logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Amsterdamská kocovina

Amsterdamská kocovina

Miloš zase po mně chtěl, abych napsal něco o tom maratonu. Dyť já už ale tyhle bláboly nějaký psal a už mě to nebaví. Proto bych vám napsal pár řádků o tom, co to je být unavený.

Být unavený je, když se nevyspíte. Být unavený je, když se ráno probudíte po pařbě, máte v krvi stále 3 promile a musíte jít do práce. Být unavený je, když trénujete na maraton, nejvyšší tréninkové dávky máte odkroucený a už jen čekáte na to, až budete moci zvolnit, a ladit formu před startem. To bohužel ale tentokrát nebyl můj případ!

Na začátku září jsem podlehl vábení mé ženy, vášnivé houbařky, abychom vyrazili na houby. Tak jsme šli. Našli jsme za půl hodiny asi 10 kilo hub a žena si spokojeně mrouskala. Problém byl v tom, že jsme nemrouskali sami – spolu s námi totiž z lesa odešli dva ohavní klišťáci, kteří se rozhodli udělat si mecheche na mojí ženě a na mojem lejtku.

Všiml jsem si toho krvežíznivého vola asi po 2 dnech, vygooglil rady o tom, jak vytáhnout klišťáka a byl venku. Vše se zdálo good, žena si vytáhla svýho klišťáka už o víkendu.

A vypadalo to dobře, až se mi po týmbyldinku v druhé půlce září udělala na noze červená modřina. Žena jasně doporučovala – jdi s tím k doktorovi. Já si ale říkal – to bude jenom nějakej kopanec z týmbildinku – ta modřina se zahojí.

Týden před maratonemjsem šel k docentu Brandejskýmu na zátěžovou zkoušku. Říkal, že vše ok, že jsem se dostal lehce nad průměr mužů mého věku (před rokem jsem byl na bídných 95%), jen že prý jsem oproti loňskému roku nějaký unavenější! Už to mě mělo trknout!

Když jsme doletěli o týden později do Amsteru, sešel jsem se už na letišti s kámošem, kterého jsem dlouhé týdny neviděl. Řekl jsem si, že dva dny před maratonem pár malých pivek neuškodí. Dal jsem si 3x 0,25 l belgických a holandských speciálů. To se nemůže nic stát. Ale opak byl pravdou – po ránu jsem měl solidní bolehlav.

Při registraci v expu jsem to celkem v pohodě rozdýchal, ale při cestě do města se do mě dala zima a potřeboval jsem si schrupnout. Bylo ošklivé počasí – větrno, občas s deštěm – skoro jsem si říkal, zda nebude lepší ten maraton zabalit. Trochu mi hodinka spánku pomohla, večerní pasta party za 12 euráčů ve stylu ól jů ken ít fakt bodla. Docela slušně jsem se vyspal a před startem se cítil dobře.

obrázekobrázek
Start na olympijským ovále byl mňam

Rozběhl jsem se opatrně lehce přes 6 min/km. Svítilo sluníčko, a když jsme probíhali fondelparkem, tak jsem si vychutnával závany marjánky, kterou tam kolemjdoucí trousili. Vůbec mě nebolelo, že mě předběhl vodič na 4 h.

Po pátém kilometru jsem chtěl zrychlit. Dav běžců držící se vodiče na 4 hodiny s sebou táhl stádo limitu zdolavši chtějících dacanů, kteří s mými předbíhacími záměry nesouhlasili. I přesto se mi je nakonec povedlo nechat za zády a zrychlit na svých 5.10-5.20/km.

Zlom přišel právě na té pětadvacítce. Přeběhl jsem pípák na metě, vytáhl energetickej gel, že se nakrmím a čekal jsem občerstvovačku a vona nikde! Přišla až za 26. km a to už se mi klepala rukavice. To ti holandští dacani nemohli dát občerstvovačku tam, kde má být?

Za ní jsem zjistil, že už nějak nemůžu zrychlit, aniž bych překročil svůj ANP. Krucinál, proč já sem tolik chlastal!

Naštěstí šly kilometry dál, na 35. jsem si zhruba spočítal, že když poběžím 6 min/km, tak bych to měl po 4 h zvládnout. To mi dalo sílu ještě v závěru zrychlit, prokraulovat se přes THC mlhu ve fondelparku na stadion a dát do závěrečného tartanového balzámu poslední zbytky sil. 3:59:40 osobní rekord! Za původním očekáváním pod 3.50 ale výkon značně zaostal.

Byl jsem pořádně unavený, mnohem víc, než po letošním pražském maratonu, který jsem dal o šest minut hůř. Všem jsem zdůvodnil své nepatrné zlepšení oproti Praze alkoholovým faux pax dva dny před závodem a jal se zpytovat svědomí.

Když jsem po návratu počítal své šlachy a kosti, všiml jsem si své červené modřiny na lýtku. Nejenže nezmodrala, ale nějak se mi rozlila kolem dokola. Žena mě přesvědčila zajít ke kožákovi a ten potvrdil, že fakt jako jo – borelioza!

Volám to Milošovi a on že jako jó, taky že to měl, že byl jen měsíc po tom krapet unavenej. No jo, to ale není člověk, to je Miloš. Já si pročetl pár zkušeností pacientů na boreliosa.cz a pogratuloval si, že jsem to vůbec s touhle diagnozou doběhl... Nyní už si poctivě vychutnávám antibiotika.

A co z toho plyne? Asi nic moc převratnýho – snad jen to, že člověk by měl poslouchat své tělo, pozorovat ho a všímat si i takových detailů, jako je neobvyklá únava či pomalá regenerace.

A nepodceňovat rady manželky k návštěvě lékaře. Ale stejně, Kačenko – na houby už mě nikdy nedostaneš!

Jiří Holíček foto
  • přečteno: 7737/7615×, 3 komentáře
Amsterdamská kocovina Amsterdamská kocovina Amsterdamská kocovina

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 30. 10. 2010 23.18 hod. | 80.243.103.xx
To jsem mel vedet, ze jedete do Amstru!!! Aspon bych si nechal poradit a nebezel jako pako nabalenej (jak jsem si hlidal svoji bezeckou zonu)… Toz aspon na dalku gratulace, kdyz uz jsme si nemohli poprat na stadionu 12:)

nadja | 28. 10. 2010 11.42 hod. | 89.102.209.xxx
Ahoj Jirko,
výborný článek. Netušila jsem, jaký psavec jsi a ze jsi byl prinucen jit na houby a sel jsi, to uz teprve ne. Dcera me presvedcovala, ze te na houby nedostane a nedostane. Tak jsem jela sama. Holt, zena neni tchyne.

Sváťa | 27. 10. 2010 17.27 hod. | 80.95.246.xxx
Jiří, blahopřeju k výbornému času!!! Mám trochu podobný problém, jedu teď do Athén a víc než tři týdny jsem nemohl trénovat – udělal jsem si při doskoku výron na obou nohách. Včera jsem se byl protáhnout a po pouhých 15 km mě nohy zase berou jako před týdnem. Do Athén však jedu, i kdybych to měl dojít po rukou. Sváťa

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků