Crazy running aneb můj první maraton v životě
Raději maluju, než píšu, ale ráda bych se s vámi podělila o zážitek ze svého prvního maratonu, který jsem si zaběhla ve Florencii 28. listopadu.
Běhám asi sedm let a postupně jsem dospěla k desetikilometrovým trasám. Dál bych se možná nikdy nedostala, ale před rokem jsem pod vánočním stromečkem našla originální dárek v podobě startovného na pražský půlmaraton. A tak jsem v březnu uběhla svých prvních 21 km za krásné dvě hodiny a něco a v květnu jsem si na pražském maratonu zaběhla štafetu pro charitu. Atmosféra maratonu mě dostala. Řekla jsem si, že na podzim zkusím maraton. Do Benátek jsme se s manželem nestihli přihlásit včas, proto jsme zvolili maraton v nedaleké Florencii.
Odjeli jsme už ve středu, abychom si užili krásnou atmosféru proslulého renesančního města. Galerie Uffizi, Giotto, da Vinci, Botticelli...
Užili jsme si ranní jogging podél řeky Arno, z Monte Oliveto je nádherný výhled na celou Florencii.
Čtyři dny bylo opravdu pohádkové počasí, zato v neděli ráno jsme se probudili do deštivého dne. Už před startem jsem byla promoklá a zmrzlá na kost, ale věděla jsem, že mám celkem natrénováno a měla bych to zvládnout. Od Miloše jsem měla vypracovaný tréninkový plán, který jsem splnila asi na 80 %. V tréninku jsem souvisle zvládla 34 km.
Na první občerstvovačce podávali teplý čaj, vypila jsem čtyři kelímky, což asi nebylo úplně rozumné. Protože se k dešti místy přidával vítr, pobavila mě nabídka studených houbiček na osvěžení. Na 30. km mi začaly tuhnout nohy, ale naštěstí fungovaly jaksi automaticky. Poslední dva kilometry byly nejdelší v mém životě. V cíli na náměstí Santa Croce jsem si od plic zakřičela a plná emocí jsem se zhroutila do náručí svého manžela. SUPER ZÁŽITEK :-)
Vložit komentář
