logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

NA NOVÝ ROK O SLEPIČÍ KROK

NA NOVÝ ROK O SLEPIČÍ KROK

Máme za sebou několik dní od zimního slunovratu a nedá mi nepřipomenout vám, jak to podle pranostik viděli naši dávní předkové. I oni dokázali vypozorovat naprosto přesně, že se dny začínají pomalu prodlužovat, sice za těch pár dní jen o minimum, ale už i to je dobře. A když to bylo dobré pro ně, o to lepší je to pak pro nás, pro běžce.

Už jen ta psychická podpora toho, že se konečně přelomila "doba temna" a blíží se pomaloučku, polehoučku svítání na lepší časy. Sice tam někde hodně ospale a daleko za obzorem, ale přece jen občas vykoukne sluníčko a možná nás i přes ten obrovský mráz, co kolem nyní panuje, trošinku zahřeje. Alespoň u srdce a hlavně nás pak pohladí po běžecké duši. Neboť již jen představa, že se konečně začíná blížit ta dlouho očekávaná změna, nás musí rozjařit, přestože vlastně teprve začíná zima. A bude asi ještě notně dlouhá, zlá a tvrdá. Ale to nevadí. Sluníčko ji bude den ode dne víc a víc drtit, až ji pak opravdu jednou rozdrtí a odkáže do správných mezí někam na druhou polokouli této planety. Škoda, že tam nemůže zůstat natrvalo, ale to bychom byli s takovým neskromným přáním asi dost nepochopení. Hlavně tamními obyvateli.

No nic, až tam jsem se nechtěl dostat. Nemám zájem vyvolat mezinárodní konflikt a být řešen jako jeden karikaturista až na úrovni OSN. Musíme si říct, že tak to bylo, je a bude a vyrovnat se s tím. Tedy s touto zimou a přizpůsobit svoje tréninky klimatu, možnostem i schopnostem. Každý jsme jiný a každý to snáší jinak. Ale nikdo mi nevyvrátí, že většině běžců zima, sníh a led vadí a to tak, že opravdu hodně.

Přesto si do Nového roku většinou dáváme nějaké předsevzetí, či připravíme plán pro svoji další běžeckou sezónu. Je jedno, kdo se na co chystá a co pro to bude muset udělat, a hlavně – co pro to bude schopen obětovat. A i když se nám to třeba nezdá, tak běhání obětujeme opravdu hodně. Někteří z nás úplně všechno. Jsem toho téměř názorným příkladem, a abych se nenechal nikdy zaskočit něčím nečekaným, tak pro jistotu podle tvrzení mých babiček: "Jak na Nový rok, tak po celý rok," zásadně toho prvního ledna chodím běhat již od svých 15 let, i když jsem byl třeba ve stavu nemocných, a i kdyby to mělo být jen pár metrů. Není to pověrčivost v pravém slova smyslu, ale takové zvláštní nutkání, něco jako pojistka, co kdyby….

Abych se pak v průběhu roku nemohl vymlouvat na to, že jsem se nešel na Nový rok proběhnout a teď to mám, když se mi někde něco nečekaného vyvrbí a odepíše mě to na půl sezóny.

Asi si teď zaťukáte na čelo a doporučíte mi urychlenou návštěvu nějaké psychiatrické kliniky, ale je zajímavé, že žádná taková specializace přímo pro běžce není. A že by se tím ledaskdo uživil, o tom není sporu. Neboť jsme většinou v širokém okolí považováni za blázny. A možná jimi jsme. Jen mám obavy, že naše vůle, zanícení a přesvědčovací schopnosti by třeba mohly z toho chudáka doktora taky udělat běžce. A kdo by nás pak léčil na hlavu, když i psychiatr by na ni byl padlý a posedlý během. Ačkoliv, ne že bych je chtěl urážet, a nedej bože se jich třeba dotknout, ale oni jsou dostateční blázni i bez běhání, tak bude lepší za nimi nechodit a ještě víc jim neškodit. Zase na druhou stranu by jim to mohlo pomoct tak jako nám. Kde si lépe vyčistíte hlavu, než v maratónkách někde v lese nebo aspoň na stezce pro cyklisty či míň frekventované silnici. No řekněte!

A proto se na vás všechny obracím se slovy: "Oslavte Nový rok během a stejně tak se rozlučte i s odcházejícím obdobím.“

Jsem asi bílá vrána mezi lidmi, poněvadž na alkohol jsem alergický a na nějaké bouchání rachejtlí trošku moc starý. To se raději po tradičním Silvestrovském závodě, protože to je pro mě zákonitě nejlepší rozloučení ze starým rokem, naložím do vany, večer pořádně protáhnu a než se odeberu do říše snů, budu pomalu osnovat plány, kam vyrazím další den. A je u mě tradicí, že to je opravdu skoro vždy do lesů. Jen tam se tento svátek dá asi nejvíc naplno prožít. A přestože stromy ani zvěř nějaké naše astronomické rozdělení roku nerozlišují, určitě poznají o mnoho lépe než my, že se v přírodě něco začíná dít.

Tak to zkuste taky jen tak vyrazit bez bujarých oslav z předešlé noci zaposlouchat se při brodění sněhem do šelestu větví a hlubokého ticha spícího lesa. Třeba vycítíte i v tom jeho spánku nějakou drobnou změnu, a možná se vám to pak dostane natrvalo pod kůži a za nehty jako mně.

A čím nás bude na Nový rok běhat víc, tím lépe.
Nakonec já si lepší přivítání Nového roku ani neumím představit.
Co kdybyste se nad tím zamysleli a zkusili to taky?
Věřte mi, že to stojí za to!

Zdeněk Smutný foto
  • přečteno: 11694/11533×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

petr | 8. 1. 2011 13.14 hod. | 94.112.233.xx
Článek je to fakt dobrý a přeji panu Smutnému v Novém roce hodně naběhaných km.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků