logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Než se rozhodnete pro maraton...

Než se rozhodnete pro maraton...

Je teplý letní večer, vlastně spíš temná noc. Světla svíček se odrážejí ve sklenici vína a zdůrazňují jeho rubínovou barvu. Sedím desítky minut u masivního psacího stolu a zírám na zářící obrazovku notebooku. Občas se zvednu a jak lev zavřený v kleci, chodím z jedné strany místnosti na druhou … Tak jo. Klik. Ups, udělala jsem to. Přihlásila jsem se na maraton.

Co z toho vyplývá? Když jsem se přihlašovala na maraton, nebyla jsem střízlivá :-) Na druhou stranu nešlo o nic spontánního. Přemýšlela jsem o tom pár dní dopředu a registraci odklikávala klepající se rukou. Chápu, že se pouštím do nerovného boje s přírodou, která mi vlohy pro sport nenadělila. Za to jsem dostala dost zarputilosti a „touhu plnit si sny“ pro nadbytek doma stáčím do lahví a obdarovávám jimi své nejbližší.

Existují borci, kteří se pro maraton rozhodnou po tom, co v životě jednou odběhli dvacítku. Naopak znám i sportovce běhající roky a přitom stále mají pocit, že pro maraton neuzrál správný čas.

Miloši, jak běžec pozná, že přišla správná chvíle pustit se do přípravy na maraton? Jak dlouho by měl před tím běhat a kolik mít v nohách?
Peggy, nejsem si jistý, že tohle se dá poznat. Nepoznají to ani špičkoví běžci, spíš než o nějaké poznání jde o vývoj. To ale mluvím o těch, kteří dělají běh na vrcholové či výkonnostní úrovni. Prostě s věkem se zpomalují, ale narůstá jejich vytrvalost a tak s přibývajícími léty tratě prodlužují a jejich tempo se zpomaluje. U hobby běžců a běžkyň, k nimž patříš i ty, je to úplně jiné. Většinou nejde o nějaký maximální výkon, ale o to běh si užít – i když to třeba bolí. Během si vyčistit hlavu, relaxovat pro běžný život. Ideální samozřejmě je, když takový hobby běžec/běžkyně se začne chystat na maraton po dvou až třech letech, kdy pravidelně běhá. Je to dobré vzhledem k postupnému zatěžování svalů, šlach, kloubů, kostí a jejich zpevňování, tak, aby nepřišla případná zranění.

Napsal si knihu „Jak uběhnou maraton za 100 dní“. Při veškeré úctě k Tvým znalostem, není to moc krátká doba? Chceš říct, že když se nesportovec rozhodne, zvedne se od bůčku se šesti, tak za sto dní dokáže v kuse uběhnout maraton? Nebo spíš mu uběhnutí maratonu bude trvat sto dní?
Ano, napsal. Tomu předcházely čtyři roky, kdy se objevoval na stránkách Lidových novin a pak iDnes seriál: Maraton za 4 měsíce. Popravdě, když za mnou s možností psát tento seriál Miloš Čermák přišel poprvé, byl jsem k tomu velmi skeptický. Jako běžec odkojený dráhou jsem bral jen maraton pod 3 hodiny a to mi bylo jasné, že za 4 měsíce se na takový čas připravit nelze. Pak jsem ale odjel na maraton do New Yorku, koupil si tam pár knížek o běhání a začal se dívat na celou záležitost jinak. Uvědomil jsem si, že na velkých světových maratonech je limit na absolvování maratonu 8 hodin, v Praze byl tehdy 6 hodin a to už je jiná. Když se člověk pravidelně 4 měsíce nebo 100 dní připravuje 3 – 4x týdně, vloží do tréninku i nezbytné dlouhé tréninky (32 km či 4 hodiny), tak je schopný se za takto krátkou dobu připravit tak, aby v limitu maraton absolvoval a nemělo to pro něj žádné negativní důsledky. Ostatně hned ten první rok to dokázal, úspěšně jsme k cíli dovedli stovky běžců a běžkyň, a od té doby je jich stále víc a víc. Ostatně každou chvíli dostávám děkovné e-maily, že někdo trénoval podle této knihy a maraton dal.

Dá se hned na počátku přípravy poznat, o jakém výsledném čase můžu uvažovat? Když si třeba řeknu: Chci dát maraton za tři hodiny (já samozřejmě ne, nejsem padlá na hlavu), jak poznám, že na to mám a nedřu se zbytečně?
Pokud nemáš za sebou delší přípravu, nemáš odběhnutý žádný kratší závod, tak hodně těžko dokážeš předem říci, jaký konkrétní čas jsi schopná dát. Samozřejmě jsou výjimky, lidé, kteří pravidelně dělají jiné aerobní sporty, ale u úplného začátečníka si toto nikdy netroufnu říci ani já. K tomu, dohrabat se určité představy, v jakém čase bude schopen daný jedinec maraton dát, potřebuje mít nějaké kontrolní údaje. Dám příklad: připravuješ se 2 měsíce, už jsi něco odběhala, běháš ale na hodnoty tepové frekvence, tudíž nemáš představu, jak rychle. Tak si do tréninku vložíš kontrolní závod nebo kontrolní trénink třeba na 10 km. Ten poběžíš na maximální výkon. Z dosaženého výkonu už lze celkem s velkou přesností spočítat, na co ten který člověk má. Samozřejmě, když dodrží určitý tréninkový plán. Jestli dřeš nebo nedřeš zbytečně, jestli nakonec ten maraton dáš, ti ale nikdo nezaručí. To je jen o tvé hlavě. Musíš tomu sama věřit, musíš věřit, že tvůj trénink ti k tomu pomůže a musíš ten trénink dodržet, pak můžeš mít velkou jistotu, že netrénuješ zbytečně. Říkám velkou jistotu, protože 100% nemáš nikdy – je tu totiž řada věcí, které neovlivníš, počasí, tvé dny, nervy, dietní chyba …, ale to je na tom celém krásné, když to přes všechnu tuto nejistotu nakonec dáš, jsi v sedmém nebi :).

Od běžců jsem slyšela, že před maratonem je třeba si „obouchat kolena“, tedy zvyknout nohy na tvrdý povrch, protože závody se obvykle běhají po silnicích. Na maraton bych měla proto trénovat spíš na asfaltu než lesních cestách?
To je blbost. Proč bys měla něco obouchávat, i když samozřejmě natrénovat na maraton jen běháním na běžeckém pásu není taky dobrá volba. Ideální je terén – povrch střídat, tím nejlépe připravíš tělo na všechny možné varianty – změny, které jej během vlastního maratonu mohou potkat. Běh v různých podmínkách, po různých površích, představuje pro tělo neustálou nutnost na tyto podmínky reagovat. Tím se zaměstnávají – posilují všechny svalové skupiny, a nejedná se jen o ty na nohách, ale i bedrech, břichu, rukou, krčních svalech … Tím, že je střídavě zaměstnáváš, dosáhneš toho, že jsou schopné spolupráce ve chvíli, kdy to situace vyžaduje a nezačnou se pak šprajcovat, to je to nejdůležitější. Navíc s kvalitní běžeckou obuví a správným běžeckým stylem by sis neměla nohy obouchat, ani kdybys trénovala stále jen na asfaltu a dlažebních kostkách!

Jaká základní pravidla musím dodržet, abych se totálně nezničila ještě před závodem nebo nerozsypala přímo při maratonu (abych sebou neplácla na pražské kočičí hlavy a nemusely mě sbírat koštětem a lopatkou)?
Musíš absolvovat celý tréninkový plán, který ti napíšu (aspoň na 75 %), na začátku to nepřepálit, na občerstvovačkách si dát čas na doplnění tekutin a energie, nikam se nehnat – s nikým nezávodit, jediným soupeřem jsi si při maratonu jen ty sama. Jen ty sama se můžeš porazit, ale také jen ty sama můžeš VYHRÁT.

Všichni mi říkají, že maraton je především o hlavě (a ta má je notně pošahaná), jak trénovat ji?
Na to jsem ještě za ty dva roky nepřišel, ale věřím, že než se postavíš v květnu na start, tak na to přijdeme :). I když jistá možnost tu je a ta zní: když nevěříš své hlavě, věř svému trenérovi, když budeš dělat věci tak, jak ti řeknu a nebudeš si dělat, co tě napadne, tak nakonec vyladíme tu tvou hlavu. Postupně totiž přijde na to, že to funguje a přestane trojčit :).

"Titánka" Peggy foto
  • přečteno: 14921/14599×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

PavlínaF | 30. 9. 2010 9.46 hod. | 193.245.34.xx
Tohle je vážně sakra dobrej článek!!! :-) Moc držím palce!

dav | 30. 9. 2010 9.14 hod. | 94.113.49.xx
Líbí se mi, jak jste během rozhovoru přešli z rad obecnému běžci ke konkrétní Peggy:-))
A nevím, kterému z vás palce držet dřív, i role trénéra může být někdy dost náročná...

Lisak | 30. 9. 2010 6.36 hod. | 217.117.217.xxx
Jsem jeden z těch co uběhli 20 km (půlmaratón) a přihlásili se na maratón . V tréninku jsem za tři měsíce naběhal cca 40x10 km =400km , bez delších výběhů .Maraton jsem absolvoval za 4:07 , záměrně píšu absolvoval , protože po 35 km to už s během nemělo moc společného .Nohy vytuhly , začalo mě bolet levé koleno – vnější vazy a metodou chůze – běh jsem to nějak doklopýtal. Závěr : ty delší výběhy to chce , aby se nohy zpevnily a dokázaly běžet až do konce . Bohužel já jako otec dvou malých dětí na to neměl čas.

12Honzade | 29. 9. 2010 20.01 hod. | 80.243.103.xx
Pegg, drzime ti palce, pokud budes chtit, tak to das… Ovsem podle meho hloupeho nazoru je dulezitejsi nez jestli to das nebo ne, aby sis uzila tu pripravu a behani vubec. Pak je pravdepodobnost toho, ze to das asi o rad vetsi, ale Milos je nejlepsi guru. On nejen, ze vsechno vi, ale umi to i svym sverencum rici.:)
At se dari! 12:)

Jarda Horníček | 29. 9. 2010 13.58 hod. | 83.208.52.xxx
Peggy, držím palce. Kdysi jsem se přihlašoval podobným způsobem:-), ale kniha Za 100 dní … bezpečně zafungovala. A někdy (nebo vždycky?) čím míň hlava chce, tím líp to dopadne. Prostě si tu přípravu a hlavně těch 42 a kus užij a bude to doma.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Peggy běží o život

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků