné hmoty, amortizace vozu atd… O kolik by bylo lepší, když už se tedy chci vést, se s někým domluvit a jet ve více lidech. Je to jen otázka dobré vůle a komunikace.
  • Ve svém okolí znám spousty lidí, kteří pro mě z dosud nejasných důvodů absolvují krátké vzdálenosti – okolo 2 až 3 km – v automobilu. Osobně to řeším tak, že kam s ohledem na čas a vzdálenost můžu dorazit v rozumném čase, tam si dojdu (a učíme to i naše dvě malé děti). Že mám těžký nákup – super, dám si trénink se zátěží, že prší – to mi neublíží a ani se nerozpustím jako kostka cukru (nanejvýš budu otužilý a podpořím imunitu víc, než vypitím platíčka „zázračného“ mléčného nápoje s Lactobacillus bulgaricus a Streptococcus thermophilus), že svítí slunce a je nesnesitelné vedro – i na to je dobré se aklimatizovat (bráška by mohl vyprávět) atd. Ty důvody pro přesun s využitím vlastních nohou pro mě jednoznačně převažují.
  • Je asi hloupé se Vás ptát, jak to vnímáte vy. Ale stejně, nebylo by krásné, kdyby se podařilo alespoň trochu zredukovat to množství automobilů brázdících ulice našich měst? O kolik by bylo čistší ovzduší, o kolik by byla hubenější a zdravější naše populace, o kolik by se snížil výskyt civilizačních chorob…..?

Ne každý z nás je tak rychlý jako pan Muir, ne každý z nás má možnost běhat do práce (vzdálenost, terén, podmínky, chybí sprchy, šatna, čas…), ale ta možnost volby nás svým způsobem činí zodpovědnými za to, jaké je a bude naše zdraví. Ta možnost volby nás činí zodpovědnými za to, v jakém prostředí žijeme a budeme žít a možná i za osud dalších generací.

Záleží to čistě jenom na nás. A stejně jako při běhu, i v životě platí, že vše je to hlavně v hlavě.

Petr Matoušek, 21. 7. 2010
přečteno: 293×, 2 komentáře

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 23. 7. 2010 22.24 hod. | 80.243.103.x
Petre, jednou v sobotu po ranu jsem bezel do prace, ze Stodulek na Vaclavske namesti a myslim, ze kdyby o to slo:), tak jsem plus minus stejne rychly jako hromadna doprava… Moc hezky clanek, 12:)

Dav | 21. 7. 2010 20.00 hod. | 89.176.197.xxx
Auta nemaje, plně se stavím za autora tohoto příspěvku...ALE, ono je to zvláštní, všech má v polslední době nějaká ale :-((, kdesi jsem četl studii, zabývající se cyklistou v městském provozu.., svou přítomností donutí řidiče aut k manévrům zrychlení, zpomalení, objíždění), které v konečném efektu způsobí větší spotřebu pohoných hmot a tím i markantnější znečištění, než kdyby jel sám také autem.., pravda tohle platí pouze v našem přeautovaném světě, ale stejně je to běs...

Staň se fanouškem Běžecké školy na Facebooku

prohledávání Běžeckých článků


rubriky běžeckých článků

kde se diskutuje

  • Jak jsem snažil a snažil ale nikoho neuštval aneb jak se běhalo po Šumavě …: Ahoj Miloši, pravda s tím narovnáváním, má to nejen fyzický, ale i psychologický efekt.., jo a…»
  • Jak jsem snažil a snažil ale nikoho neuštval aneb jak se běhalo po Šumavě …: Svatá pravda Miloši.Krásné fotky,a zase máš pravdu ( jak ty to děláš:-) ).Už běhám rovněji,tolik…»
  • Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové): Martino, věř, že člověk může mít za život i více snů než jen jeden. Občas má i to štěstí, že se…»
  • Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové): Tak tohle povídání nešlo jen tak po povrchu...»
  • Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové): Děkuju. A nebojte, běhat budu dál, jen si teď musím pořádně odpočinout.»

autoři běžeckých článků

logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

This object requires Flash Player.

motto dne 6. 9 2010

Září – běžíme ke kořenům. Nejtěžší na běhání je zvednout zadek, ale zase na druhou stranu, když už se vám to podaří a podaří se vám ho pomocí nohou rozhýbat, tak čím je těžší, tím je tlačen po oběžné dráze větší silou, rovnající se váze, kterou jste si dokázali za léta života nabrat. Síla je násobena rychlostí běhu, který dokážete vyprodukovat a to je problém, protože pak neumíte zastavit! Proto je daleko lepší začít v takovém případě chůzí.

Září – běžíme ke kořenům. Nejtěžší na běhání je zvednout zadek, ale zase na druhou stranu, když už se vám to podaří a podaří se vám ho pomocí nohou rozhýbat, tak čím je těžší, tím je tlačen po oběžné dráze větší silou, rovnající se váze, kterou jste si dokázali za léta života nabrat. Síla je násobena rychlostí běhu, který dokážete vyprodukovat a to je problém, protože pak neumíte zastavit! Proto je daleko lepší začít v takovém případě chůzí.

< 5. 9.

mediální partneři

run Český rozhlas 1 Radiožurnál logotype

| 6. 9. 2010 | © Miloš Škorpil 2009 | RSS 2.0 | obrázková verze stránek | webdesign Martin Ševčík