Ustlat se dá různě
„Jak si kdo ustele, tak si také lehne“. Pod tímhle příslovím si člověk představí leccos Já si teda ustlal parádně a to na kole. Holt jsem se nedržel svého kopyta, jak také radí jiné přísloví. S čím člověk zachází, tím také schází. Já tentokrát zacházel s kolem a zároveň s mobilem. Řídil jak frajer jednou rukou, druhou si psal poznámky a ve chvíli, kdy jsem chtěl zastavit a ulevit plnému močovému měchýři, mi telefon v pravé ruce začal vyzvánět. Drže se řídítek levou rukou, instinktivně jsem šáhl po brzdě, leč ta je jak známo nalevo – přední a už jsem letěl plavným obloukem a přistál přímo na přilbě. Ještě štěstí, že jsem se pro ní vrátil a umím džudistický kotoul. Přilba ochránila hlavu a kotoul nohy, takže to nejvíc odnesla levá ruka.
A proč jsem na tom kole vůbec vyrazil?
Vyjeli jsme se Zdeňkem a Karlem objet trasu půlmaratonu z Chebu do Waldsassenu, abych jí mohl hodit na stránky Běžecké školy, k tomu přihodit propozice a přihlášku jak na samotný půlmaraton, tak na celý Pohár Běhů bez hranic. Proto jsem si do mobilu zapisoval v poznámkách trasu, abych si jí pak pamatoval. No teď vím jen, že jsme vyjeli do Waldsassenu z náměstí v Chebu, vzali to po pěší zóně k Penny, přes most a doprava, Zemědělskou po zelené, rovně po cyklostezce 204. Ustlal jsem si přesně na pátém kilometru trasy. To asi proto, že na pátém kilometru by měla být občerstvovačka a tělo si už žádalo chvilky odpočinku.
Dál jsme jeli po nově budované cyklostezce, kde dříve vedla železnice až k Vechtru. Zajímavostí tohoto úseku, který ale asi budeme muset vynechat, abychom se vešli do půlmaratonu je, že železný železniční most, který zde byl ještě od první republiky a vydržel i dobu temna, jednoho dne někdo naložil a odvezl do sběru. U Vechtru jsme odbočili doprava po modré na Kozly – Mýtina. Z modré následně uhnuli u stanice autobusu zase doprava (sakra, nejeli my stále do kruhu?), směrem na penzion a Nový Hrozňatov. Na téhle křižovatce se nemůžete mýlit, neboť Loretu máte na protějším kopci přímo před sebou. Při stoupání k Loretě můžete a na podzim, kdy už bude méně listí, budete moci tím spíše, zahlédnout místo Božího hrobu.
Projeli jsme kolem Lorety, pak šusem z kopce do Starého Hrozňatova, tady uhnuli, tentokrát doleva, po cyklostezce 2056 na Waldsassen. V Mammersreuthu uhnuli doprava po hlavní silnici a po ní už dojeli až do Waldsassenu. Tam jsme zjistili, že tato trasa měří bezmála 26 km a zpátky jeli kolem skalní jeskyně v níž může hledající na chvilku v klidu spočinout, případně si vyprosit u panenky Marie nějaké to odpuštění či pomoc. Nemusíte tak jezdit ani do Lurd, jímž bylo právě toto místo inspirováno.
Trasa, po níž jsme jeli tam i ta, po níž jsme jeli zpět, je neskutečně krásná. Až na prvních dva a půl kilometru, kdy probíháte Chebem, běžíte pořád v přírodě. Většinou vede po asfaltových cestách, jak jsem zjistil na vlastním těle, je i docela tvrdá :). Oko běžce, i moje promodralé, ale hlavně jeho nohy, srdce a plíce si přijdou rozhodně na své. Každopádně ale to, co je na ní možné zhlédnout, stojí za to.
I když jsem během jízdy koketoval s tím, že bychom nakonec mohli místo ½ maratonu udělat pětadvacítku, tak nakonec jsem byl přehlasován a zůstane jen u původního plánu, tedy bude to jen půlmaratón, i když při trošce „dobré“ vůle, kdybychom připojili některé vybrané pasáže podél bývalé signálky, tak by se zde dal naměřit i maratonek :), který by si nezadal s tím na Silva Nortica nebo s těmi, na něž se opět chystám do Alp. Ale to možná až příště. Přece nevystřílíme všechny ostré najednou :).
Vložit komentář
Jakožto očitý svědek mám podezření, že i ten pád byl součástí popularizace běhu a Miloš s něčím takovým počítal..Za ty rány, modřiny a technické provedení by se nestyděl ani tým hollywodských maskérů a kaskadérů!
Děkuji, už je mi to jasnější. Těším se na oficiální propozice. Mrzí mě Tvoje zranění, ale hlavně, že jsi jinak vcelku a dokončil jsi spanilou jízdu a vytyčování trasy. Při běhu se padá z menší výšky a někdy i při menší rychlosti:o) S pozdravem Petr
Lidová poezie od Romíka
bajker potkal kamí, má na hubě bebí
přes řidítka saltíčko, zachrastilo tělíčko
špeky dopad pruží, rypák štěrkem pluží
sportovat chtěl maličko, proč venku svítí sluníčko
co na bajka ho vyhnalo, by módně zdraví dělalo
potlučenec doma leží, na pozadí telka běží
a Kolombovo hledání – ruší jen křupek chroupání
:-)
