logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

To je MŮJ běh…

To je MŮJ běh…

Z vašich mailů, poznámek v dotaznících i netrpělivě opakovaných přístupů na můj běžecký deníček jsem pochopila, že chcete vědět, jak to se mnou po tom krásně prosportovaném létě vypadá – a vůbec se tak nějak zase jednou chcete zasmát:-). Tak tedy – píšu vám…

Rok se s rokem sešel a já jsem na tom zdánlivě stejně jako loni touto dobou. Celé jaro a léto jsem běhala, cvičila, jezdila… a na podzim jako když utne, přetrhla se nit, kolečko se porouchalo, natažené pérko prasklo… a já zase „jakoby“ končím. Ty uvozovky jsou tam schválně, s hýbáním zrovna já přestat fakt nemůžu, pohyb je pro mne život. Nicméně tentokrát to má viditelný dopad – v článku z  9.6. (Jdu funět) jsem se veřejně vyznala z přání běžet letos v říjnu „náš“ západočeský půlmaraton.

A paradoxně právě to mě ve finále přípravy na něj zabilo. Přemýšlím, jak začít, aby to bylo srozumitelné i pro ty, kteří jsou na opačné straně barikády – tedy závodníky, ty, kteří milují výzvy, ty, kteří potřebují své „trenýrkové plány“, trenéry…

Asi začnu tím, co vedlo k mému seznámení s M. Někteří z vás to vědí – ale protože se tím dostanu k dalšímu rozměru mého běhání, musím to tady zmínit. Někdy před třemi lety jsem na jaře jako vždycky začala s joggingem a „čirou náhodou“ se mi do ruky dostalo jedno z úplně prvních čísel Runu. Byl tam krásný článek o tom, jak úžasné je uběhnout maraton a já se nadchla. Taky tam byl článek od člověka jménem Miloš Škorpil a kontakt na webové stránky, kde se můžu dozvědět více. Tak jsem začala od toho človíčka číst všechno, co na těch stránkách bylo, a moc se mi to líbilo. Připadala jsem si, jako když ho znám, a když jsem zjistila, že si můžu napsat o tréninkový plán, neváhala jsem a napsala mu. Tak takhle to začalo. Nápadem zaběhnout si maraton, protože o tom tak krásně psali v tom časopise. (Jo, tak hluboké to bylo:-))

Musím se tímto veřejně omluvit hlavně Milošovi, protože je vlastně celou tu dobu pod tlakem toho mého původního „přání“, toho, co jsem si pošetile napsala jako motto do svého běžeckého deníčku, toho, co jsem (už moudře na půlku zkráceného) uvedla v již zmiňovaném Jdu funět… – tedy že jsem si ho našla proto, aby mi pomohl uběhnout maraton. Navíc je díky mému psaní na těchto stránkách líčen jako ten, se kterým (alespoň občas) běhám a se kterým o běhání (často) mluvím, což může vzbuzovat dojem, že je mým trenérem. Řekla bych, že drahnou dobu trpí pocitem, že ačkoliv dovedl k úspěšnému absolvování půl/maratonu už takovou hromadu lidí, já mu tedy zrovna dobrou reklamu nedělám.

A proto zde chci říci, že všechno, co dělám, dělám jen ze své vůle (či nevůle), a M. jsem k tomu, aby mě trénoval, v podstatě pořádně nikdy nepustila. Letos v zimě mi napsal první regulérní tréninkový plán, který jsem ovšem už snad v prvním týdnu porušila. Pak jsem začala běhat sama a po svém. A jakmile mi s krátícím se časem do půlmaratonu začal říkat takové to: „Minulý týden jsi v neděli šla jenom 12, tak tuto neděli dáš 14, musíme to natáhnout“ a ptal se několikrát v průběhu týdne, jestli jsem byla cvičit a jestli dneska půjdu běhat, všechno ve mně se začalo vzpínat a vzpírat a bouřit, a já byla náhle naprosto brutálně konfrontována s mým vlastním přáním. Ale bylo to vlastně ještě moje přání? A bylo to vůbec někdy moje přání??

Někdy je dobré se na cestě vedoucí ke splnění přání zastavit a zeptat se sám sebe, jestli cíl, ke kterému směřuji, je cíl můj, nebo cíl někoho jiného. Jestli je pro mne důležité dosáhnout cíle, nebo je pro mne přínosnější ta cesta k němu. Anebo úplně jednoduše – jestli to zkrátka ještě pořád chci. Jsem narozena ve vzdušném znamení Blíženců s ascendentem v rovněž vzdušném znamení Vodnáře. Nenávidím tabulky, tréninkové plány, jasně dané cíle, přesně naplánované dovolené, kariéry, rodiny, takové to klasické „První dovolená v Jugoslávii, první dítě, ….“ z Básníků. Nesnáším jakékoli násilí, ať už fyzické nebo psychické, omezování osobní svobody, tlačení na pilu… A mám ráda svobodu, vzduch, neuvěřitelnou lehkost bytí, motýlí poletování, hraní si… A jakmile to přestává být hra a začíná to být povinnost, přestává mě to bavit a já si v okamžiku prozření s hrůzou uvědomila, že kvůli své avizované účasti na jednom závodě riskuji svůj vztah k běhání, svou chuť běhat jen tak, pro radost…

Ten půl/maraton letos, a možná nikdy, nepoběžím. A nejlepší na tom je, že mi to vůbec nevadí. Za tu dobu, co běhám, jsem se totiž naučila běh milovat, naučila jsem se najít v něm uspokojení, klid, pohyb, adrenalin, volnost, mou vroucně milovanou svobodu, relax, hluboké spočinutí v sobě, v přírodě, radost… Zjistila jsem, že i já vydržím běžet víc než hodinu, že už uběhnu 14 km, že dokážu v jednom týdnu cvičit v posilovně, běhat, jezdit na kole i plavat. Naučila jsem se vychutnávat si společný běh s milovaným člověkem po boku, tu milou sounáležitost, kterou cítím vždy, když s M. běžíme „dlouhou“ nedělním ránem. Naučila jsem se vnímat, poslouchat a respektovat svoje tělo. Naučila jsem se být mnohem trpělivější a shovívavější k vlastním nedostatkům.

A navíc jsem při běhání, čtení o něm či psaní na Běžeckou školu, našla naprosto úžasnou běžeckou komunitu, přátele, vás všechny, kteří běháte, a je úplně jedno, jestli raději po svém nebo s tréninkovým plánem. A last, but not least – díky běhání jsem našla svou životní lásku, M.

Někdy je prostě úplně jedno, co bylo na začátku. Důležitější je to, co najdeme na cestě. A já našla poklad…

Tak konečně je to venku a můžu v klidu běhat dál …, proč já musím mít vždycky pravdu, už při tvém funění jsem říkal že to nedáš :)

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 10273/10186×, 7 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal z Pejru | 1. 10. 2010 8.46 hod. | 195.191.204.xxx
No, vy dva jste se tedy hledali.

"Titánka“ Dana | 30. 9. 2010 22.23 hod. | 88.101.235.xxx
Moc děkuju za všechny vaše komentáře, sms, mailíky… a abych neplácala jen tak do větru, tak dnes jsme byli s M. už zase běhat. Fotil mě u toho tak usilovně, že jsem získala dojem, že provádí jakousi dokumentaci, ale řekl mi, že to dělá jen proto, že kdoví, kdy zase půjdu běhat, tak aby měl do té doby alespoň nějakou hezkou vzpomínku:-)

Peggy | 29. 9. 2010 18.57 hod. | 217.77.165.xx
Pyjáre, lásko moje běžecká! Kde se tu bereš? :-) Kdy Ty zase něco napíšeš? Z nás titánů si se dostal nejdál (tedy alespoň myslím).

Michal z Pejru | 29. 9. 2010 16.43 hod. | 195.191.204.xxx
Hodnotný článeček. Přiznat si DÍLČÍ porážku může být tou největší výhrou. Každopádně to chce odvahu, kterou každý nenajde… Jsi holt statečná žena, vlastně co jiného by taky člověk měl čekat od Titánky, že. A vlastně tím pádem můžete být spokojeni oba. Ty, protože jsi zvítězila sama nad sebou a běháš si podle svého, a Miloš taky, protože ten má přece vždycky pravdu!

Ad) Pyjár: Pyjáre, Pyjáre, ty si koleduješ.

Ad) Dav: zdravím a souhlas

pyjár | 28. 9. 2010 19.50 hod. | 88.100.162.xx
sem ti řikal, že to nedáš!!!

a mimochodem, proč pracuješ, tam, kde pracuješ, když – jak píšeš: „Nenávidím tabulky, tréninkové plány, jasně dané cíle, přesně naplánované dovolené, kariéry, rodiny,..."?

a to ještě navíc vím, že tě ta práce baví a že ti jde jak málo komu.

kozel zahradníkem, že jo?!?

jinak: – ten článek je opravdu krásně napsaný, hlavně ty poslední dvě věty. peggy a já jsme i slzu uronili:-)

doufám, že se v neděli uvidíme v chebu!

adios

Peggy | 28. 9. 2010 16.52 hod. | 188.95.127.xxx
Úžasný … nevím, co víc k tomu dodat :-) Přeji stále stejné štěstí a pohodu ve všem, co děláš.

dav | 28. 9. 2010 15.02 hod. | 94.113.49.xx
Ahoj Dano, kromě toho, že je to dobře napsaný, že je to hezká ukázka ujasněných priorit, je to i nádherná obhajoba „běhání jen tak „, běhaní, nebo spíše obecněji pohybových aktivit, vykonávaných pro vlastní potěšení, bez ohledu na to, že se to nedá zapsat či zobrazit ve výsledkové listině, radost ani dobrý pocit nejsou měřitelné..., ale jinak si stejně myslím, že je to v tobě nějak uložené, že to zatím jen tak skrytě tiká kdesi uvnitř a že přinejmenším tu půlku někdy dáš, ne pro ten výsledek, ne pro to, abys mohla cosi odškrtnou, ale jen pro tu atmosfému, pro ten pocit sounáležitosti s jakousi pošahanou běžeckou komunitou :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků