logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů

Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů

V úterý jsem jel do Liberce přezout a nechat prohlídnout Draka, aby mu v zimě neklouzala kolečka a vždycky mě dovezl do cíle. S Martinem jsme se přitom dohodli, že si uděláme výlet do Jizerek, a taky jsem chtěl vyzkoušet svou novou hračku Sony A55.

Předal jsem Draka do servisu a vyjeli jsme směr Hejnice. Projížděli jsme územím, kde před nedávnem řádila divoká voda. Teď už byly ty potůčky a říčky zase bezpečně ve svých korytech a člověk se nestačil divit, že zrovna tyhle mohly nadělat takové škody. Nutno však uznat, že kromě občasných hromad kamení v místech, kde by je člověk nečekal, provizorních mostů a domů, které ještě procházely rekonstrukcí, by člověk nepoznal, že tu šlo nedávno o život.

Když jsme vylezli z auta, bylo zataženo a lehce mlhavo, jen na západě lehce probleskovalo bílo, známka toho, že by se to mohlo (jak slibovala předpověď) vybrat. Prošli jsme kolem krásného františkánského chrámu a začali stoupat vzhůru. Mlha se zhušťovala, kamení pod nohama začalo přibývat. Tady v lese byly následky povodně daleko hmatatelnější než dole v městečkách a obcích, a zřejmě tu budou patrné hodně dlouho, ne-li navždy.

obrázekobrázekobrázekobrázekobrázek

S každým vystoupaným metrem mlha houstla a začalo přibývat známek sněhu. Teda nejdřív to vypadalo jako pozůstatky jinovatky, ale nakonec se regulérně rozsněžilo. Vyšel jsem si coby městský floutek, takže jsem neměl trekové boty, což nebylo zrovna nejlepší obutí, a to jsem ještě nevěděl, kam mě Martin zatáhne :). Na hřebenech už se do nás opřel vítr plnou silou a hnal proti nám docela bodavé sněhové vločky. Žádné nadýchané chomáčky, ale pěkně štiplavé drobné jehličky.

obrázek
V momentě jsme si připadali jak na peelingu obličeje.

Kulichy jsme stáhli co nejníže a snažili se probít první letošní sněhovou vánicí. Nejsem jak Martin, který má vždy vše přesně zdokumentováno a na Garminu si měří každý metr, který uběhne a projde, takže vám neřeknu, kudy jsme to chodili, ale jak ho znám, tak vám to v komentáři osvětlí :).

Když už jsme skoro neviděli, došli jsme na jakousi křižovatku, kde jsme se dali doprava a schovali se vánici za stromy. Tady už bylo příjemněji. Trošku jsme si vydechli, ne však na dlouho, protože jsme měli v plánu jít pak po žluté, a to vám tedy byla cesta. Nejdřív nás vyvedla nahoru na nějaké skalky.

obrázekobrázek
Pravda, byly krásné a v tom mlžném oparu dokonce úchvatné, ale cesta z nich dolů, to byl zážitek!

No vezměte si to, jít strmě dolů po úzké kamenité stezce, posypané čerstvou vrstvou sněhu, když i to co je pod ním pěkně klouže a mít na nohách skoro lakýrky :). Připadal jsem si jak debil :). Abych nemusel myslet na to, co mám pod nohama a jak se dostaneme dolů, tak jsem fotil a fotil, ostatně bylo opravdu co. Za chvíli jsem měl prokřehlé ruce, a taky mi poprvé letos zalezlo za nehty. Takže ve chvílích, kdy jsem zrovna nefotil, jsem cpal ruce hluboko do kapes a při tom balancoval dolů z kopce po zasněžených a omrzlých šutrech. Opravdu skvělej zážitek. Celé to vyvrcholilo ve chvíli, kdy jsme došli k místu, které se dalo slézt jen za pomoci řetězů, které tu naštěstí někdo prozřetelně natáhl.

obrázek
Chtěl jsem to vyfotit, ale byl jsem tak rozklepanej, že je z toho jen tahle mazanina.

Postupně jsme se dostávali níž a níž a tady se začalo vyčasovat. Cesta sice nebyla pořád nic moc, ale aspoň už bylo tepleji. Když jsme byli v údolí, objevila se po pravé straně odbočka – 200 m vyhlídka Hejnický kostel, to, že převýšení je na těch 200 m asi 200 m už tam ale nebylo).

obrázekobrázekobrázek
Vylezli jsme nahoru a odměnou nám byla krásná vyhlídka.

Vršky měly bílé sněhové čepičky a údolí zlatilo a jinak barvilo podzimní listí a sluneční paprsky.

obrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázekobrázek
Když jsme pak slezli úplně dolů, tak bylo nádherné babí léto :).

Jediný, co mi to zkazilo, bylo, že mi došla baterka a náhradní jsem si nevzal, a tak mi samozřejmě ty nejhezčí záběry utekly :-(.

No až zas někam příště polezu s Martinem, tak se pořádně vybavím (sněhule, ušanku, vaťák, termosku s grogem a mačky), ale to určitě vyrazíme někam, kde bude 40 ve stínu a poušť. Ale abych byl spravedlivej, tak Martina nám přichystala na cestu moc dobrou svačinku. To ale nebyla Martinova zásluha, nebo že by jo?

Miloš Škorpil foto
Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů Sněhový peeling, bludné šutry aneb dobývání Jizerských pólů

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Milan Kůtek | 31. 10. 2010 9.03 hod. | 94.112.174.xxx
No jó, tyhle „turisty“ v tričínku a v lakýrkách jsem v Jizerkách potkával už jako kluk… a ono to je furt stejný :) M

Martin | 31. 10. 2010 7.20 hod. | 90.178.212.xxx
Popsat všechna místa, která jsme procházeli by bylo asi na samostatný článek. Tak jen telegraficky. Vyšli jsme z Hejnic a stoupali Štolpišskou silnicí, která byla dobudována roku 1891 a sloužila jako vzor pro alpské silnice, na Štolpišský vodopád, dál na Tetřeví boudy, Čihadla, Polední kameny, Frýdlantské cimbuří a zpět do Hejnic. Většinu trasy jsme procházeli přírodní rezervací Jizerskohorské bučiny, které jsou nejrozsáhlejší v ČR. Jo a Miloše jsem upozorňoval, že se má teple obléct! :-) Ale pěkně jsme si to užili.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích : Článek je z roku 2011 (12. června letos není neděle). Kromě toho mám dojem, že Miloš Škorpil…»
  • Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích : Miloši, prosím Tě, Ty poběžíš Olomouc jako vodič na 2:30 ? »
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků