logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Bože, Peggy, česká Bridget Jones hobického běhání, přestala psát!

Bože, Peggy, česká Bridget Jones hobického běhání, přestala psát!

Moje dnešní poznámky jsou motivovaný šíleným zjištěním, že Peggy, nekorunovaná královna českého běžeckého blogerskeho prostoru, Peggy, kterou nazývám(e) českou Bridget Jones hobického běhání, Peggy přestala psát! Vedlo mě to k malému zamyšlení o úloze psaní v denním běhání:).

Měl bych to správné asi uvést tak, jak by se slušelo: „Můj deníčku!“ A pokračovat ve stylu let dávno minulých, případně žákyně 5. třídy, které údajně používají deník nejvíce. Nevím, řada lidí se na deník (asi pamětliva) té dívčiny s culíky dívá poněkud s despektem, ale co je špatného na nějaké zpětné vazbě? Hned to zní líp, co? Když běžcům řekněte, že si vlastně potažmo píší deník, když si zapisují svoje uběhané km, pocity a zdravotní stav do tréninkového deníku[tzv. trenýrkáče:)], tak se vám budou patrně snažit vysvětlit, že je to něco úplně jiného, diametrálně odlišného… HOUBELEC! Nevěřte jim/nám ani slovo!

V principu je to úplně stejně vyznání, které dělá ta culíkatá dívčina. Ano, je to mazlivě nakažlivé, to „Můj deníčku“! Svěřujeme si své pocity, zážitky, obavy a očekávání. Američané by to nazvali potřebou sebereflexe a zpětně vazby, lékaři by zdůraznili význam deníku při léčbě psychických poruch, alkoholismu, obezity a pod..., psychologové by zdůraznili rozměr exhibicionismu v nás (vlastně si píšeme „tajné“, ale ve skrytu duše doufáme, že nás někdo bude číst)... Prostě každý by přišel s nějakým vysvětlením, proč tomu tak je a co nás k tomu vede.

Z toho, co jsem tak vysledoval, bych si dovolil říci takové malé zobecnění a podporu našich deníčků. Je dobře si je psát! Snažíme se v nich dělat sami sebe lepšími, a proto se stáváme lepšími. Protože jsme to, co si myslíme, že jsme:). Ten efekt sledování je to, co nám pomáhá. Když se sledujeme, jsme jakoby víc důležití, najednou VIP, někdo nám nakonec bude třeba i fandit a nám se naše starosti budou líp snášet.

Ovšem má to podle mě i jeden háček. Když začneme fňukat, je nám hned hůř. Protože jsme to, co si myslíme, že jsme. Když budu vykládat, že mi je dobře, bude mi třeba i dobře nebo aspoň líp, když budu v nešťastné poloze fňukat, jen se mi přitíží.

Proto můj závěr a heslo do dalších dní zní: Ano, psát. Ale pozor – pozitivně, nebo aspoň pozitivněji, než se Vám věci jeví na první pohled. To je cesta ven!

Ať se nám daří, jak v běhání, tak i v životě. 12:)

PS. Stejně si myslím, že to tak cítí každý, a proto Peggy se zase s velkou slávou, jako se Fénix rodí z popela, ukáže v té podivné tkanině prostoru a času, který se nazývá internet.:)

12 Honzade foto
  • přečteno: 11059/10980×, 4 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12honzade | 12. 11. 2010 12.23 hod. | 195.113.13.xxx
No musim to vysvetlit. ja to napsal nestastne. Nemyslel jsem psat pozitivne za kazdou cenu (=lhat si a jinym), jen jsem myslel, ze kazda vec ma vetsinou i lepsi stranku a otevira se i urcite reseni, atd. Proste se tomu tolik nepoddavat:). Koukam, ze jsem tim neco zase nechtene postouchl:). Tak at se dari, dik za typ na blog, hned si dam do propojovatka:). 12:)

Peggy | 12. 11. 2010 10.00 hod. | 213.180.54.xxx
Sednu k počítači a zírám :-) Díky za poklonu, fakt mě dostala.
Jinak můj návrat je nevyhnutelný. Psaní mi začalo chybět druhý den po tom, co jsem na blogu oznámila, že na čas končím. Už teď mám dva texty do zásoby.

Píšeš, že bychom měli psát jen pozitivně a v tom je moje svízel. Od začátku píšu o běhu v dobrém i zlém a myslím, že jsem byla jedna z prvních, kdo otevřeně psal, že je mi občas blbě, že padám únavou a že toho mám plné zuby. Najednou mi začaly chodit maily od lidí, kteří to mají podobně a byli překvapeni, že někdo zažívá to samé.
Kdysi jsem řešila, zda mám na blog napsat, že jsem po prvním závodě blila ve škarpě a málem mě vezli do nemocnice. Nechtěla jsem lidi od běhu odradit. Jeden známý běžec mi tehdy řekl, že bych o tom měla mluvit, protože i to je běh a proto lidi můj blog čtou.
Je ale pravda, že když odkyjete své slabosti, lidé pak vědí, kam se trefit a kritika o to víc bolí. Takže Honzo, si rozhodně stejně oblíbený a věřím, že naše společné čtenáře adekvátně zabavíš. Já se trochu oklepu a vrátím se zpět.

dav | 12. 11. 2010 9.51 hod. | 94.113.49.xx
Honzo, ten článek je jedna velká pravda včetně toho exhibicionismu v nás, proto jsme si také založili blog:
couple-run.blog.cz
..a zaručujeme, aspoň zatím:-), pozitivní přístup, i když nevím jak je to s tím fňukáním, o cizích průserech se čte vždycky nejlépe...

ll | 12. 11. 2010 8.31 hod. | 89.176.84.xxx
S deníčky je to stejné jako se životem. Lidi vás májí raději když se snimi chcete radovat usmíváte se než když jim brečíte na rameno a pořád si na něco stěžujete. A kde hledat radost a motivaci než mezi lidmi stejného postižení. :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků