Martin Frei si na MČR v běhu do vrchu doběhl pro stříbro
Atleti AK Kroměříž ovládli Mistrovství České republiky v běhu do vrchu. To se konalo v Jánských Lázních a na stupních vítězů skončilo trio Jan Kreisinger, Martin Frei a Róbert Štefko.
Martina jsem poznal jako malého kluka, když jsem jezdil za jeho otcem Romanem Psůtkou do Domažlic. Ostatně s Romanem jsme se domluvili, že někdy na počátku listopadu uděláme v Domažlicích nebo jejich nejbližším okolí víkendový kemp, kde si budete moci ve společnosti dalších běžců a běžkyň zaběhnout trošku delší laufy a poznat tak krásy Chodska. Ale zpět k Martinovi. V době, kdy jsem ho měl možnost potkávat, ještě neběhal. Téhle zálibě propadl až po čase. Jelikož měl od Romana dobrý základ, tak se rychle začal zlepšovat. Protože Domažlicko je vcelku kopcovité, učarovaly mu hlavně kopce, ale umí dobře běhat i na silnici, v terénu, nakonec i na dráze. A myslím si, že ještě o něm dost uslyšíme. Zpátky však k letošnímu MČR v běhu do vrchu.
Na účastníky čekala 8,6 km dlouhá trať na Černou horu s převýšením 650 metrů. Hned po startu se v čele vytvořila osmičlenná skupinka. V té nechyběl žádný z favoritů, včetně domažlického rodáka Martina Freie. „Na třetím kilometru nás zbylo šest, kromě mě se na špici držel trojnásobný mistr republiky v běhu do vrchu Jan Havlíček (Slavia Praha), Jirka Voják (Mílaři Domažlice), Petr Pechek (Kerteam Praha) a kolegové z oddílu Kreisinger a Štefko,“ přibližuje průběh závodu Martin Frei.
Později se na čele usadila trojice kroměřížských borců, která si diktovala své tempo. Po zrychlení se neudrželi Pechek s Vojákem, na pátém kilometru nedokázal vzdorovat ani Havlíček. „Zhruba dva kilometry před cílem začal odpadat i můj trenér Róbert Štefko,“ říká Martin. O držiteli titulu mistra republiky rozhodovalo posledních osm set metrů v nejprudším stoupání mezi dvojicí Frei – Kreisinger. Více sil na finiš zbylo druhému Kreisingerovi, jenž asi čtyři sta metrů před cílem nastoupil a vyhrál v čase 34:59 minuty. Martin doběhl o osm vteřin později. „I tak jsem spokojen. Vylepšil jsem si osobák, který měl na stejné trati hodnotu 36:23. Navíc jsem si poprvé připsal „skalp svého trenéra Štefka“, říká o tom Martin spokojeně. Stříbrná medaile je náplastí po trápení z úvodu sezony.
Martin byl totiž na vysokohorském soustředění a poměrně dlouho trvalo, než začal zhodnocovat to, co zde naběhal. Trénovat ve vyšších a vysokých nadmořských výškách je určitě prospěšné, a pro vrchaře obzvlášť, navíc zde jsou kopce, které u nás nejsou. Každý organismus se však vyrovnává s námahou, kterou na něj takovýto pobyt vkládá, jinak. Jinak se také vyrovnává s návratem do nižších nadmořských výšek. Martinovi trvalo tedy poměrně dlouho, než jeho organismus tuto zátěž vstřebal a začal z toho těžit. Dá se říci, že však forma přišla právě včas.
V Krkonoších se naplnilo Martinovo tušení dobrého výsledku. „Po soustředění v Babylonu jsem cítil, že by to mohlo být na medaili. Věřil jsem, že to konečně musí přijít, když se dám zdravotně do pořádku a budu moci zase naplno trénovat,“ dodává běžec, jehož ve středu 18. srpna čeká na domažlické Střelnici závod v rámci 45. ročníku Chodské 1500, v září by zřejmě měl startovat na divokou kartu na Mistrovství světa v běhu do vrchu. Posledním velkým závodem bude říjnový Pohár mistrů evropských zemí, v němž bude AK Kroměříž obhajovat 3. místo.
Vložit komentář
Proč nejede na kvalifikaci na Kraličák, když chce na MS ?
Jó, to se musíš zeptat jeho :)
1 . 2
