logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Proč právě canicross … pokračování

Proč právě canicross … pokračování

Se psem můžete sportovat prakticky celoročně a všestranně. Bude vaším společníkem při běhání, jízdě na kole nebo třeba na koloběžce. V zimě si vyzkoušíte běh na lyžích se psem, v létě se zúčastníte psího triatlonu nebo společně absolvujete některý z dogtrekkingů. Zvířecí kamarád se tak stane lídrem vašeho jednopsího spřežení. Ale jak se na to připravit? Zvládnutí základů canicrossu je tím nejlepším předpokladem, abyste se mohli věnovat i dalším psím sportům.

Michal Ženíšek (23)

„Canicross je sport, který baví mého psa, a momentálně i mě. Loni jsem se zase více věnoval bikejöringu. Rád disciplíny střídám, aby to člověku nezevšednělo. Důležitá je také motivace. Impulzem pro mě je vždy Trophée des Montagnes. Je to velká výzva a v mých očích je důležitější než třeba mistrovství Evropy. Ale jsou to dva naprosto rozdílné závody, kterých se zúčastňují stejní závodníci.
Před třinácti lety mi rodiče nabídli, abych se věnoval individuálnímu musherskému sportu. Pak už to byl jen vývoj. Původně jsem začínal se závody na horských kolech, se střední školou přišli už jen psi a lezení. Canicross je jednou z disciplín, které se v průběhu roku věnuji, nejvíce mě ale baví skijöring. Canicross jsem poprvé běžel asi v patnácti letech. Své canicrossové aktivity často přerušuji kvůli zranění. Ale zatím nemám v plánu věšet sedák na hřebík.“
(Michal letos skončil na 3. místě v celkovém pořadí Trophée des Montagnes, v roce 2006 vyhrál mistrovství republiky ve skijöringu v Děčíně a obsadil 7. místo na mistrovství Evropy ve skijöringu v italském Tarvisio.)

Adam Krátký (28)

„Dříve jsem hrál hokej, plaval, věnoval se přespolním běhům i dráhové atletice. Pro radost jezdím na horském kole, snowboardu a několik let se věnuji lezení. Kdo nebo co mě ke canicrossu přivedlo? Jednoznačně dvě jména: Kamila Lišková a Tutti (moje fenka evropského saňového psa). Z off-snow disciplín mi byly právě canicross a bikejöring nejbližší. A já dal na rady zkušenějších musherů, že pro trénink mladého psa i mé sbírání zkušeností je nejvhodnější právě asi canicross. Letos na jaře jsem se dozvěděl o etapovém závodu Trophée des Montagnes ve Francii a motivace pro trénink canicrossu byla na světě.
Soustředím se ale hlavně na bikejöring. Canicross beru jako disciplínu číslo dvě. Letos závodím teprve první sezónu. Když má kolena nebudou proti, chtěl bych si TdM zopakovat i příští rok.“
(V letošním roce skončil Adam na třetím místě ve své kategorii na canicrossové Trophée des Montagnes, v říjnu obsadil v bikejöringu druhá místa na mistrovství republiky a mistrovství Slovenska a 5. místo na mistrovství Evropy.)

Jan Burian (39)

„Mě přivedl spíše canicross k běhu, než běhání ke canicrossu. Nejdříve jsme se s naší fenkou Dorou věnovali bikejöringu. Vůbec mi tehdy nepřišlo na mysl, že bych mohl uběhnout třeba jen pět kilometrů … takovou dálku! Tak jsem to ani nezkoušel

Začali jsme jezdit někdy na jaře v roce 2002 a na podzim jsme se poprvé rozhodli vyzkoušet závody. Sezóna toho roku byla obzvláště blátivá, a na to nebylo moje kolo stavěné. Po první závodní sezóně bylo mé kolo na odpis, a než bych kupoval a ničil další bicykl, rozhodl jsem se přes zimu raději zapracovat na své běžecké kondici.
Již na jaře jsem startoval na závodech v Hustopečích v kategorii canicross. Tento závod byl tehdy jediný off-snow závod po skončení zimní sezóny a šlo spíše o společenskou akci. Možná i proto se mi podařilo doběhnout na druhém místě za tehdejší canicrossovou hvězdou Michalem Chovancem.
To mi dodalo sebevědomí a téhož roku v létě jsme s rodinou vyjeli na dovolenou do Francie, v rámci níž jsme se zúčastnili Trophée des Montagnes, etapového závodu v Alpách … takové „Tour de France v canicrossu“. Pro mne je tenhle závod stále naprostým vrcholem všeho sportovního snažení. Bohužel však téhož roku přišel závod o hlavního sponzora a na několik let zanikl.
Během nějakých dvou tří let dalšího běhání se začaly dostavovat zranění a bolesti kolen. Dnes si myslím, že to bylo nesprávnou technikou běhu a nedostatečným protahováním. Začal jsem proto se psy závodit na koloběžce a dál jsem běhal už jenom bez psa.
Myslel jsem, že už se ke canicrossu nevrátím, ale parta francouzských pořadatelů obnovila zaniklou Trophée des Montagnes, a to byla pro mne výzva. Letní dovolené se v posledních dvou letech opět odehrály ve Francii.
Během období, kdy jsem běhal jen bez psa, jsem se naučil spoustu věcí a asi si i vylepšil běžeckou techniku. Přestože jsem teď starší, problémy s koleny zmizely (radši to zaklepu) a znovu běhám canicross. Z fenky Dory, která nás ke canicrossu přivedla, je teď aktivní důchodkyně. Závodí s ní náš syn a oba si vedou velice dobře.
Dnes už mě více oslovují delší běhy, takže typických závodů v canicrossu se zúčastňuji spíše příležitostně. O to víc si užívám komornější akce, jako je třeba Horský maraton Trhové Sviny – Hojná Voda nebo canicross-maraton, který se běžel na Pustevnách. Doufám, že se nás se psy sejde v příštím roce na těchto závodech zase o něco více.“

Aleš Flídr (51)

„Jak nejlépe vyvenčit psa a současně se věnovat kondičnímu běhu? Jako nejjednodušší způsob mně připadal canicross. Tuto aktivitu jsem mohl prakticky využívat i při své službě na státní hranici. Samozřejmě, že nejdříve běhával pes na volno, až pak jsem někde vyčetl, že může být i na lajně. Časem k tomu přibyl i bikejöring, kde se spíše jednalo o „dopravní prostředek“ na cestě do zaměstnání. Až kontakt s Jirkou Krejčím mě přivedl na závodní tratě, kde jsem byl spíše do počtu, jinak řečeno, potřebovali někoho na poslední místo. :)
Dalším důvodem, proč se věnovat canicrossu, bylo to, že jsem tím nejen udržoval dobrou fyzickou kondici svému psovi, ale také sobě. Po služebním německém ovčákovi přišel na řadu dobrman, který měl daleko lepší předpoklady pro běh. Při startech dosahoval rychlosti 45 km/h a jeho cestovní rychlost se pohybovala kolem 30 km/h, což pro mne bylo vražedné tempo. S přibývajícími léty jsem se střídavě věnoval běhu a kolu. V dnešní době jezdím jen na kole, a na běh se hlásím jen v případě náhlého pomatení rozumu. :)
Ke canicrossu, jako sportovní disciplíně, jsem se dostal přes triatlon … nejdříve přes ten klasický a pak i přes triatlon se psem, který jsem si vyzkoušel v Sadské a Trutnově. A ono to šlo… Několik let běhával dobrman i dva závody po sobě, neboť jednou závodil se mnou a podruhé s mým juniorským kamarádem. V několika případech skončil i na prvním místě. A to už jsme nebyli jenom do počtu…
V současné době je mým hlavním sportovním odvětvím bikejöring, i když se věnuji také skijöringu. Pokud vezmu počátky svých běžeckých snah jako začátek mé canicrossové aktivity, tak je to již patnáct let, co běhám bez psa či s pejskem. Canicrossu se hodlám věnovat po dobu, kdy budu mít psa a nohy schopné běhat :)“

obrázek

Proč právě canicross?

Jak jste si mohli přečíst z příspěvků účastníků závodů sportů psích spřežení, důvodů, proč to zkusit, může být mnoho. Vycházejme z toho, že máte kladný vztah ke psům a není vám běhání odporné. Některé z důvodů si zde uvedeme.

Spokojený pejsek

Máte pejska (nebo si ho chcete pořídit) a běhání se psem vám připadá jako dobrá aktivita, která by bavila, zaujala a byla vhodným pohybovým doplňkem nejen pro vás, ale i pro pejska.

Fyzická a psychická pohoda

Chcete se více hýbat (ať už z jakýchkoliv důvodů). Chcete si vylepšit vaši kondici, zlepšit koordinaci pohybů, poznat své fyzické možnosti, cítit se psychicky lépe, nemít doma tlustého psa. I to je motivace.

Závod je nejlepší trénink

Pokud máte sportovní ambice, baví vás překonávat sama sebe, raději závodíte, než trénujete (nebo vás nebaví jenom trénovat) a jde vám o výkon, potom spojte příjemné s užitečným. Právě na canicrossových závodech můžete „prodat“ to, co jste natrénovali (nebo jen naběhali). A pokud vám jde o to, vyzkoušet si, na co máte, prožít si atmosféru a závod alespoň absolvovat, věřte, bude to stát zato.
Navíc v závodě se setkáte se situacemi, které jste v tréninku nepoznali, a získáte zkušenosti, které vám nikdo jiný nepředá. Také poznáte soupeře, kteří vám v lecčems mohou poradit nebo od kterých můžete mnohé odkoukat. Závody ke canicrossu patří. Bez závodění je canicross jen během se psem.

Vítězství a úspěch

Mezi canicrossaři je řada závodníků, kteří dosáhli v tomto sportu svých velkých či větších sportovních cílů. Mnozí se začali běhu se psem věnovat až poté, kdy měli za sebou dlouholetou sportovní přípravu v jiných odvětvích (například v triatlonu, kvadriatlonu, atletice, běhu na lyžích, cyklistice nebo třeba ledním hokeji či horolezectví). Pro řadu z nich se stal canicross novou sportovní prioritou nebo motivací. Pro jiné zase doplňkovým sportem, kterému se věnují v nezávodním období své sportovní specializace. A někteří poprvé poznali ten pocit stanout na stupních vítězů. Canicross je malým sportem.

Atmosféra závodů

Užít si atmosféru závodů se vším, co k nim patří. Setkat se se starými známými i novými kamarády, s nimiž jsme rádi, a kteří se sjíždí z celé republiky, a také si to s nimi rozdat … samozřejmě na trati (člověk se rád porovnává).
Každý závod má svou osobitou atmosféru, za ty roky se vypracoval na určitou úroveň. Pořadatelé se snaží svou práci zkvalitňovat a závodníky vždy něčím novým překvapit. Je to pro nás společenská událost. Odpočineme si od všedních povinností, přijdeme na jiné myšlenky, a co nechceme, nemusíme. Ze závodů si odvážíme nové příběhy a zážitky.

Nejen canicross

Canicross není jenom o běhání se psem. Brzy zjistíte, že je dobré zkusit i jiné pohybové aktivity a pejsek při nich může být také.
Bikejöring, scooter nebo třeba skijöring jsou další musherské sporty, při jejichž provozování vám stačí mít jenom jednoho psa. Mnozí se tak dostanou k jiné závodní disciplíně, nebo, a to zcela určitě, budou jezdit na kole nebo koloběžce se psem či běhat na lyžích se psem proto, aby se dobře připravili právě na canicross a zpestřili si někdy monotónní canicrossový trénink.
Také se často stává, že vaše domácí smečka se rozroste, a vy zatoužíte po volání dálek a stanete se musherem se vším, co k tomu u nás patří … tedy i se závoděním na kárách a saních. Právě canicross může být tím odrazovým můstkem pro uskutečnění tohoto snu.

Canicrossem vše nekončí

Ale třeba právě canicrossem začne vaše sportovní kariéra, která bude mít pokračování mimo závody sportů psích spřežení.
Jeden příklad na závěr. Renata Horáková (první dáma českého skijöringu poloviny devadesátých let a premiérová mistryně republiky v canicrossu z roku 1996) je běžkyní, která v posledních letech běhá z českých závodnic nejvíce maratonů a za 24 hodin dokázala uběhnout přes 152 km. K maratonu se dostala od horolezectví přes individuální musherské sporty.

Závěrem si vás dovolujeme pozvat na 8. ročník závodů psích spřežení O pohár starosty města Jičín, který se koná o víkendu pod kopcem Zebín u Jičína.

František Burda foto
  • přečteno: 8826/8702×
Proč právě canicross … pokračování

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Canicross

všechny články Canicross

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků