logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zátopci přijeli!

Zátopci přijeli!

„Zátopci přijeli!“, zvolala recepční poté, co jsme se se ženou den před závodem nahlásili na recepci v hotelu Stadion v Rožnově pod Radhoštěm. Organizátoři závodu zařídili ubytování v „hotelu“, který vybavením pokojů i stavem společného sociálního zařízení sice připomínal vysokoškolské koleje ve verzi z osmdesátých let, ale sympatickou dvousetkorunou za noc a příjemným personálem toto nepohodlí více než vykompenzovali.

Ptali jsme se, zda můžeme pokoj vystěhovat druhý den odpoledne po skončení závodu, načež nás paní recepční uzemnila větou: „Normálně to nejde, ale že jste Zátopci, tak můžete!“ Mé ženě se už drala do úst slova, že nejsme Zátopci, ale Holíčkovi – naštěstí však nic neřekla a my tak o privilegium nepřišli.

Běh krajem Emila Zátopka – 22,3 km dlouhý silniční závod s převýšením cca 450 m – začíná v Kopřivnici, do které je třeba se z cíle závodu v Rožnově nějak dopravit. Pořadatel zajišťuje odvoz autobusem. Nám se nechtělo ale tak brzy vstávat, tak jsme vyrazili v sobotu dopoledne po deváté hodině autem.

Při odjezdu na nás zamávali nějaká paní s pánem ve sportovním a ptali se, odkud že prý jede autobus, kterým se loni dopravovali na start a který tehdy odjížděl v devět hodin. „Ten autobus jel v 8.30!“, řekl jsem. Tak nám nezbylo nic jiného, než je na start vzít s sebou. Ptal jsem se paní, za kolik to loni běžela a ta skromně řekla, že za 1.38 a letos by to ráda zvládla do 1.40. Nakonec z ní vypadlo, že běhávala za reprezentaci maraton a že nyní si už závody jen tak vyklusává. No to je teda nářez! Já si říkal, že budu rád, pokud dnešní tréninková dávka mnoho nepřekročí dvě hodiny.

Zázemí závodu bylo v kopřivnické základní škole, jen 200 metrů od startu. Bylo možné se převléknout a dát si věci do igelitového pytle, který pak odvezl do cíle přistavený autobus. Ještě jsem se stihl podívat na dětské závody v okolí kopřivnického kulturního domu a chystal se na start. Sešlo se nás na něm skoro 190, bylo krásné slunečné počasí, okolo 15 stupňů ve stínu.

obrázek

Prvních 10 km mi ze všeho nejvíc připomínal Rohálovskou desítku. Asfaltka se vlnila nahoru, dolů – ale celkově to šlo do kopce. Zpočátku byl provoz na silnici zastaven, od 3. km policisté dopravu „pustili“, tak běh zkrášlovalo množství osobních aut a kamionů. To je asi jediná výtka vůči pořadatelům – cožpak by nešlo silnici alespoň na tu půlhodinku uzavřít?

I přes silný provoz panovala krásná atmosféra v obcích. Například na návsi v Ženklavě nastoupila k silnici fandit snad celá vesnice včetně malých dětí, kterým hrály obecní amplióny píseň z večerníčku Z mechu a kapradí. Ve Veřovicích pro změnu vyhlašovali vítěze jednotlivých rychlostních prémií a divákům v mezičase hráli písně Karla Gotta.

Já si udržoval v klídku maratonské tempo na úrovni aerobního prahu – vycházelo to do asi na 5:10-5:20/km. A užíval si krásné počasí – prostě radost na každém kroku!

Po občerstvovačce na 10. km se odbočilo z hlavní silnice na lesní asfaltku a stoupání se stalo strmějším. Z mapky na webu lze vyčíst, že na 4,5 km je převýšení 360 metrů! Po 3 km pořádného „krpálu“ se stoupání stalo tak strmým, že jsem zjistil, že kolegyně, která zvolila místo běhu chůzi, se pohybuje vzhůru jen o málo pomaleji, než já. Proto jsem i já na posledních asi 300 m protáhl nohy v rychlé chůzi.

Vzpružení přinesla občerstvovačka na 15. km, která byla přímo na vrcholu celého stoupání – téměř 700 metrů nad mořem! Za sedlem následovalo velice prudké klesání. Já si vzpomněl na bolavá stehna po závodu ve Stožci, tak jsem při seběhu hodně „brzdil“. Prakticky až do cíle se běželo z kopečka a  cílovou rovinkou jsem proběhl po 2 hodinách od startu.

obrázekobrázek

Do cíle se dobíhalo přímo doprostřed dřevěné vesničky Valašského muzea v přírodě v Rožnově, jen několik desítek metrů od místa posledního odpočinku legendy českého běhu, Emila Zátopka. Kofola chutnala skvěle, organizaci závodu nelze nic vytknout. Všem závod doporučuju – jde o velmi důstojného brášku podobně dlouhé a náročné žebrácké pětadvacítky – navíc s možností prohlédnout si jeden z největších skanzenů ve střední Evropě, v jehož srdci závod končí.

Jiří Holíček foto
  • přečteno: 8626/8472×
Zátopci přijeli! Zátopci přijeli! Zátopci přijeli!

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků