logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky díl 2. – Sen mnoha generací průkopníků se začíná naplňovat

Přeběh Ameriky díl 2. – Sen mnoha generací průkopníků se začíná naplňovat

První začali snít sen – „Napříč americkým kontinentem“ – již dobyvatelé v 16. a 17. století. Podíleli se na něm Španělé, Francouzi a Angličané. Jejich motivem však nebyla sportovní ctižádost, ale touha po zlatě a jiném bohatství. Byla to spíše snaha najít si svůj nový domov, prozkoumat nová území. Toto dobyvatelské tažení se táhlo až do 19. století. Kolonisté a dobrodruzi ponejvíce zlákáni „Zlatou horečkou“, různé náboženské sekty hledaly svou zaslíbenou zem.

O tom, jaký to byl nezadržitelný nával, nejlépe svědčí ta skutečnost, že se již v roce 1890 konala první dokumentovaná chůze napříč Amerikou, a to jako sportovní závod. John Ennis ušel úsek z Coney Islandu u New Yorku do San Franciska během 80 dnů a 5 hodin. Od této doby byl americký kontinent prochozen křížem krážem.

V 70 letech to bylo více než tucet lidí z pěti zemí. Doposud se však podobného dobrodružství neúčastnila žádná žena. V roce 1928 uspořádal C. Pyle jako „Cash and Carry“ (zaplať a ber) 1. Annual Trans-Continental „Foot-Race“ (závod v chůzi) z Los Angeles do New Yorku. Závodu se zúčastnilo 275 běžců a chodců a 55 z nich dosáhlo po 84 dnech a absolvování 5510 kilometrů cíle v Madison Square Garden. Vítězem se stal Andy Payne, mladý Cherokee indián z Oklahomy. Trať zdolal za 573 hodin, 4 minuty a 34 vteřin.

V roce 1929 se šel tento závod obráceně. Tentokrát bylo na startu 186 startujících, z nichž jen 19 dokázalo po 78 dnech dojít do cíle v Los Angeles. Tentokrát zvítězil John Salo – přistěhovalecký Fin, který žil v New Jersey a v roce 1928 byl druhý za Andy Paynem. Trať absolvoval za 525 hodin, 57 minut a 20 vteřin. Andy Payne v tomto druhém závodě nestartoval, neboť C.C.Pyle zbankrotoval a nemohl tím pádem tentokrát vyplatit vítězi 25.000 $. I z toho důvodu se pak už „Bunion Derby“ nikdy nekonalo.

Pod názvem „Bunion“ se skrývá název, kterým se označovalo zranění nohy, jež vzniká používáním nevhodné obuvi, a v té době se předpokládalo, že jím budou trpět všichni účastníci.

Jedno velké překvapení jsme zažili všichni v cíli v New Yorku, když jsme mohli pozdravit 85. letého Harryho Abramse, jediného v té době ještě žijícího účastníka obou ročníků „Bunion Derbys“. Abramowitz, jak se tenkrát ještě Harry jmenoval, byl v roce 1928 jako chodec celkově devátý. Od té doby se uskutečnila celá řada pokusů, jak znovu oživit tento závod, ale z různých důvodů se to nepodařilo.

Velký dík proto patří Michalovi Kenneymu a Jessi D. Rileymu, že dokázali překonat všechny potíže a překážky a po 63 letech dokázali oživit sen mnoha generací. Oživit sen o běhu napříč Amerikou.

Michael Kenny studoval v New Yorku architekturu, později se přestěhoval do Eugen v Oregonu, kde působil jako trenér mnoha běžců a naposledy byl zaměstnancem jednoho rehabilitačního centra. Jeho snem bylo zúčastnit se takovéhoto běhu, protože nikdy doposud takovouto vzdálenost uběhnout nedokázal. Rozhodl se proto zkusit tento běh vydupat ze země.

Jesse D. Riley byl „dívkou pro všechno“ v jednom hotelu v Key West na Floridě. V minulosti byl již účastníkem vícedenního běhu, když doprovázel na části trasy, většinou ve skupině chodců, v roce 1991 Al Howa, při jeho rekordním běhu napříč Kanadou. Tento rekordní běh měřil 7400 km a Howie ho uběhl za 72 dnů, 10 hodin a 24 minut.

Oba dva obětovali pro uskutečnění svého snu svou práci a založili na podporu uskutečnění běhu tzv. „Ultramaraton Runner´s Association“ neziskovou organizaci se sídlem v Eugene. Jesse se stal jejím předsedou a Michael jejím sekretářem, třetím mužem byl pak Barry Lewis, který zastával funkci víceprezidenta. Barry byl volně působící autor a fotograf, který během celého běhu zajišťoval styk s veřejností a spolupracoval s generálním sponzorem „Runner´s World“.

Bohužel v celé organizaci se objevilo mnoho začátečnických chyb, které znamenaly spoustu věcí zajišťovat znovu. Ze strachu, že by se ke startu nikdo nepřihlásil, byla určena směšně malá částka jako startovné ve výši 200 $. Až když počet přihlášených začal stoupat, bylo přikročeno ke stanovení maximálního počtu účastníků v počtu 25 a to podle principu „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. To vedlo k jedné dosti velké chybě, že do startovního pole se dostali i běžci, kteří na to neměli výkonnost a běžci, kteří by ji měli, ale rozhodli se později, už pak neměli šanci. Jak se pak ukázalo, byly s těmi běžci, kteří měli slabší výkonnost, největší potíže.

Nízké startovné a skutečnost, že „Runner´s World“ neposkytl běhu žádnou finanční podporu, vedlo k tomu, že jako za času C.C. Pyleho, i nyní kráčeli organizátoři běhu do bankrotu a zrovna tak jako Pyle se chtěli pokusit pořádáním dalších ročníků tomuto bankrotu vyhnout.

S mohutnou výzvou – MY PIONÝŘI JSME DOKÁZALI, ŽE TO JDE, kterou dostal běh do vínku, se povedlo ne organizátorům, ale především běžcům tento závod zachránit.

Pokračování za týden.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků