Byla to jízda
Soustředění, v prosinci, v Domažlicích, když je venku – 20 stupňů – blbej nápad, napadne leckoho. Když jsme to s Romanem domlouvali, nenapadlo nás, že by mohla být taková zima, ale ani ta neodradila ty, co se přihlásili, své rozhodnutí změnit. Takže se nás tu sjela sice menší skupinka, zato však výborná parta.
Po snídani jsme se nejdříve vydali do obchodu Sport Podestát, který jsme tímto pokřtili jako obchod, jenž doporučuje Běžecká škola
Pak jsme se vydali na běžeckou pouť. Když jsme vybíhali, bylo ještě pod mrakem, ale sluníčko začalo čím dál tím více vystrkovat paprsky. Trošku jsem se svým souputníkům podíval na zoubky, tedy na nohy, ruce a tělo.
Nechal jsem je, aby si sami prohlédli postupně své spoluběžce a spoluběžkyně a řekli, co kdo dělá podle jejich mínění špatně.
Nechal jsem je, aby si sami prohlédli postupně své spoluběžce a spoluběžkyně a řekli, co kdo dělá podle jejich mínění špatně. Nakonec jsem to shrnul do ucelenějšího výkladu a připomněl jim, jak správně – stylově, běžet
Pak jsme se vydali směrem na Babylon, kde jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna běžela na Domažlice, druhá směřovala k Čerchovu, kam jsme sice nedoběhli, ale zítra to dáme.
Po obědě jsme nejdříve vyrazili do kavárny Manuel, kde jsme s Davidem rozjeli jízdu za zdoláním 15ti Bombardin, no skončili jsme se zalepenými hubami po třetím. Sice dobrý, ale zlískat bych se tím nechtěl. Petr s Miriam nás ale trumfli, dali si úžasně vyhlížející palačinky.
Načež jsme se odebrali do Athletic Pension Restaurantu na besedu o běhání, hlavně však na překvapení, které jsme s Pavlínou uchystali ostatním. Pavlína si připravila moc pěknou prezentaci o sklizni čaje a zahradách Číny, vše mělo být korunováno ochutnávkou čaje, což nám ale zkazil personál, který si nepřál, abychom si vařili vlastní čaj. Nikdo z nás to nechápal, ale bohužel přes to vlak nejel :-(.
Pak nám povídal Martin Frei, o svých běžeckých začátcích, o životě profesionálního běžce a o svém tréninkovém pobytu v Keni.
Bylo by skvělé, kdyby to Martin sepsal, jsem si jistý, že mnohým by to otevřelo oči ohledně tréninku a tak vůbec. Nakonec jsem promítl fotky z dnešního dne a něco fotek z mých letošních běhů po Alpách a tím jsme celý den zakončili. Zítra nás tedy – některé – čeká výběh na Čerchov, tedy výběh, ono to spíš bude brodění se hlubokým sněhem :).
Domažlický deník o soustředění napsal
Vložit komentář
david.dufek@centrum.cz diky
Klobouk letí na věšák!Davide napiš mi na mail a vymyslím ti nějaké ty „cross shoes".:-) Je pravda, bylo to akční, sice jsem při zpáteční cestě nemohl nastoupit do vlaku, ale jinak sama pozitiva.
Už když se to chystalo, mrzelo mě, že se nebudu moci s vámi vypravit. Když teď čtu tohle story (a hlavně když si prohlížím fotky :-), tak toho lituju o to víc! Ale Mikulášský víkend je holt pro našince víkend pracovní… Tak snad někdy příště.
Opomenu-li obsluhu, servis a přístup hotelu Athletic, soustředění v Domažlicích nemělo chybu. Jsem rád, že jsem ty skvělé lidi z BŠMŠ poznal zase o trochu více.
Skvělé.....
PS: kloubouk dolů Mates
