logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Když hlava chce a nohy poručí STOP

Když hlava chce a nohy poručí STOP

Když jsem se dostala v tréninku přes padesát kilometrů týdně, byla jsem na sebe táááák pyšná. Kondice se zlepšovala každým dnem. Kalhoty začínaly být volné a co si budeme povídat, s každým dekem dole je běh o něco příjemnější. Hodinový výběh byl najednou jako jednohubka, hodina a půl příjemné dání si do těla a cokoli nad dvě hodiny prostě paráda. Mým domovem bylo běhátko, mé tempo bylo (na šneka) vražedné. No a pak jsem při té jízdě píchla pneumatiku (nebo spíš zavařila motor?).

Všichni okolo mi říkají, že maraton je především o hlavě, ale já jsem přesvědčená, že ten můj je o tom, co nohy dovolí. Holky nejsou na tolik pohybu zvyklé a nějak se bouří. Devět měsíců (!) řeším bolavá kolena. Při jarním půlmaratonu na pražských kostkách mě začalo bolet první. Doktor mi ho dal do pořádku a dva měsíce na to při slézání kopců v Alpách začalo druhé. To řeším s fyzioterapeutem a mám od něj zatím klid (honem to někde zaťukat). Musím si ale dávat bacha na styl běhu a preferuji běhátko, se kterým jsou kolena kámoši.

Jenomže teď jsem si po pětadvacetikilometrovém běhu natáhla stehenní sval a můj rozjetý trénink vrátil o pár měsíců zpátky. V hlavě mám peklo, protože čas utíká, maraton se blíží a já běhám titěrných pět kiláků.

Bolesti asi patří k tréninku na maraton (či jinou podobnou procházku). Když čtu zážitky dalších běžců, stále řešíme stejné problémy. Haprující kolena, natažené svaly a všichni se v daný okamžik zhusta trápíme, že musíme přerušit trénink a bojíme se, že ztracené dny nám budou chybět.

Miloši, jak dlouhou pauzu si můžeme při tréninku dovolit a přitom neohrozit účast v závodě?
Peggy, takto ale ta otázka vůbec nestojí. Nejdůležitější je zdraví a pak teprve nějaký závod! Ale dobře, zodpovím tvou otázku. Ono není až tak důležité, jak ta vynucená pauza dlouho trvá, ale kdy nastane. Pokud výpadek v tréninku nastane 4 měsíce před maratonem, tak trvá-li tři týdny, dá se to snadno dohnat. Pokud ten výpadek nastane měsíc před závodem a bude trvat tři týdny, bude mít zase člověk natrénováno, takže pokud si ten týden, co mu bude zbývat do startu, půjde 3x lehce proklusnout 5 – 8 km, měl by být schopný maraton odběhnout. Samozřejmě ne v čase, na nějž se připravoval, ale prostě ho absolvovat. Taky hodně záleží na typu zranění a na tom, jak jsme trpěliví. Většina lidí se po zranění snaží co nejrychleji dohnat tréninkové manko, a to je největší kámen úrazu. Svaly, vazy zesláblé zraněním a nečinností zčista jasna vystaveny větší zátěži než před zraněním udělají jedinou věc – zátěž nevydrží, což se projeví buď obnovením zranění, nebo nějakým novým zraněním. Prostě každé zranění je třeba řádně doléčit a pak je teprve čas uvažovat, JAK DÁL!

Poslední dobou jsem opakovaně řešila otázku: Jak poznám, kdy se dá problém ještě vyběhat a kdy už to raději chce pauzu? S nataženým svalem jsem se chystala na dvacetikilometrový běh a nebýt toho, že mi čirou náhodou zavolal před tím fyzioterapeut, asi bych se pěkně zrasila. Prostě jsem chtěla bolest rozběhat, jako se mi to už párkrát podařilo.

S fyzioterapeutem teď druhý týden smlouvám o každý kilometr (mimochodem odvolává se i na Tebe, že prý když nemám rozum já, měl bys mi ho do hlavy nalít Ty :-).
Má pravdu, chlapec, jen je to takový boj s větrnými mlýny, ale to brzo určitě pochopí i on sám :).

Já bych ráda běhala a on mě drží zpátky. Když jsem si přidala o dva kiláky víc, než nařídil (chápeš to, pitomé dva kiláky!), dostala jsem vynadáno (sice mile, ale příjemné to nebylo). A víš co je nejhorší, má pravdu. Bolest v nataženém svale se vrací, když se pokouším běhat víc než pár kilometrů.

Co dělat, když běhat nejde? Zvolit jiné sporty? Jaké jsou vhodné? Pomůže mi nějak při tréninku na maraton, že v nouzi chvíli budu dělat něco jiného než běhání, nebo je to k ničemu?
Peggy, když člověk nemůže běhat, dá se plavat, jezdit spinning, cvičit, posilovat, prostě dělat cokoliv, co nebude zatěžovat zraněný sval. Vždycky je dobré dělat něco, než nedělat nic, už kvůli tomu, že tělo je pořád vystavováno zátěži, při níž je promýváno kyslíkem, při níž pálí kalorie, které by se jinak přeměnily v bůčky.
Ještě mě napadla jedna příhoda, která se mi stala před třemi lety. Zavolal mi Karel Mašek, že tam má nějakého klienta – Amíka, kvůli vložkám. Že uběhl jeden maraton a hned se přihlásil na Sables maraton a rád by, abych mu poradil, jak se na něj připravit. Přijel jsem tam, načrtl mu na ubrousek (Sables se měl běžet za 3 měsíce), co by měl za ně zhruba natrénovat. Podíval se na mě a povídá: „No jo, ale já mám teď bolavé koleno a běhat nemůžu“ Napsal jsem mu totiž, aby ráno běhal 7 km do práce (tolik měřila jeho cesta) a to samé večer z práce, a o víkendech delší výběhy. Odpověděl jsem mu: „Tak to choď!“ Nevím, jak dalece poctivě chodil, běhat začal až měsíc před závodem, ale absolvoval to celé a cíle dosáhl po svých.

Kolena jsou asi běžcovou achillovou patou, co? Existuje nějaká prevence? Například na mé zlobivé úpony, které zlobily po každém delší běhu? Jaké další potíže jsou pro běžce typické a jak na ně?
Z letmého pohledu na nejčtenější články se dá říci, že běžec má dvě „achillovy“ paty: třísla a kolena. Budu se sice opakovat, protože jsem o tom všem psal minulý týden v článku Běhání na sněhu a v zimě 3 – prevence zranění, kde jsou i odkazy na články z Běžecké školy, které se zabývají nejčastějšími běžeckými zraněními. Ale abych tobě a ostatním ušetřil čas překlikávání, tak jsou tady:

Bolesti v oblasti sedacího nervu

Bolesti v oblasti třísla

Bolesti v oblasti kolene

Bolesti v oblasti holeně

Zánět šlach

Hodně běžců se připravuje podle nejrůznějších tréninkových plánů, které najdou na netu nebo v běžecké literatuře. Když se po lehčím zranění vracíme k tréninkovému plánu, máme začít, kde jsme skončili a nebo přeskočit období nemoci a pokračovat tam, kde bychom byli, kdybych neonemocněli?
Peggy, opravdu dobrá otázka. Problém těch obecných plánů je, že toto neřeší. Problém většiny těch, co se podle nich připravují, zase je, že vidí jen ten svůj cíl a prostě po zranění naváží v tréninku tam, co by byli, kdyby trénovali furt. Ale to nejde. Neexistuje samozřejmě žádné obecné pravidlo, ale rozumné je, pokud člověk vynechal jeden týden, může pokračovat tam, kde by býval byl, kdyby nepauzíroval, ale to v případě, že se jednalo o nějaké lehké zranění. Pokud pauza byla způsobena nemocí, měl by první týden po nemoci běhat obden 5 – 8 km lehce a pak se vrátit v tréninku o týden nazpět, než byl v tréninku před nemocí. To samé doporučuji dělat v případě, že člověk pauzíruje z jakýchkoli důvodů více jak 14 dní.

"Titánka" Peggy foto
  • přečteno: 16364/15948×, 6 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petra | 5. 12. 2014 12.39 hod. | 90.182.179.xx
Běh jsem vždycky milovala, ale když jsem začala mít problémy s koleny musela jsem na chvíli přestat. Jela jsem do lázní a tam se snažili mi bolest zmírnit a vyléčit. Doporučili mi abycch začala užívat Priessnitz, výživu, která dodává kloubům látky, které potřebují. Dle rady jsem začala užívat, cvičit konkrétní cviky a teď už zase běhám:)

Milan | 20. 1. 2011 6.48 hod. | 83.208.92.xx
Jedno z pravidel je, že by dlouhý běh neměl přesahovat 30% týdenního objemu. V tvém případě se jedná o 50%? I nárůsty km dlouhých běhů (18,21,25) znamenají prodloužení času o víc než 20 minut týdně. S tím se tělo těžko srovnává.

Peggy | 19. 1. 2011 11.44 hod. | 213.180.54.xxx
Pavle, byly to bez čtyř minut skutečně tři hodiny. Ale jak jinak trénovat na maraton? Dlouhé běhy potřebuji a nebylo to z fleku, propracovávala jsem se k nim postupně. Týden před tím jsem dala tréninkově půlmaraton. O týden dřív osmnácku, prostě postupně jsem nevyšovala. Doufám, že neztratím moc času a maraton mi neuteče.

Vladimíre, díky za naději :-)

david d. | 19. 1. 2011 11.35 hod. | 82.99.163.xxx
Peggy, odběhl jsem zatím jenom jeden maraton a moje zkušenost se přesně shoduje s tím, co říká Miloš. Měsíc před závodem výpadek na tři týdny a týden před maratonem jsem se chodil jen tak proběhnout. A opravdu. Tělo si pamatovalo předchozí kvalitní tři měsíce tréninku a běželo se velmi dobře. Přeji hodně zdraví a motivaci.

Pavel M. | 19. 1. 2011 11.10 hod. | 194.213.43.xxx
Proč jsi proboha běžela 25 km? Při tvé rychlosti to muselo trvat ke 3 hodinám a byl to pro tebe výkon srovnatelný s maratónem pro zdatnějšího běžce. I kdyby se to obešlo bez zranění, měla bys pak po takovém běhu klidně týden odpočívat. Abys uběhla maratón, nemusíš nutně naběhat 50 kilometrů týdně. Pořádně se uzdrav a nespěchej, času máš dost.

Vladimír Černý | 19. 1. 2011 7.57 hod. | 195.113.149.xxx
Ahoj Peggy
Vloni v dubnu jsem si při závodě udělal parádní výron v kotníku .Bylo z toho tři týdny neschopnosti a 14 dní chůze o francouských holí .Potom jsem jezdil měsíc na kole.Od ledna jsem byl přihlášen na Junfrau maraton.V půli června jsem žačal běhat .Postupně jsem si přidával km. V září jsem běžel maraton a doběhl jsem jej.
Chce to trpělivost ,ale ta se zlatem vyváží.

Přeji hodně štěstí ,heké dny Vláďa Černý

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků