Běh – neustálé znovu rození se
Září, měsíc, kdy nezáří jen slunce na obloze, ale procházeje pod korunami listnatých stromů má člověk dojem, že září celý svět. Sluneční paprsky prosvětlují zlatavé listí, na němž jsou patrné tmavé linie žebroví, kterým od jara proudila do listů mana – síla, energie a voda, již stromy čerpaly za pomoci kořenů z pramáti země. Období listí končí, nekončí však život – o tom již dávno víme, že je věčný. Listy se loučí se životem v plné nádheře, v nejlepší formě, měli bychom si vzít z nich příklad a ve chvíli, kdy nás něco opouští, nepodléhat smutku, ale nasadit všechny síly, abychom život oslavili.
Během ke stálé radosti
Petr Syblík to napsal velmi hezky ve svém komentáři k mému pondělnímu článku: Běžet s „čistou hlavou“ je zážitek k nezapomenutí. Kladno jsem běžel jen tak, protože ten závod mám rád. A výsledek? Radost, radost, radost :).
Nemusíte jen běhat, abyste pociťovali radost
Září je posledním měsícem léta, včera léto skončilo a začal podzim. Podzim nemusí být obdobím, z nějž bychom měli mít obavy, vždyť než všechno listí opadá – to z dubů třeba nikdy, venku bude ještě stále velmi veselo a takový by měl být i váš život. Letos v létě jsme s Danou zaznamenali radostnou skutečnost – hodně lidí, o nichž byste řekli, že prožívají podzim svého života, objevili manu v pohybu. Ať jsme chodili po alpských stezkách, po Šumavě, po cestách v okolí Františkových Lázní, všude jsme je potkávali. Byli krásní, usměvaví, jakoby zářili. Ta záře šla zevnitř a my si uvědomili, že nejen v nastupující generaci je naděje, naděje na znovuobjevení pohybu jako zdroje energie pro náš život, energie pro svět. Protože, jak všichni víme, nebo bychom měli vědět, energie je nezničitelná, přechází z jedné formy do druhé a stále proudí. Když se člověk zastaví, jen se futruje a nic nedělá, brání tak proudění energie a trestem je nemoc, jímž je trestán za porušení rovnováhy ve světě!
Ve chvíli, kdy se člověk zastaví, přeruší tok energie světa a začne umírat jak on, tak svět
Lidé, kteří se pravidelně hýbou – září. Září, protože jimi proudí energie a ta jim přináší radost ze života, tu radost oslavují pohybem, pohyb jim dává radost a energii – proč člověk stále hledá perpetuum mobile, když jím vlastně je on sám?
Ve chvíli, kdy se člověk cítí unavený, slabý, by měl jít ven, na sluníčko, na světlo, ne se zahrabat pod hromadou dek, zavřít okna, zatáhnout závěsy, na stolek si připravit léky a čekat na zázrak v podobě zdraví. Zázrak znovunabytí energie – zdraví přijde pouze, když se svěří do rukou pravého lékaře – slunce. Nemusí nutně běžet, ani rychle kráčet, úplně postačí, když udělá pár kroků, nadýchne se zhluboka, nechá se masírovat slunečními paprsky – teď už se nemusí bát žádné ozónové díry, sluníčko je daleko a nemůže mu uškodit. Udělá dalších pár kroků, zhluboka se nadechne a bude si užívat chvíle, kdy jen je a nic nemusí.
Babí léto není jen obdobím končícího léta, je to léto zmoudřelé, provoněné bylinkami, usychajícím listím, trávou, obdobím válejících se mlh, které kreslí nádherné obrázky po polích, loukách. Když si vyjdete či vyběhnete v tomto období brzo ráno ven, ocitnete se někde na vrcholu kopce, můžete zažít pocit, že stojíte na ostrově. Pod vámi se válí chomáčky mlhy, z nich vystupuje jen ten kopec, na němž stojíte. Nikdy nezapomenu, když jsem běžel s Jindrou Lakym z Prahy do Znojma a pak pokračoval do Vídně. Před Znojmem jsme byli okolo 8. hodiny ráno, pod námi byla mlha, přímo před námi se jí prodíralo vzhůru na oblohu slunce a dole z té mlhy koukaly jen vršky stromů. Úžasné.
Období depek a nechuti dělat cokoliv, snad jen se obalovat sádlem
Nástup podzimu, jeho průběh, zimu a nástup jara hodně lidí špatně snáší a řeší to tím, že přestanou žít, chodit ven. Čím víc se ostatních straní, tím se cítí hůře. Pokud jste až dosud patřili mezi podobné, určitě jste poznali, že vám bylo čím dál tím hůř a s nadějí jste očekávali příchod pozdního jara a léta. Zapomeňte na své brlohy, vyvěste co nejjemnější záclony, by do vašich obydlí a kanceláří vpustily co nejvíce světla a při každé příležitosti jděte ven a jděte ven pěšky. Nechte sebou proudit život, světlo, energii. Vyjděte ven, zvedněte hlavu, zhluboka dýchejte – žijte!
Při chůzi a běhu se houpejte
Pokaždé, když vyjdete/vyběhnete ven, půjdete běhat do fitka, na H.E.A.T. Program, snažte se aby kontakt vaší nohy s podkladem, po němž kráčí/běží, vypadal takto:
noha dosedá lehce na patu, poté se začne převalovat směrem ke špičce, poslední kontakt nohy a podkladu je v oblasti palce a druhého prstu (prsteníku). Zkuste si to nejdříve při velmi pomalé chůzi, snažte se cítit, jak se vám chodidlo propne a cítíte, jak se po povrchu podkladu překlápí, přičemž je s ním ve stálém kontaktu a ve chvíli, kdy dojde k palci, na palec vyviňte lehkou sílu, jen takovou, abyste cítili, že váš palec směřuje rovně dopředu (nevybočuje ani ven, ani dovnitř). Když poběžíte, měli byste při odrazu cítit, jak se vám propne noha od holeně až po horní stehenní sval. Při chůzi naopak byste měli cítit, jak se vám propínají lýtka a spodní stehenní svaly. Když budete střídat běh s chůzí v pravidelných intervalech, dosáhnete toho, že zaměstnáte a budete posilovat všechny svaly nohy.
K výše popsanému kroku vám pomohou boty – osobní trenér – CHUNG SHI
Vložit komentář
Uaaa, já chci taky. Ale až dozobu antíky a tím se zbavím těch koků, kteří se mi usadili v krku, tak vyběhnu. Už se těším.
