logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zajatci snů aneb můj syn se otrávil durmanem, drogou chudých

Zajatci snů aneb můj syn se otrávil durmanem, drogou chudých

Před časem se objevily v novinách a ve zprávách informace o droze chudých – durmanu. Protože mám jednu zkušenost s touto drogou, přestože je stará už devět let, tak mě napadlo vám ji zprostředkovat, stejně jako jsem ji mohl zprostředkovat před těmi devíti lety tímto článkem svému synovi, který byl tím, kdo ji vyzkoušel na svém těle, ale tak jak to bývá, po té, kdy její účinky odezněly, si nic z toho, co prožíval, nepamatoval.

Toužíte poznávat, toužíte snít, toužíte mít zkušenost, toužíte ..., toužíte..., toužíte ...? Každý z nás v životě po něčem touží. Já mám svůj sen, on má svůj sen, ona má svůj sen i vy máte své sny. Někomu se podaří je uskutečnit a využít zkušenost z jejich nabytí v dalším svém životě, jiný může zjistit, že uskutečnění jeho snu nebylo to, co si od toho představoval. I to je však zkušenost.

Sny a zkušenosti nás ruku v ruce naším životem doprovázejí, sen jako motor, zkušenost jako korekce dalšího jednání a postupu. Sny a zkušenosti mé, jeho, její a vaše se navzájem prolínají a naplňují naše životy. Asi nebude na světě člověka, který by byl naprosto spokojený s tím, co v životě poznal, čím prošel a čím ovlivnil životy druhých.

Náš život naplní i řada zkušeností, které si nepřejeme a které k nám přijdou nezvány. Každou zkušenost bychom však měli přijmout s pokorou a děkovat za ni. Já osobně, když ráno vstávám, děkuji bohu za nový den a za vše, co mi přinese a zrovna tak před tím, než usnu, obsahují mé myšlenky poděkování za to, co mi daný den dal. Nerozlišuji, zda to byl pro mne den dobrý či zlý. Stejně tak tomu bylo i v dny, kdy jsem musel prožít zkušenost, o níž jsem věřil, že ji osobně nikdy nebudu muset prožít.

Všichni už jsme zprostředkovaně viděli, co udělá s člověkem droga, málo z nás ale mělo to"štěstí" být účastníkem toho, když droga působí. Znovu opakuji, že jsem si nikdy nepřál něco obdobného na vlastní oči prožít a už vůbec jsem si nepřál někdy řešit situaci, kdy se s tím budu muset jako otec 19letého syna vyrovnat.

Chtěl bych podotknout, že jsem člověk naprosto svobodomyslný a nejvíce ze všeho se mi také příčí svoje děti omezovat různými příkazy a zákazy, abych si vydobyl svou rodičovskou autoritu. Naopak, jsem toho názoru, že člověk i dítě má právo na hledání vlastní cesty, má právo naplňovat své sny, své ideály a to, proč na tento svět přišel. O tento můj názor mne nepřipravila ani má poslední, byť bolestná zkušenost. Možná, že to je i tím, že jsem na cestě, jsem na cestě za svým snem"být prospěšný svým životem ostatním a snažit se učinit šťastnými všechny okolo sebe!" Vím také, že život, čím jsme na této cestě dále, pro nás přichystává stále těžší a těžší zkoušky, a že dojít naplnění takovéto cesty představuje těmito zkouškami projít a splnit je.

Dlouho jsem například nebyl ochoten obdarovat žebráka, a když už jsem v sobě toto zlomil a obdaroval prvního žebráka, tak jsem byl během deseti minut okraden o mobil. Nejsem ani nijak finančně bohatý, ale když mě požádal kamarád, zda bych mu nepomohl sehnat od nějakého sponzora kvalitní, a tím i drahé běžecké boty na akci, jíž se chtěl zúčastnit a žádná firma se neměla k tomu, aby mu pomohla, tak jsem mu alespoň pomohl tím, že jsem mu prodal boty za velkoobchodní cenu, tedy za tu, kterou jsem musel sám zaplatit. Odměnou mi bylo, že jsem za dva dny přišel o všechny doklady a zhruba 4000,- Kč. Navíc to bylo večer před závodem, na který jsem se půl roku připravoval a měl opravdu vysoké cíle – vytvoření nového světového rekordu. Celou noc před závodem jsem nespal a přemýšlel, co všechno budu muset zařídit, abych minimalizoval škody (banka, občanka, zdravotní pojištění a další). Hlavou se mi taky honilo, co mě to má naučit kromě toho, abych si dával na své věci větší pozor. Výsledkem nakonec ale bylo, že jsem si jasně uvědomil, že musím jít dál, že to byly jen zkoušky, které mě chtěly odradit od nastoupené cesty, a poslal jsem Satana do háje. Takže si pro mě přichystal další zkoušku. Tentokrát ale je ve hře zdraví a život mého syna a jeho kamaráda.

Vrátil jsem se večer domů z tréninku a právě jsem večeřel, když se syn vrátil, manželka šla za ním a něco se jí na něm nezdálo. Zprvu jsem tomu nepřikládal moc pozornosti, protože Petr si žije ve svých 19ti letech ve svém světě, do nějž nás nechává jen málo nahlédnout. Já to toleruji, protože, jak už jsem řekl, snažím se nechávat ostatním prostor k tomu, aby se mohli realizovat a svobodně si volit svou cestu. Manželka jako matka má pochopitelně na výchovu trochu jiný pohled a tak mě měla k tomu, abych se na něj šel podívat a promluvit si s ním. Bohužel, jak se ukázalo, tentokrát její obava byla naprosto opodstatněná, ale jakákoliv snaha s ním promluvit úplně zbytečná, neboť byl v zajetí svého snu, respektive v zajetí durmanu obecného, neboli Datura stromonium.

Jak se dostal k jeho semínkům, které rozkousal a snědl, není podstatné, podstatné však je to, že měl na základě řady přečtených knížek o šamanismu a další podobně zaměřené literatury sen, vyzkoušet na sobě účinek nějaké drogy. Jako experiment, který mu měl umožnit prožít to, o čem toho tolik četl. Myslel si, že má vše pod kontrolou, a že se tedy nemůže nic stát. Jak se ukázalo, pod kontrolou nic neměl. Navíc společně se svým kamarádem každý rozžvýkal 10 semínek, které mají podle odborné literatury hořkou olejnatou chuť. Když sdělil tuto informaci lékařům v Bohnicích, kam jsme ho převezli, tak mu říkali:"Jo mladej, i experimentovat se musí umět! Každej ví, že k pořádnému zážitku stačí semínka pouze tři!"

Ale zpět k mému prvnímu setkání s účinky této drogy a prudkého jedu. Přišel jsem do pokoje a hned po prvních otázkách mi bylo jasné, že je úplně mimo. To, že vůbec nevěděl, že je doma a kdo jsem já, bylo asi to nejmenší. Každou chvíli odcházel na záchod a do koupelny, kde pouze rozsvítil, zvedl víko od mísy a hned se zase vracel zpět. Pak chtěl vysazovat okno, stále něco hledal, po někom se ptal. To jsme ale stále nevěděli, co si vzal. Asi za půl hodiny zavolal jeho kamarád a ten manželce řekl, že si vzali durman. Protože jsme si nevěděli lepší rady, tak jsme Petra odvezli do Krizového centra, odkud nás už sanitkou převezli do nemocnice na Bulovce. Když ho vyšetřovali (EKG, tlak, tep), tak nám taky řekli, že jeho kamarád je už u nich také, ale v jiném pavilonu.

Bohužel vyšetření bylo to jediné, co s ním mohli udělat, neboť durman se vstřebává velmi rychle a tak jediné co se dá dělat, je čekat, až jeho účinky odezní. Když jsme s manželkou odcházeli, tak se nás doktorka zeptala, zda bychom u něj někdo z nás nemohli zůstat, že mají na patře pouze jednu sestřičku a ta nad ním nemůže mít stálý dohled. Takže jsem zůstal s ním a měl tak možnost prožít zkušenost, o níž snil on, že ji prožije.

Durman má kromě jiných tu vlastnost, že působí jako blokátor paměti a tím vlastně zamezí tomu, aby si ten, co si ho vezme, cokoliv pamatoval, tím spíše, když si ho vezme takovou koňskou dávku. Takže jsem si prožil opravdu zajímavou noc.

Nejdříve to vypadalo po té, co dostal jeden prášek na spaní a na utlumení, že bude spát. Ale dávka durmanu byla natolik silná, že to působilo tak hodinku. Pak už jsme pouze cestovali, neboť Petr měl pořád potřebu někam odcházet, stále hledal svoje věci, odnášel peřinu, že tady spát nebude a že bude spát na balkóně. Stále se chodil dívat k jedné stěně, kde měl dojem, že jí někdo prošel, po zemi sbíral všelijakou havěť, kterou pak jedl. U obrazu na stěně měl pocit, že osoby na něm namalované se hýbou a na stole, umístěném pod ním, pak jezdil imaginární myší, aby tento obraz změnil. Kamkoliv na chvíli upřel soustředěně svůj zrak, hned se tam něco objevilo. Při pohledu z okna na vzdálený Libeňský most měl dojem, že na něm jedoucí auta do sebe navzájem narážejí a tvoří stále větší pyramidu. Z jeho barvité výpovědí jsem měl pocit, že se společně díváme na nějaký katastrofický či scifi film. Když jsem mu bránil v odchodu z pokoje, kde jsme byli, tak jsem nesměl udělat žádný prudší pohyb, toho se bál a instinktivně na něj reagoval, ale agresivní nebyl. Jenom když jsem s ním delší dobu rozmlouvat, abych zjistil, zda se jeho stav nelepší, tak mi vždy za chvíli řekl, že už ho moje otázky serou. Stále však oplýval neskutečnou energií, zatímco já, ačkoli jsem zvyklý běžet v kuse i 24 hodin, jsem už sotva udržel oči otevřené. I když byl v tomto stavu, tak reagoval na ostřejší povel (sedni!), aspoň tak se mi dařilo vždycky na pár minut ho uvést do relativního klidu.

Tento stav trval přibližně 9 hodin, pak už přeci jenom začal mít chvilky, kdy byl schopen chápat, kde je a co se s ním děje. Ale stejně i po zhruba 19 hodinách působení drogy měl stále okamžiky, kdy byl mimo. Jeho kamarád skončil o to hůř, že nemá úplně v pořádku srdce a také mu selhávaly ledviny. Ale snad ani u něj nebude mít působení drogy žádné zdravotní následky.

Petr je teď na odvykací kúře. Celkem bez problémů se jí sám podvolil. Bude tak mít možnost poznat to, co sám zkoušel a uvidí, kam by ho jeho experimentování mohlo zavést. Můžete mi věřit, že i sám se sebou jsem musel svést dosti silný boj, než jsem se s lékaři dohodl, že ho tam necháme, aby mohl touto zkušeností projít. Nakonec byla to jen posedlost po poznání a hloupost, které ho k tomuto dovedly. Pak jsem si ale řekl, že má-li touto zkušeností projít, a pokud byla jeho touha vědět a znát tak silná, tak je toto ta nejlepší chvíle, kdy mu mohu pomoci tuto jeho touhu, tento jeho sen, naplnit.

Dopsáno 17.12.2010: Nakonec mu stačily dva dny, které pobyl ve společnosti silně závislých, aby poznal, co dokáže s člověkem droga udělat. Přitom ti, co tam byli, měli všichni v první chvíli, při první zkušenosti s drogou pocit, že to mají pod kontrolou! S Petrem jsme se od té doby již mnohokrát shodli na tom, že bylo dobře, že jsem u něj byl, když byl v zajetí durmanu a mohl mu tak říci, co s ním durman vyváděl. Od té doby to dává k přečtení těm, kteří mají stejné sny jako tehdy on.

Jak vidíte, stal jsem se nechtěně Donem Juanem (průvodce Carlose Castanedy) – pomocníkem a ochráncem, který dohlížel na to, aby jeho syn prošel svou zkouškou bez větší újmy na zdraví a zahnal od něj všechny duchy, kteří ho mohli v době, kdy byl oslabený ve svém úsudku a v područí drogy, napadnout.

Nakonec jsem si v plné šíři uvědomil, že rodiče sice přivedou děti na svět, ale provést je jím už nemohou!

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Škorpil | 7. 3. 2011 10.21 hod. | 83.208.24.xxx
Nicméně, zapoměl jsem na jednu drobnost. Durman je opravdu velmi silná bylina a NIKOMU nedoporučuji ji požívat. Na každého funguje trochu jinak, a u každého stejná dávka vyvolá velmi odlišné účinky. Takže pozor na něj. Petr

Petr Škorpil | 7. 3. 2011 10.14 hod. | 83.208.24.xxx
Ahoj, chtěl bych jen říct pár slov k tomuto tématu. Přeji si aby to vyznělo pouze jako doplnění výše uvedených informací, protože samozřejmě tyto zážitky lidem lehce zkreslují vnímání situace i následné posouzení.
Vše co se v té situaci událo si z velké části dobře pamatuji, jen bylo velmi těžké o tom s Tátou hovořit, protože už při prožívání oné zkušenosti měl na spoustu věcí jiný názor než já.
V krátkosti jen řeknu, že potkávat se s mrtvými dušemi v nemocnici i duševní návštěva mého kamaráda, který na tom byl o poznání hůř v jiném pokoji opravdu jednoduše sdílet nejde.
Čistě praktická informace k počtu semen, která jsme zkonzumovali. Bylo jich 110, nikoliv 10 a navíc jsme je pouze nejedli, ale další jsme je kouřily přes dýmku. Doktoři zřejmě raději množství přeslechli nebo jen nemají o této problematice mnoho informací. Myslím, že v dnešní době už by se v podobné situaci zachovali jinak a místo na odvykací kůru, připouštím, že zkušenost to byla zajímmavá a víc než poučná, by mne poslali ke specializovanému psychologovi či psychiatrovi se kterým bych o tom hovořit mohl a nemusel tyto zkušenosti nosit uzavřeny v sobě. V každém případě pro Tátu to byla určitě hodně tvrdá zkušenost a postavil se k ní velmi dobrým způsobem a "jednoduše" ji jako vše zapracoval do svého systému poznání jako informaci, která se dostane k málokomu.
Tímto bych mu rád za to poděkoval a přeji všem ať již prožívají cokoliv a kdekoliv ať jim to nevezme sílu konat vždy to dobré. Petr

PavlinaF | 22. 12. 2010 9.47 hod. | 193.245.34.xx
Moc pěkné. Bohužel někdy rodiče na to pěkně serou, zamknou před vámi dveře a na dospívání zůstanete sám. Pak se vydat touto cestou je jednoduché. Proto si moc vážím mě blízkých lidí, kteří se dokázali bolestivě vrátit zpět a naučili se znovu žít, mít rodiny a taky běhaj. :-)))
Hezké vánoce.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků