logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh za Štědrodenními světluškami

Běh za Štědrodenními světluškami

Broučci, ale i brouci jsou zalezlí hluboko pod zemí, navrch je kryje vysoká vrstva sněhu (tedy alespoň v mých vzpomínkách), ale i tak vybíhám na svůj běh za Štědrodenními světluškami. Vybíhám ve velmi brzkém ránu, kdy i všichni lidičkové jsou zalezlí pod duchnami, spokojeně oddychujíce dosnívají své Štědrodenní sny. Pod nohama mi pochrupává bělostný sníh, tu a tam rozsvěcují první lidské světlušky své lucerničky.

Je jasné Štědrodenní ráno, od úst mi stoupají chomáčky páry, které se zachycují na mých řasách a za chvíli na nich, společně s mrazíkem, vytvářejí bílé variace z jíní. Tváře a prsty mi pomalu chladem začínají omrzat, ale mně to nevadí, uvnitř mě hřeje pohoda a harmonie, které mi společně rozlévají teplo do celého těla, a tak za chvíli necítím ani promrzlé tváře ani promrzlé prsty. Běžím a jediné, co vnímám, je klid a ticho, rozprostírající se všude kolem mne i ve mně.

Běžím a těším se na první sluneční paprsky, které se nesměle protlačí pod po obloze plujícími nadýchanými mraky. Běžím, všude kolem jen lesknoucí se bílý sníh či bělostné jíní, o něž se bojím zavadit, abych neporušil jeho křehkou krásu. Běžím, v duši mír, v hlavě pusto a prázdno, jako by si všechny myšlenky vzaly najednou dovolenou.

Běžím a cítím, jak duše opouští mé tělo, zastavuje se kousíček nad ním. Pozoruji ten zvláštní úkaz, vypadá to jako by nad mým tělem tancoval bílý, skoro étericky čirý nafukovací balónek, spojený s tělem jen jemně pavučinovým vláknem. Běžím a cítím velmi intenzivní dvojí pohled, to jak duše sleduje, co dělá tělo a oči sledující duši radostně se klimbající v rytmu kroků těla nad ním. Je to nádherné divadlo, je to jako sen, z něhož se vám nechce probudit.

Nejhezčí na tomto snu je, že to není sen, že je to skutečné, sice si na to nemůžete sáhnout, abyste se mohli přesvědčit, že je to pravda, ale o to je to bytostnější.

Běžím, pozoruji svůj dech pronikající celým mým tělem, doslova vidím, jak se třpytí na stěnách plicních kanálků a pak je roznášen jako kapičky rosy dál a dál a dál. Pozoruji to divadlo se široce rozevřenýma očima, mám pocit, jako bych se díval na skleněnou figurínu, jíž probublávají vzduchové bubliny, ale to není žádná studená, skleněná figurína, to jsem já, to je moje tělo, běžící, dýchající, vznášející se pár centimetrů nad bělostnou vrstvou čerstvě napadaného sněhu.

Chápete, že v tomhle opojení se člověku chce jen běžet, běžet a běžet …

Chápete, že v tomto opojení nechcete, aby to někdy skončilo …

Jistě to chápete, ale náš život není jen běh, takže pomalu začínám stahovat ten balónek nad sebou zase dovnitř těla, protírám si jíním zalepené oči a začínám směřovat své kroky zpátky k lidem, abych se s nimi mohl podělit o tu krásu, jíž jsem byl dnes obdarován.

Přeji vám všem krásný, pokojný, láskou prosycený Štědrý den, a když najdete v tom shonu chvilku čas, zkuste si jít na chvilku proběhnout, třeba zažijete něco podobného jako já …

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (4 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr Hruška | 25. 12. 2010 15.10 hod. | 80.250.1.xx
Nebyl tady včera jiný článek? O tom, jak si Miloš nedovede představit, že by na Štědrý den nevyběhl? V každém případě i tenhle článek – který teď tady na webu nemůžu najít – nakopnul, abych konečně zase po delším zahnívání vyrazil – do štědronoční chumelenice na Komorní hůrku:

www.runningfreeonline.com/act/439548

Sice to už nebyl Štědrý den, ale ono běhání o Štědré noci má taky něco do sebe! ;-) Bylo to tak silné, že mi o tom zatím nejde psát, ale třeba to časem taky přijde. Hezký čas vánoční všem!

Valda | 25. 12. 2010 10.52 hod. | 90.176.23.xxx
Nechal jsem se inspirovat tímto článkem a včera odpoledne jsem vyběhnul na naší horu Říp. Nahoře na mě kromě zimy dýchla sváteční atmosféra absolutní klid a krásný výhled do okolí. Chtěl bych Vám všem popřát krásné svátky vánoční a pohodu v okolí svých blízkých. Díky těmto stránkám se mi letos podařilo víc věcí než za můj dosavadní 28ti letý život. Z vašich článků jsem čerpal inspiraci a když jsem si myslel, že něco nejde tak jste mě přesvědčili, že to jde. Díky Vám všem.

fotoMiloš Škorpil: Valdo, děkuji za sebe i za všechny, co se na Běžecké škole podílejí. I když víme, že dáváme inspiraci mnohým, potěší a dodá silu, když se to zhmotní v takováto milá slova.

Michal z Pejru | 24. 12. 2010 17.10 hod. | 85.160.86.xx
Ááá, koukám, že Miloš si rozbalil dáreček jako první. Co víc si přát? Snad jenom, ať se podobně povznášejících prezentů dostane na každého z nás, a zdaleka nikoliv pouze ve dny sváteční. Přátelé, všechno dobré!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků