logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ohlasy těch, co to uběhli – Nikie´ s – Nejlepší nakonec

Ohlasy těch, co to uběhli  – Nikie´ s – Nejlepší nakonec

Protože už je to dobře dva týdny, co jsem nestíhala zaznamenávat události, které významně ovlivňují můj život pracovní, osobní i sportovní, došlo mi včera při rozhovoru s 12, že jsem zase aspirantem na rekord v délce zápisu, který se po několika desítkách řádků stane nesnesitelně dlouhým, nudným a nečitelným. Ale protože jsem za posledních 24 hodin měla taky čas docela hodně přemýšlet, došlo mi, že ty zážitky už trochu vyčpěly a hlavně, že se mi do jejich sepisování nechce. Možná tedy zůstanou zapomenuty.

Ale než zapomenu, jeden tady přeci zaznamenat musím. Měla jsem pro něj vymyšleno několik názvů od Maraton protkaný historkami z magorova života přes Honzíkovu cestuBěžecký sen v polospánku až po Za fidorkovou duhou. Nakonec jsem ho nazvala zcela prozaicky, aby bylo jasno, že jde o událost velmi aktuální (au!). A když na to přijde, najdeme možná i trochu jiný výklad.

Většině běžců už skončila sezóna, někteří už zregenerovali a pomalu se začali připravovat na novou. Mně s přichromlou nohou skončily dlouhé běhy barokním půlmaratonem, těch pár desítek v Krči, při kterých jsem především testovala přitažlivost zemskou, nepočítám. Ale na ten pravý závěr jsem si chtěla počkat do dneška. Nakonec to totiž všechno klaplo, 12 měl podobně nabitý program jako já, a tak jsme se na Františkolázeňskou 21hodinovku mohli vypravit autem, ve dvou a v hodinu téměř nelidskou, po celodenním pracovním maratonu.

Jak jsem již výše uvedla, vzhledem k okolnostem a (ne)objemům naběhaným za poslední 2 měsíce jsem se jela spíš zúčastnit a přispět dobré věci, než cokoli jiného. Ale jelikož jsem člověk neklidný, začalo to ve mně hlodat a balila jsem se s přesvědčením, že další půlmaraton přece zvládnu. To by tomu tréninku možná i odpovídalo. Ale rarášek neklidník ve mně nikdy nespí a hlodá. A říká – budeš tam takovou dobu a poběžíš jenom 2, resp. 2.5 hodiny? Má to smysl tam jezdit? Nechtělo by to nějaký pořádný cíl? Ono totiž ve Františkových Lázních se to nepočítá. A tak jsem se přesvědčila o tom, že když jsem dost blázen na to, abych po 12hodinovém pracovním dni sedla do auta a jela 200 km někam, kde se v 1 ráno obleču a budu běhat kolem parku, že by mi taky menší sousto mohlo stačit.

Jenomže pak tam přijedete. A vidíte ty čárky u těch jmen, a jak tam ti lidi krouží už padesáté, sté a stopáté kolečko a připadá vám, že to asi nebude tak strašné, když "to dělají všichni". A v duchu už vidíte čísla jako 42, sem tam probleskne i 50. A tak se dáte do běhu. První hodinu nadšeně posloucháte historky z velbloudova (12 alias VELký BLOUDič je neúnavný vypravěč) života. Pak ho necháte zrychlit a začnete přemýšlet. Pak v tom tichu běžíte a místy usínáte. A pak začnete cítit tvrdost dlažby, po které většinu času běžíte. A to je konec.

Ale říkáte si, to je fuk, odběhnu 21 koleček a jdu spát (oči už si vzaly dovolenou kolem druhé, mozek do FL ani nedojel). Na hodinu a půl. Ať to není trapný. Je čtvrt na pět ráno (cože? to je někdo schopen běhat od 1 do 4 v noci? ráno? a ten někdo že jsem já?) a ve spacáku je táááákhle teploučko.

V půl sedmé mě z něj nikdo nedostane ani heverem. Když se probudím podruhé, je po osmé a ze spacáku se chce ještě míň. Jde jen o to přemoct se, hodit do sebe snídani a přinutit se vstát. Nohy 24 km na tvrdé dlažbě kupodivu zaznamenaly. Ale nenechám se zahanbit!!!

Venku někteří vytrvalci ještě stále krouží (hlavně ten jeden, co taky začal v 1 a v půl deváté ještě pořád nespí, ale už moc nemluví), a tak se přidávám. Jestli doběhnu k metě maratonské, prohraju sadu Fidorek. Ale jako běžec si stejně myslím, že bych potřebovala trochu odlehčit, tak co bych s případnou výhrou dělala??? A tak poctivě kroužím. Jedno kolo počítám kroky. Další kolo se modlím. Další kolo vymýšlím menu pro prosincovou návštěvu z Izraele. Další kolo se přesvědčuju o tom, že už si ty nový Mizuna prostě koupit musím. A tak dál a dál, s čím dál hlasitěji se ozývajícím pravým kolenem, chodidly, oběma kyčlemi a vlastně... vlastně celým tělem. Ulevuji mu, kde to jde, a vyhledávám asfalt a trávu, cokoli je lepší než dlažba. Když doběhnu 35. kolo, mám už v hlavě uklizeno (kéž by to tak vypadalo u nás doma po výměně oken!), pusu zalepenou od müsli, rozinek a datlí a teplého čaje a nohy už ani neřvou, protože rezignovaly. Každé další kolo bude bolet, ale vím, že i kdybych měla jít, Fidorky prostě prohraju. A ne, nebudu nenasytná, nebudu chodit dokola do padesátky jenom proto, abych to pěkně zakulatila, protože 1) mám svoje nohy ráda a 2) já i H. jsme se slíbili na odpoledne domů.

A tak se v 38. kole protáhnu, dojdu pro H., oznámím mu, že vyhrál fidorkovou duhu (je rád), převleču se a jedeme zpátky. Jak jednoduché a prosté. Mám za sebou 43.7 km, nohy vypověděly službu a ještě k tomu mám divný pocit, že těch mých pár "kousků" v tabulce je nula ve srovnání s řadou stromečků přes dva řádky. Ale pak se kouknu zpátky, ano, na svůj zářijový a říjnový trénink, na spánkový deficit a v neposlední řadě na tvrdost povrchu a říkám si: Si pitomá. Máš sakra dobrý důvod být spokojená! A tak spokojená jsem. A i když byl na dvě fáze, hýčkám si svůj první maraton v tiché vzpomínce a pomalu se chystám od tohoto pomyslného konce sezóny odrazit a vydat se na novou cestu, vstříc dobrodružství dvaačtyřiceti kilometrů na jeden zátah. Ať už bude jakkoli dlouhá, hodlám si ji nezřízeně užít :o)

Ale protože běh je bez konce, tak i tento příběh má pokračování v Poznávání nepoznaného

Nikie´ s foto
  • přečteno: 7098/7089×, 1 komentář

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 22. 11. 2010 22.47 hod. | 80.243.103.xx
jjo, o fidorky se rad sazim, obzvlast, kdyz je jasne, ze vyhraju!!! o). To by me jen zajimalo, kolik jich je v „plne“ serii? No vsak to brzo zjistim!!!
At ti to hezky beha… 12:)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics114
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike49
Salming328
Salomon39
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků