logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Být na vážkách aneb váhání není na škodu, důležité je konečné rozhodnutí

Být na vážkách aneb váhání není na škodu, důležité je konečné rozhodnutí

V životě snad neexistuje chvíle, kdy bychom nemuseli mezi něčím volit. Dost často jde při tomto volení o to, zda jít starou vyšlapanou – známou cestou, která nás zcela dozajista dovede znovu do stejného cíle, nebo zda nezvolit cestu novou, což zní lákavě hlavně pro toho, kdo rád objevuje, má to však jeden háček – a sice, že po ní nemusí nikam dojít.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 15.8.2010

To váhání – vážení se může jevit komické pro člověka, který se na vše dívá zpovzdálí a který zná dobře povahy váhajících. Většinou už je nám rozhodnutí dáno do vínku, to podle toho, jestli jsme Střelci či Panny, tedy jestli máme rádi tah na branku, nové – neprozkoumané cesty, nebo jsme konzervy, které raději půjdou po tisíckrát stejné cestě, hlavně však po té, která nás již tisíckrát dovedla šťastně do cíle.

Jak by bylo snadné znát cíl – výsledek

Ano, jak by to bylo snadné. Snad proto, že to tak snadné není, je naším cílem cesta, po níž životem jdeme či běžíme a ne konečný cíl! Ono jde skutečně o tu cestu, protože i ta váhající konzerva, chce-li poznat, zda jde po správné cestě, musí tuto cestu opustit, aby získala jistotu, že ta prvotní cesta je správná a žádná jiná. Že to je prostě její úkol, ať s tím zrovna v danou chvíli souhlasí nebo se v ní proti němu všechno bouří. V tom je kouzlo života, že prostě nikdy NEVÍTE, a že POZNÁTE, zda jste šli po správné cestě až ve chvíli, kdy se rozhodnete na jedné křižovatce opustit hlavní silnici a vydat se po vedlejší cestě. Prostě ať jste Střelec nebo Panna, musíte to občas zkusit jinak, jinak si nikdy nebudete jisti správností své cesty.

Můžete mi věřit, vím, o čem mluvím, jsem Panna i Střelec

Narodil jsem se totiž ve znamení Panny s ascendentem ve Střelci. Čistá Panna jsem byl tak do 25 let, měl jsem rád všude pořádek, vše přesně načasováno a jakákoliv změna v plánu mě doháněla k šílenství. Stačilo si však pořídit manželku a dva syny a velmi rád jsem zapomněl na to, že jsem Panna, a začal se vyvíjet do Střelce. Jako Panna bych totiž nejspíš skončil v Bohnicích, jako Střelec jsem mohl klidně přežít :).

obrázek

Pokud jde o současnost, tak bych to odhadnul tak, že z Panny jsem si odnesl systematičnost, vytrvalost a „občasný" smysl pro pořádek, ve Střelci jsem se však našel. Ono se marně neříká, že prvních 30 let vás ovlivňuje znamení, v němž jste se narodili a v pak váš ascendent. U mě to začalo někdy okolo 33. roku a ať se na to dívám z té či oné stránky, tak mi to tak, jak to mám nyní, velmi vyhovuje.

Největší problém způsobilo mé přerození – přešaltování z Panny do Střelce těm, kteří mě poznali jako čistokrevnou Pannu. Usoudili podle toho, že na sobě nechám dříví štípat, ve chvíli, kdy ve mně převážil Střelec, jsem jim sebral sekeru a všechny vazby přesekal, což pro ně bylo asi dost blbý. Pokud jde však o mě, neříkám, že jsem se všemi svými rozhodnutími a činy v pohodě, určitě bych některé situace řešil dneska jinak, ale rozhodně nelituji ničeho, co jsem kdy udělal. Ono by to litování bylo stejně k ničemu. S těmi činy se to má v životě jako s těmi cestami. Každý čin můžeme brát jako cestu, prostě některé jsou dobré, jiné už tak dobré nejsou a jiné stojí úplně za prd. Lepší ale než brečet nad rozlitým mlékem a zpytovat svědomí je si přiznat, že nejsem dokonalý a příště se vynasnažit být dokonalejší.

Vím, je mnohem snadnější svést svá selhání na někoho jiného, na osud, na souhru náhod – jen probůh, aby si lidi nemysleli, že ten moula jsem já :). Tyhle svalovací hrátky jsou velmi úsměvné, protože jim nevěří ani ten, kdo je hraje a mají za výsledek jen to, že druzí si takového člověka přestanou vážit, nebo ho začnou litovat, v tom duchu: je to moula, on snad za to ani nemůže, že je takový … :) a toho už se pak jeden těžko zbavuje.

obrázek

Tak važte a važte dobře a s nadhledem, jako ty vážky, co obdivujeme v letních dnech, jak lehce se vznáší nad hladinou řek a rybníků.

Miloš Škorpil foto
Být na vážkách aneb váhání není na škodu, důležité je konečné rozhodnutí Být na vážkách aneb váhání není na škodu, důležité je konečné rozhodnutí

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Test sportovních podprsenek Anita : Mě teda podobná konstrukce podprsenek neoslovila. Ani v nejmenším. Spíše bych na otestování…»
  • Hrdinný Stáňa : K tomuhle textu se opakovaně vracím od doby co jsem začal běhat, což bylo shodou okolností pár…»
  • Běh, sport pro dříve narozené (veterány) : Doporučuje se třeba i Wobenzym ještě před výkonem a po. Stejně jako sportovci. Kvůli regeneraci a…»
  • Běh, sport pro dříve narozené (veterány) : A kto to vymyslel,že máme používať len 5 hiezdičiek a nie napr. 20? »
  • Ne tuky, ale rafinované sacharidy způsobily epidemii obezity! : Dovolil bych si autorovi oponovat, za obezitu nemůže žádná pyramida, byť špatná, ale lidé samotní.…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků