Krušný běh do Krušných hor
Ráno 17. července okolo šesté ráno mě budí silná bouřka, kouknu ven a nevěřím vlastním očím – do oken buší déšť, hnaný prudkým větrem. Takže 14 dní nás trápí tropická vedra a v den, na který jsme se již dlouho připravovali, nás zaskočí počasí. Závod startuje až v 11 a tak doufám, že to snad přejde, ale nezbývá než o hodinu odložit setkání na startu, v takové bouři to vážně nemá význam.
Když po bouři dorážíme na start do Perštejna, tušíme, že cesta do hor nebude jednoduchá a je to skutečně tak, na trase běhu je nutné odklidit tři padlé stromy, které nejen, že brání průjezdu vozidel, ale samotní závodníci by si museli oživit překážkový běh a možná i vzpomínky na běh O partyzánský samopal. Pomalu stoupáme a již nyní myslíme na závodníky, kteří tudy za chvilku poběží, některé úseky stoupání jsou skutečně výživné. Počet aut se zmenšuje, jak přibývají občerstvovací stanice na trati. Většinou z rodinných příslušníků, z nichž někteří nechápou, proč někdo může dělat takovou šílenou věc, jako je vyběhnout na nejvyšší horu Krušných hor – Klínovec. To jim však nebrání v tom, aby unavenému a těžce dýchajícímu běžci podali s láskou kelímek s vodou, nebo houbičku na osvěžení. Vlastně je tiše obdivují a jsou hrdí, že mohou přispět ke zdaru takové sportovní akce.
Když konečně stojíme na vrcholu Klínovce, vidíme, že mraky se rozestupují a dochází nám, že tohle počasí je vlastně ideální. Žádné tropické vedro, po dešti, polojasno, čerstvý vzduch. Takhle jsme si to představovali, vlastně je čas připravit 2000,- Kč pro jednoho z borců, kterému se podaří zlomit rekord závodu (1:05:52 mužský a 1:21:36 ženský), protože když nic jiného, tak počasí tomu přeje.
Hřeje mě příjemný pocit, když rozbalíme dva nově pořízené stany s nápisy Sportovní klub městské policie Kadaň, pustíme hudbu, připravíme cílovou mini rovinku, asi jedinou na trati a mohu kolemjdoucím či jedoucím turistům vysvětlovat, že pořádáme závody. Právě tou dobou se v Perštejně vydává na Klínovec 86 závodníků. Všichni z týmu víme, že jsme se snažili připravit kvalitně zabezpečený závod, vypočítávám – sanitku máme, autobus na odvoz máme, tři občerstvovací stanice s vodou, ionty a banány máme, dokonce houbičky na osvěžení nechybí, no – čekali jsme tropy, ale takhle je to lepší.
Za zády se nám začínají tvořit hloučky lidí, nejsme schopni rozlišit, kdo je jen turista a kdo přišel podpořit závodníky. Odcházím na sjezdovku „Dámskou“, ale moc dámsky nevypadá, je to pěkný stoupák. Je to třešnička na závěr závodu, vyběhnout sjezdovku v jednom zátahu bez chodecké vložky chce hodně sil a hlavně morálky. Za chvilku zjišťujeme, že první v pořadí má oboje, o to víc nás těší, že je to týmový kolega a výborný běžec Richard Pleticha, do cíle vběhne za 1:14:07. Potom již začíná přes hodinu trvající potlesk, kterým publikum vítá další a další závodníky v cíli. Na některých je vidět jasná únava i odhodlání, jiní do cíle finišují a zdá se, že mají ještě dost sil. Poslední závodník zvládá trať za 2:31:43, ovšem ročník 1952.
Počasí se k nám obrátí zády až poté, když předáme cenu poslednímu ze závodníků, nad Klínovcem se zatáhne a spustí se silný déšť, zkrátka horské počasí, ale v tu dobu už jsou závodníci v autobusu na cestě zpět ke startu, kde to všechno začalo. Většina z nich má i své pamětní tričko, které jsme jim připravili, aby na tento závod nikdy nezapomněli a vrátili se za rok zpátky.
Hodně lidí chce zdolat půlmaraton či maraton, ale zdolat nejvyšší vrchol Krušných hor (1244 m.n.m) na trati dlouhé 17,2 km s převýšením 904 metrů, to je výzva. Zkuste to také, za rok.
Co se kde o závodě napsalo, nebo co o něm říkají přímí účastníci:
Fotky ze závodu si můžete prohlédnout na rajčeti
Jiří Vlasák
SKMP Kadaň,
30. 7. 2010
přečteno: 281×,
3 komentáře
Vložit komentář
Ahojky všeci.O tomto závodě jsem věděl už dlouho a lákalo mě si ho vyzkoušet,nebo spíše si otestovat své schonosti.Samozřejmě ne závodně(takové ambice nemám)Spíš s tajným přáním dát to do dvou hodin.Tak jsem se objevil na startu.Monča mě doprovázela na kole a bylo to od ní milé.(chudák si mákla víc než já,ono průměrná rychlost 8,5km ve stoupání až 12% dá zabrat).Když mě na 4km začali bolet kolena,říkal jsem si,že závod nemůžu zvládnout a že jsem si moc věřil.Naštěstí asi po kilometru bolest ustoupila a začalo se běžet dobře:-).Krásná cesta lesem(sice asfaltová)nás po 9 km stoupání dovedla na druhou občerstvovačku a silnici druhé třídy Měděnec- Klínovec.Chtělo se křiknout konečně kopec dolů,ale nohy zmožené během do kopce se odmítali rozeběhnout.Když už se jim to povedlo tak přišlo opět stoupání,avšak vidina vrcholku Klínovce dodávala sílu.Poslední občerstvovačka na 15km s houbičkama a banánama v rukách malejch dětí s jejich vyvoláváním bylo velmi milé a navíc potřebné.Síli docházeli a jen podpora chudáka Monči(trpěla na kole víc než já)před kterou sem si nedovolil zastavit mě hnala dál a dál a najednou sem stál pod sjezdovkou,do dvou hodin zbývalo skoro 8min.a můj optimismus stoupal,těch 300-400m přece dám.O 1min.nedal.Sice jsem se nezastavil ale kdybych lezl po čtyřech byl bych tam asi dřív,no a Monča za mnou na kole.Dřela,dřela a za velkého potlesku a povzbuzování to dala,s konstantováním že příští rok to radši poběží.Pointa?Po týdnu sme si role vyměnili a dali si opáčko.Výsledek?O něco pomalejší a opravdu je to lepší běžet.Takže příští rok běžíme oba a na Tebe 12 se těšíme.Stojí to za to.
Pekny, jak clanek, tak akce! Musim na to myslet, to byl super darek si to zabehnout.. Dik za tip!
Krásný článek a věřím, že vás příště přijde více....
