Ohlasy těch, co to uběhli – Dana Naušová – Mám se tu jak na zámku, ať to trvá věčně
Neumím psát, ale musím se z toho trošičku vypsat, protože jinak se to bude v mé hlavě honit stále dokolečka. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, to néééé, ale chtěla bych své pocity sdělit někomu, do to cejtí stejně jako já a bude určitě vědět, o čem je řeč. A pak se zase na chvíli vrátím na zem, přestanu se vznášet v oblacích, i když vám musím říct, že to bylo jedním slovem nádhernééééééééé. Skoro se mi chce říci: Mám se tu jak na zámku, ať to trvá věčně :).
Kdepak jsem to byla před 21lety a vůbec. Copak by mě kdy napadlo, že budu někdy běhat. Co bylo, to už neovlivním, ale můžu ovlivnit to, co je teď a co bude pak… Snad se mi to někdy úspěšně i neúspěšně daří a podaří :). Co na tom záleží, důležité je, proč běhám.
Nejsem velký běžec a ani ne příliš rychlý, ale to mi vůbec nevadí. Běhám pro radost, nejen tu svoji, ale hlavně pro radost těm, kteří ji potřebují, a to se mi snad podařilo právě teď, když jsem se zúčastnila 21hodinového běhu ve Františkových Lázních.
To, jak jsem se těšila, ani slovy napsat nejde, ale vše předčilo moje očekávání více jak na 100%, a o to tu přeci šlo. Zúčastnit se něčeho ne proto, že musím, ale protože chci, nelitovat svého času ani na vteřinu a hlavně nelitovat sama sebe, proč taky, když mám to veliké štěstí a můžu běhat. Co ti, kteří to štěstí už nikdy mít nebudou, co by měli říkat oni. Právě pro ně jsou tu lidičky jako je Zdeněk, Miloš, Petr a další, kteří přišli na tak spásnou myšlenku a zorganizovali něco tak úžasného, jako byl tento den. Spojili dohromady lidi, kteří by se možná v běžném životě ani nepotkali. Anebo potkali, ale bojovali by úplně pro něco jiného, a to je na tom to krásný. Nevím jak vy, ale jsem toho stále plná a dlouho budu, určitě nejsem sama a o to tu taky přeci šlo, aby si z toho člověk odnesl jen ty nejlepší pocity, a ty já rozhodně mám.
Můj výkon se ani zdaleka nevyrovnal těm ostatním, ale to vůbec nevadí, teda mně určitě ne. Jsem na sebe hrdá, že jsem uběhla to, co jsem uběhla a alespoň malinkou částí pomohla těm, pro které jsme to vše podnikali. I když možná v očích některých jsem jen blázen. Co neví co roupama, ale komu to vadí… Pro mě je důležité, co si myslí moje rodina a od těch mám jednoznačně tu největší podporu, ta ví, proč to dělám a fandí mi, jak jen nejlíp umí. Fandí mi tak, že ač v malinkém zastoupení, přispěchala na pomoc dobré věci, třeba jen na chvilečku. Nevadíííííííí, to se přeci taky počítá. A třeba příští rok kdo víííí, je uvidíme na startu taky. Budou tam stát společně s námi a těšit se, radovat se, stejně jako my. Že pomohli dobré věci a tím pádem pomohli i sami sobě.
No není to nádhera? Tímto bych chtěla pozdravit všechny běžce, co se mnou kroužili na trati a už se nemůžu dočkat příštího roku. Obvykle chci čas zastavit, ale tady to rozhodně neplatí.
Danuše Naušová
PS:
Díky, Štefane! (snad si to přečteš).
Vložit komentář
Ahoj Dano, přečetl jsem. Není zač děkovat, jsem rád, že jsem měl možnost Tebe ale i ostatní potkat. Podala si krásný výkon, pro mne (jak už jsem napsal ve svém Běžničku) nejúžasnější z mnoha úžasných.
