logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil

Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil

Příjemné chvíle hrozně rychle utíkají. Asi to tak musí být, jinak bychom si těch několika zlatavých vlasů v našich každodenních šedivějících kadeřích vůbec nevážili.

V Domažlicích jsem nikdy předtím nebyl a nebýt běžeckého soustředění, v povědomí by mi i nadále pobíhal po chodském kraji toliko Jan Sladký Kozina a pořád někomu vyhrožoval, jakože počkej za rok.

Jenže soustředění tam doopravdy bylo. Snad protože bylo běžecké, pelášilo kupředu mílovými kroky. Dokonce jsem si při zážehu škodováckého tříválce na startu zpáteční cesty s hrůzou uvědomil, že jsem nepořídil jedinou památeční fotku. Navlas stejně jako tři týdny předtím v pohostinných dobročinných Františkových Lázních.

Zážitky se naštěstí dají zapsat i hodnotněji než pomocí megabajtů uvězněných v elektronických fotkách. Nejlépe tím, že si je prožijete naplno, aby vaše vzpomínky zůstaly stále zelené. Platilo to ve Frantovkách, platilo to i tentokrát.

Byl to nesmírně uvolňující, a přitom posilující víkend. Přesně ten čas, kdy čistokrevná radost naleptává chmurné myšlenky a cesta za světlem se rázem zdá být mnohem jasnější.

Zkrátka, byla to šou. Asi popořádku, že? Za zmínku stojí už jen samotný triumfální příjezd naší části tlupy. Domažlice jsme trefili napoprvé, čertovsky schovaný hotel Athletic napopáté. Už to skoro vypadalo, že kýžená Spálená ulice doopravdy lehla popelem.

Vyběhnout jsme stihli za víkend „jen“ dvakrát, zato výživně. Kdo by to byl řekl, jak očistný účinek může vykázat čechrání bělostné peřiny, všechny ty vylomeniny v hlubokých závějích, anebo také výzva jménem Čerchov, která naší lehce zúžené sestavě nakonec odolala. Pro tentokrát. Útokem jsem naopak vzal vířivku, kteroužto jsme objevili jako bonus v naší hotelové koupelně. Pravda, lázeň byla trochu teplejší než bych si představoval, takže jsem po dvaceti minutách vylezl z vany spařený dorůžova jako zabijačkový pašík. Ale naklepaný od všech těch bublinek jsem byl hezky, to se zase musí nechat.

obrázekobrázek
Ani příroda si nezadala s krásou přítomných lidiček

Jak už to bývá, i tento dýchánek dostál nezbytné přidané hodnoty. Hodnoty společenské. Inu, jestliže se potká nějakých dvanáct svým způsobem rozdílných, jedinečných lidí, většinou se velice záhy ukáže, že to není pouze příslušnost k běžeckému cechu, která je spojuje. Nezapomenu na obohacující večerní rozbory „situace“, na chuť společně si vypít díky zasvěcenému čajovnickému povídání Pavlíny Hanušové ten nefalšovaný čínský theee. Něco mi říká, že onen nesmyslně zapuzený okamžik se znovu blíží a přijde. A tentokrát jej už žádný nevycválaný hoteliér určitě nezatrhne.

obrázek
Po čistě sportovní stránce nelze opomenout nedělní trénink s reprezentačním atletem Martinem Freiem – první zleva.

Spíše než výběh to byl marný pokus stíhat uhánějící chodský rychlík, který jsem bez sebemenšího pocitu méněcennosti po čtyřech kilometrech raději odpískal. Nebylo to demotivující, právě naopak.

Stačit Martinovi by v mém případě každopádně znamenalo svázat mu tkaničky a ještě mu preventivně spoutat ruce za hlavou. Pak bychom se spolu zajisté příjemně proběhli. „Nabíhací“ tempo potácející se na dolní hranice čtyř minut na kilometr ale pro mé nohy zřejmě navždy zůstane nerozluštitelným kódem. David jako ten zdatnější z nás dvou „normálních“ lidí, který vytrvalce ke kvapíkovému tempu mimochodem sám vyprovokoval, si dopřál ještě o jeden kopec po boku profíka navíc. Pak už jsme se hrnuli krajinou ve dvou.

A protože v tomto počtu se to, jak známo, lépe šlape, nijak jsme se s tím nepárali ani poté. Já vím, ten nejchytřejší z nás na tomto místě zřejmě trefně poznamená, že dvacet kiláků zdolaných dílem ve sněhových závějích za slabou hodinu čtyřicet nemá s víkendovým objemovým longrunem nic společného. Když ono to tak hezky odsejpalo, škoda brzdit. Že nekecám, Davide.

Mnohem méně chvátat každopádně měly hodiny na domažlické věži.

obrázek
Což o to, popolední rozlučkové posezení v útulné cukrárně ctilo pravdu, že konec dobrý, všechno dobré. Totéž platilo i o omeletovém menu, které tam horda hladových běžců vyplenila.

obrázek
Jenom ty ručičky na ciferníku se poněkud splašily.

Chtě nechtě jsme se museli nasoukat do auta a vyrazit směr východ. Cestou zazněla přehršel převratných, skoro se chce říci až státotvorných myšlenek. Mám pocit, že bychom nezavřeli ústa, ani kdyby cesta trvala deset hodin a ne dvě.

Jenže to už na nás lihotala tisíci světélky Praha. Když jsem pak vyskladnil všechny spoluběžce u všemožných zastávek emhádé a nádraží, na těch čtyřech prázdných sedačkách se najednou rozhostil zneklidňující klid. Přehlušit se jej snažilo jenom rádio Bít, a jako na potvoru pomocí hitu Don´t cry od Guns and Roses.

Vždyť já nepláču, chraplavý brachu Axle. Tohle přece nekončí.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 8845/8728×, 1 komentář
Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil Do roka a do dne aneb jak jsem se soustředil

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

david d. | 9. 12. 2010 11.20 hod. | 62.168.7.xxx
Michale, nekecáš :-)) Díky za skvělý běh. Už se těším, až zase společně vyrazíme. Vypadá to, že to bude 1.1.2011 :-)) Hlavně žádný „Bombardíňa“ den předem :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků