logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běžcova zpověď – díl první

Běžcova zpověď – díl první

Od loňského jara se mi neběhalo úplně nejlíp. Jednak ve mně ještě stále doznívaly dozvuky neradostných rodinných událostí, druhak jsem byl nucen řešit problém, se kterým jsem se do té doby u sebe setkával jen zřídka: neustále jsem balancoval mezi stavy „skorozdravý“ a „zraněný“.

Dřív jsem zdravotní problémy (o zranění ani nemluvě) moc neřešil, běhalo se mi lehce, takříkajíc samo. Nevěděl jsem kolik a za jakou dobu běhám, věděl jsem ale, že mě to těší a že se při tom cítím dobře.

Pak ovšem s prvním tréninkovým plánem (který poctivě sdílím s Miriam, ač je její čas na maraton o půl hodiny rychlejší než ten můj…) ten pocit začal postupně vyprchávat. A co víc: začalo přicházet cosi, čemu se říká zranění.

Prvně to přišlo už na konci loňské sezóny, kdy jsem v Hrušticích dostal asi na 5. kilometru křeč do lýtka a zbylých 10 kilometrů jsem uběhl s ní (v cíli po zastavení už následovalo jenom kulhání). Naštěstí to nemělo dlouhého trvání, ale asi to bylo první varování. A letos po pražském půlmaratonu se dostavily stále ještě občas mírně se ozývající problémy s holenními šlachami.

obrázek

Kde ale hledat příčiny? To jsem se často ptal sám sebe. A možných odpovědí jsem našel hned několik. Dřív jsem běh kombinoval ve výraznější míře ještě s plaváním a kolem a i vzhledem k místu, kde jsem tehdy žil, i s rychlejší chůzí. Asi byla ona „výkonnostní pyramida“ na pevnějších základech. Teď sice zůstalo plavání (možná toho dokonce naplavu i víc než dřív), ale kolo zanedbávám, zato běhám výrazně víc a častěji než dřív. Možná…

Pak je můj specifický a asi i mírně problematický běžecký styl. Snažím se na něm pracovat, podvědomě se pokouším došlapovat lehčeji a „nedupat“, ale jde to pozvolna. A i když jsem poměrně lehký, mám dojem, že moje chodidla a šlachy dostávají až nepřiměřeně zabrat.

obrázek

A s tím souvisí i třetí, asi neméně důležitý problém, běžecké boty. Nepatřím sice mezi běžce, kteří by mohli tvrdit, že už za svou běžeckou kariéru vyzkoušeli cokoliv (u mě se ani o něčem jako kariéra ani mluvit nedá, systematičtěji běhám asi čtvrtý rok, do té doby to bylo takové to „zaběhání si“), ale od počátků v adidaskách, přes dlouhou etapu v New Balance a krátké (ale o to zajímavější a příjemnější) epizodě se Scotty a Mizuny jsem nakonec letos skončil u Saucony – dlouhá a strastiplná cesta, není-liž pravda? V dané chvíli od nich mám plnou běžeckou výbavu, od krosovek přes silniční tréninkové boty až po „závodky“. Uvidíme, co ta změna přinese. Zatím se v nich cítím asi nejlíp ze všeho, co jsem kdy na nohou měl (i když ty Scotty…). Ale asi důležitější faktor než značka boty je jejich pravidelná – opakuji pravidelná – obměna, tedy pořizování si minimálně jednou do roka nového páru. To jsem (z různých důvodů) dlouho zanedbával a teď tady slavnostně přísahám, že už se to (snad) nebude opakovat.

Petr Slezák foto
  • přečteno: 8840/8364×, 3 komentáře
Běžcova zpověď – díl první Běžcova zpověď – díl první

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal z Pejru | 29. 10. 2010 9.01 hod. | 195.191.204.xxx
Zdravím tě, Petře! Nevím, jestli je to telepatie, ale já jsem si (dejme tomu, že za odměnu po maratonu ve Stromovce, a taky, abych mohl střídat adidasky) také jedny Saucony na zkoušku pořídil. Jazz 13. Co na tuto značku říkáš ty? Zatím jsem v nich běhal jednou, a nevím, kam bych ji zařadil, jsou to úplně jiné boty. Každopádně, ať to běhá a nebolí. A pozdravuj Miriam!

Petr | 28. 10. 2010 23.50 hod. | 147.231.144.xxx
Ahoj Petře! Přeju hodně zdaru, loni jsem na tom byl podobně. Poprvé jsem se snažil držet tréningového plánu, běhat rychleji a víc. Pořídil jsem si pulsmetr a drahé boty. Poctivě jsem dřel a zasloužený výsledek se dostavil – oddělal jsem si kyčelní klouby.

Když jsem do cíle PIMu dosupěl s křečemi v čase 3:48:11 (cíl byl 3:30), měl jsem chuť pověsit běhání na hřebík.

A v jistém smyslu jsem to i udělal – dnes mne skutečně nestresuje, když kvůli práci nebo dětem vynechám tréning. Před Drážďany (3:14:01) jsem běhal jen ~150-200km/měsíc rychlostí cca 10km/h. Samotný závod jsem absolvoval v adidaskách za sedm stovek.

Věřím, že i u tebe se to zlomí, nelam to přes koleno. A jednou mi to na maratonské trati nandáš ještě víc než mne už teď drtíš na desítce a půlce :-)

Jirka Holíček | 28. 10. 2010 21.30 hod. | 78.80.89.xx
Ahoj Petře, nevím jestli jsem se ti zmiňoval – ale na holenní vazy a šlachy mi dobře funguje balanční kompenzační cvičení na ježkovi – dle Dr. Maška. Ale hádám, že už jsi možná zkoušel. Ale pokud ne, zkus, a uvidíš ;-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků