Máňa a Lojza rok 2 – dneska to rozbalíme
Chodit běhat je dřina, tedy pro Lojzu určitě. Ale když si dopřeje příjemný večer a den volna, tak i Lojza se začne na běh zase těšit, a když pak tím dalším běžeckým dnem je den závodní, tak to pak prrrrr, nebo by to mohlo dopadnout špatně, třeba jako vloni s Máňou.
V sobotu ráno vstali Máňa s Lojzou normálně, jako každou sobotu, okolo deváté. Dnes je však nečekala obvyklá snídaně do postele a ranní rozhýbání se před večerním adidas či Metro během. Únava nashromážděná během týdne z nezvyklého množství pohybu se na obou podepsala, jen co vylezli před dům, udělali pár nesmělých krůčků, už by to nejraději otočili zpět. Nohy byly těžké jak z betonu, ani rukám se moc nechtělo hýbat. Prostě si připadali, jako když je někdo hodí do mlátičky a nechá je tam pár minut sebou třískat.
Neobrátili však své kroky, nýbrž vydrželi, udělali dalších pár kroků a pak se dokonce pomalu rozeběhli. Po 3 minutách zase přešli do chůze. Chvíli šli, pak se 5 minut lehce protahovali a znovu se zkusili rozeběhnout. Sice ze svého běhu ještě stále neměli pocit, že by mohli lítat, ale už to trošku šlo. Pak si Lojza na něco vzpomněl a řekl Máně: „Hele, Miloš říkal, že když se člověk cítí při rozcvičování na závod pod psa, tak je to vlastně dobře. Dokonce je to mnohem lepší, než když se cítí při rozcvičování výborně, protože když se cítí při rozcvičování blbě, ve vlastním závodě to na začátku nepřekopne, rozeběhne se pozvolna a pak se mu běží skvěle. Kdežto když se cítí skvěle při rozcvičování, v závodě většinou pěkně vytuhne. Takže je vlastně dobře, že se teď cítíme tak na prd“.
Potěšeni tímto zjištěním střídavě ještě čtvrt hodinku běželi a šli. Pak se osprchovali, nasnídali a na chvilku ještě vlezli do postele – Miloš říkal, že regenerace je skoro důležitější než vlastní trénink :).
O druhé lehce poobědvali, do závodu bylo ještě dost času a tak si dali těstoviny s troškou kuřecího masa, brokolicí a smetanovou omáčkou. S množstvím to moc nepřeháněli, jednak se jim už pomalu začaly svírat nervozitou žaludky, jednak Miloš říkal, že by člověk měl jíst do polosyta a pít do polopita, asi měl moudrou babičku :). No a čas, než bylo potřeba odejít na start, vyplnili nicneděláním u filmu Ohnivé vozy, aby se trošku před vlastním závodem nabudili.
A jak dopadli? Tak na to je ještě čas …
Vložit komentář
