logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Praha – Znojmo – Vídeň – výprava do historie

Praha – Znojmo – Vídeň – výprava do historie

Před pár lety jsme si společně s Jindrou Lakym udělali běžecký výlet do Vídně. Bylo to zajímavé a příjemné proběhnutí, na něž rád vzpomínám, a protože na Běžecké škole ještě o něm nebylo nic napsáno, zapátral jsem ve svém počítači a vyhledal článek, který pak vyšel v Běžeckém světě, což byl časopis, který jsem vydával s Honzou Šourkem.

Ostrý start byl stanoven do obce Újezd – nedaleko Průhonic, kde začíná cyklistická stezka „Greenways“, vedoucí z Prahy až do Vídně. Vyběhli jsme v 17.15, tedy na noc. To byla další zvláštnost tohoto běhu, že probíhal zejména v noci. Byl to ostatně výborný trénink na pražskou 24 hodinovku, kde člověk běží ve tmě skoro polovinu doby. Na začátku trasy nás ještě běžecky podpořil Láďa Černý, jinak celou cestu nám dělali doprovod Lenka, Vašek Jašek – kameraman. Cestu z Prahy až na hranice s Rakouskem s námi absolvoval novinář Egon. Obzvláště jemu patří obrovský dík za doprovod, a obdiv, že vydržel celou tu dobu sedět na kole a jet naším tempem. Největší problémy měl, aby neusnul a neustlal si někde v pangejtu. Takže my jsme měli za úkol sledovat, aby světlo, kterým osvětloval silnici, najednou nezměnilo směr a nezačalo zářit jak reflektor někde na diskošce.

obrázek

Trasa, počasí a oblečení

Jak už bylo řečeno, běželi jsme po cyklistické stezce, po silnicích třetí třídy, takže provoz nebyl nijak velký. Pokud jde o profil, tak ten byl hodně, hodně zvlněný. Běželi jsme většinou lesními partiemi, což bylo velmi příjemné. Navíc tím, že jsme běželi převážně v noci, jsme se vyhnuli teplým dnům, které opět přišly. Měli jsme velké štěstí, že nepršelo. Jedině mlha byla poněkud nepříjemná, ale i ta se dala přežít. Měli jsme i pár zakufrování, ale bez nich by to ani nešlo a navíc bych nesměl běžet já. I když nás notně štvaly, hlavně to, kdy jsme běželi ze Svatoňovic do Jemnice (mělo to být 16 km). Běžíme hodinu, když se ptáme doprovodu v autě, “kolik to ještě je“. Čekali jsme obligátní odpověď „tak tři čtyři kilometry“. To byla totiž oblíbená odpověď Miloše, který nás doprovázel první den a většinou hlásil tuto vzdálenost, i když to bylo třeba osm. Snad si myslel, že nám tím pomáhá, když si myslíme, že je to míň. Jenže náš doprovod nám hlásí „ještě tak 16 km“. To nás notně rozhodilo. Právě jsme překonali stoupání, které se nedalo skoro vyběhnout, a tak nám tato hláška zrovna nepřidala. Vysvětlení bylo prosté, ve Slavoňovicích jsme blbě odbočili a teď jsme se obloukem dostávali na správnou trasu. Takovýchto epizod však nebylo moc.

obrázek

Co se počasí týče, tak všechny tři noci byly jasné většinou bez mráčku a tak jsme mohli pozorovat nádhernou oblohu, velkou část noci nám také osvětloval měsíc. Teplota vzduchu se pohybovala okolo 12o C. Alespoň pro mne to bylo příjemné. Většinu cesty jsem tak běžel v trenkách, nahoře jsem měl funkční tričko a repre dres, případně lehkou bundu. Jindra je přeci jenom trochu zimomřivější, a tak se oblékal víc.

Jídlo a pití

Já jsem používal své osvědčené pití, akorát tentokrát jsem místo Metabolic Optimizeru pil Promas, který má obdobné složení, pouze neobsahuje koenzym Q10. Ten jsem však pravidelně 3x denně bral v podobě kapslí. Mohu říci, že přes léto jsem se dosti důsledně vyhýbal příjmu vitamínů a minerálů ve formě potravinových doplňků a snažil jsem se, aby si tělo bylo nuceno tyto látky získávat z přirozené potravy. Deset dní před během jsem zase začal brát Super mix a hlavně koenzym Q10 a mohu říci, že výsledek byl i pro mě dosti překvapující. Tělo reagovalo na přítomnost těchto doplňků velmi rychle. I když lékařští odborníci tvrdí, že začínají zabírat až tak 10 dní od začátku aplikace. U mě se jejich příjem projevil už třetí den. I z toho důvodu jsem trochu pozměnil závěrečnou přípravu na běh a místo obvyklého odpočinku jsem běhal až do posledního dne, přičemž poslední tři dny jsem běhal 20 km v dosti těžkém terénu a v těchto časech: 1:28:45, 1:26:25, 1:42.15. Pravdou je, že ačkoliv jsem to nijak necítil, se tento závěrečný trénink projevil v tom, že tělo bylo trochu unavené a i proto moje tepová frekvence, kterou jsme si oba s Jindrou měřili, byla trochu vyšší. Pohybovala se na úrovni 130 – 150 tepů za minutu. U Jindry to bylo tak 115 – 135 tepů za minutu. Jak jsem se ale rozebíhal, tak moje tepová frekvence postupně klesala až na průměr 115 – 125, zatímco u Jindry se pohybovala mírně nad mou hranicí.

Tady jsem si uvědomil, proč taky Yannis Kouros trénuje těsně před závody až do posledního dne tempo. Zdálo se mi to trochu postavené na hlavu, ale nyní už chápu, že pokud zvolí rozumnou míru, tak mu to pomůže v tom, že po rozběhnutí se uvolní a běží objektivně s daleko menším úsilím stejné tempo, v jakém začal. Pokud bych si to sám nevyzkoušel a s pomocí sporttesteru objektivně nezhodnotil, tak bych doposud v tomto tápal. Mohu říci, že i když nepoužívám sporttester nijak dlouho, mám s ním ty nejlepší zkušenosti. V každém případě mi vždy řekne, jak na tom přesně jsem. Neumožní mi ani se vymlouvat na to či ono. Prostě přesně mi ukáže, zda jsem šel v tréninku to, co jsem měl jít, nebo zda jsem to přepálil, nebo naopak, zda jsem to flákal. Sporttester ocení zejména ti, kdo trénují sami a kromě změřených časů na stálých úsecích nemají jiné měřítko srovnání. Toto srovnání vám však v žádném případě neukáže, zda jste běželi optimálním tempem, nebo zda jste šli na maximum, nebo zda jste měli ještě velké rezervy. Při běhu jsme sporttester ocenili i v kopcích, kdy se začala tepová frekvence šplhat nahoru, v pravý čas jsme zpomalili, a tím se vyhnuli na vrcholu krizi a mohli plynule pokračovat v tempu dál.

obrázek

Ještě se však vrátím ke stravě. Kromě koktejlů jsem pil vodu, colu a občas čaj, kafe nebo pivo. K jídlu jsem si bral, na co jsem měl zrovna chuť: sušenku, banán, chleba s máslem, sýrem, s paštikou nebo nějakou polévku. Jindra pil zejména ionťák, na nějž je zvyklý, ale znovu se ukázalo, že to není pro ultraběh dobrý způsob doplňování vitamínů a minerálů. Že tento způsob lze používat na kratší tratě maximálně do maratonu, nebo 100 km, pokud jste tuto stovku schopni běžet pod sedm hodin, ale jinak se sami už tak dost zakyselíte a konzumace ionťáku vás pak úplně dorazí. Jindru to stálo to, že od 75. km skoro nemohl jíst, tím pádem také nedostával potřebnou energii, což nakonec vedlo k tomu, že po 220 absolvovaných kilometrech musel, ač nerad, běh přerušit. Ale i přes tento jeho „neúspěch“ si myslím, že si zaslouží ocenění za to, jak se s tímto problémem dokázal dlouho rvát a skutečně až ve chvíli, kdy už to nešlo dál, se rozumně rozhodnout raději se šetřit na 12hodinovku v Praze resp. na ME v běhu na 24hodin Uden (Holandsko).

Další postřehy

Zajímavostí určitě bylo, že nás v Rakousku alespoň 5x kontrolovali policajti a ptali se „proč tam ten člověk běží“, když jsme jim ukázali poselství, tak změkli (nesli jsme poselství pražského primátora primátorovi Vídně) a bez problémů nás nechali pokračovat. Méně příjemné však bylo, že přestože jsem běžel s blikačkou, tak mne v jedné vesnici málem srazilo auto. Nejdříve jsem si myslel, jak se na mě řítilo, že má řidič mikrospánek, ale poté, co jsem rychle změnil směr a přeběhl pruh trávy, který odděloval silnici od chodníku, a auto plynule změnilo směr, mi bylo jasné, že šlo pouze o blbej fór. To byl však jediný negativní zážitek z běhu.

Nakonec přijetí zástupcem vídeňské radnice Thomasem Reidlem s jeho manželkou a následné posezení v restauraci naproti vídeňské opeře vše završilo. Výborně jsme si pochutnali a neměli ani šance ty ohromné porce zdlábnout.

Miloš Škorpil foto
Praha – Znojmo – Vídeň – výprava do historie Praha – Znojmo – Vídeň – výprava do historie Praha – Znojmo – Vídeň – výprava do historie

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 2. 10. 2010 22.09 hod. | 80.243.103.xx
Taky by se mi libilo nekam bezet, ale nejdriv musim natrenovat, neco delsiho.. takze ted vam zatim budu fandit a malicko zavidet:). 12:)

Michal z Pejru | 1. 10. 2010 15.50 hod. | 195.191.204.xxx
Já chci taky do Vídně!

fotoMiloš Škorpil: Jasně, na ten velkej řízek :)

mapo | 1. 10. 2010 8.47 hod. | 193.86.30.xx
Pěkný, četla jsem kousek taky před pár lety na „doktorka.cz"

fotoMiloš Škorpil: Martino, máš pravdu, tehdy jsem psal i na doktorku.cz

PetrSyblík | 1. 10. 2010 6.53 hod. | 85.71.38.xxx
Ach, to je krásný, jako bych to běžel s vámi. Zas něco vymysli :)

fotoMiloš Škorpil: No v hlavě už to je, jen nevím zda mě doma pustí, ale když mě bude doprovázet skála, tak snad ano :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics112
Brooks16
Inov-849
Icebug5
Hoka One19
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming317
Salomon36
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce43
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků