logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Přeběh Ameriky díl 4. – První porážky

Přeběh Ameriky díl 4. – První porážky

Jedno šťastné překvapení mi připravila Ina – sestřenice Jesseho, kterého sice do té doby neznala osobně, ale od něhož se dozvěděla, že jsem se k běhu přihlásil. Ina se hlavně proto přihlásila do mého doprovodného týmu. Jejímu přání jsem rád vyhověl a zároveň jsem tak trochu spekuloval, že by nám toto příbuzenské spojení s vedením běhu mohlo při případných potížích pomoci tyto snadněji řešit. Bohužel vše bylo jinak.

Přes všemožné úsilí se nám nedařilo spojit se s vedením závodu. Bylo naprosto jedno, které telefonní číslo jsme zvolili. Buď se nikdo nehlásil, nebo naše zprávy, namluvené do té zatracené skříňky – záznamníku, byly naprosto ignorovány. Zcela náhodou jsme se dozvěděli, kde se nachází Barry a tak jsem ho jel navštívit. Od něj jsem se dozvěděl, že doprovodné vozidlo, které jsem měl slíbeno, nebude. Jesse toto telefonicky potvrdil Ině do Vídně. Tím pádem nezbývalo, než si opatřit doprovodné vozidlo sami. Nějak jsme překonali i tuto překážku a když jsme Inu vyzvedávali na letišti, zdálo se být opět všechno v pohodě.

„Potřebuješ něco k jídlu, nebo pití?“ Jesse, náš ředitel běhu, který nejdříve vždy projel trasu na kole a který byl vždy k sehnání, mě strašil v mých myšlenkách. „Nechci,“ mumlám. „Tak později…!“, zapráší se za jeho horským kolem a já zase propadám svým myšlenkám.

Před tím, než všechno začalo, šla Ina s velkým očekáváním na tiskovou konferenci, chtěla se konečně seznámit se svým bratrancem. Když jí ale po krátkém objetí nechal zase bez povšimnutí stát, bylo její zklamání nesmírné. Takhle si to nepředstavovala.

První představení běžců. Společná fotografie. První rozhovory mezi sebou, při malém občerstvení. Několik záběrů jednoho regionálního televizního štábu. První rozhovory s několika běžci pro tisk. První vypsaný šek pro tříčlenný lékařský tým, který provedl odběry krve a moči podle osobního přání běžců, pak také oznámení výsledků provedených testů.

Start je ráno, možná i o trochu později, než se původně plánovalo. To aby měla televize dostatek denního světla. Bylo rozdáno několik informačních materiálů a již se rozcházely davy zvědavců na všechny strany.

On your marks (Ve vašich stopách)

Tik, tik, tik, dívám se na hodinky, už je skoro sedm, mé obavy z  případného vedra se rozplývají. Etapa je však dlouhá. 100 km, to bude sakra dlouhý den, co nás čeká. Už se párkrát stalo, že se změnilo několikrát během dne počasí.

Z jednoho parkoviště se ozývá: „Jste skvělí. Chlapci, já bych to nikdy nedokázal, ať vám dál přeje štěstí!“ Ano, byla to ve skutečnosti nádherná věc, když 28 běžců, z části sólo, z části s doprovodem, nebo jako celý tým, se za hrozného řevu a výskání dalo v sobotu ráno 20. června 1992, na pláží Huntington-beach – jižně od Los Angeles, z místa, kde též startoval závod na kolech „Race across America,“ do pohybu.

Před námi trasa dlouhá bezmála 5000 km až do New Yorku. Na vlastní pláži panoval snaživý shon. Runner´s World rozdával trička, reportéři se snažili udělat co nejvíce snímků. Nějakým způsobem se podařilo řediteli běhu dostat všechny běžce na startovní čáru. Takto to mělo zhruba vypadat celých 64 dnů. Dva pořadatelé vždy mezi pískovými vaky natáhli transparent „Svět běžců Transamerika Foottrace“, a mohlo se běžet dál.

V 500 měl být podle programu start, v 604 to zašlo až tak daleko, že Jesse – ředitel závodu dal pokyn „Na místa!“ za vteřinu pak zaznělo „Go!“ a první transkontinentální běh, 63 let po „Bunion Derby,“ odstartoval.

Najednou jsem se musel smát. Sprintoval jsem prvních 100 metrů. Později se mně Stefan ptal, jestli jsem náhodou neztratil rozum. „Ne, chtěl jsem jednoduše alespoň jednou v celém závodě vést!“, zněla tenkrát moje odpověď, a oba jsme se tomu zasmáli.

Začalo lehce pršet, mrazí mě. „Kde je ten Michi? Vždycky, když ho potřebuji, je u někoho jiného!“ Nebuď nespravedlivý, vždyť je to v pořádku, honí se vzápětí hlavou. Já bych to tedy dělat nemohl, sedět 64 dní na kole, vedle pár praštěnejch bláznů a já musím jet krokem. Ani za nic!

Každý den to samé, každá maličkost tě vytáčí, a to se stupňuje, čím déle která etapa trvá. Déšť ti jde na nervy, horko ti nevyhovuje, chladno tě ochromuje. Je ještě vůbec něco, co ti nejde na nervy? Myšlenky podobného druhu se honí hlavou čím dál usilovněji a čím dál tím častěji a každý z nás si musí najít způsob, jak se s tím vyrovnat. „Tento běh se odehrává z největší části v hlavě!“: to mi jednou řekl Helmut. Jak měl pravdu! Kdo to dokáže se sám sebou nezabývat, nevnímat všechny bolesti a nepříjemnosti. Běh sám je pak už jen součást toho všeho, a už vůbec nejde o to, jestli běžíš 12 – 10 – 8 kilometrů za hodinu nebo se plazíš „rychlostí“ 4 km/hodinu. Nekonečné dálky přes střední západ, když čím dál častěji se snažíš odhadnout, co je tvé tělo ještě schopné zvládnout a kolik mu můžeš ještě naložit, než ti řekne své rozhodné NE.

Pak si říkáš PROČ????

Najednou se z ničeho nic jako duch objeví Michael, strčí mi teplejší bundu, „Chceš“, němě přikývnu, „Pít“, opět němé přikývnutí, dává mi flašku, vyžaduji rukavice, pláštěnku a proklínám déšť. Mumlám „Promiň“, on na mě kouká, ale neví o mých myšlenkách vůbec nic. Nakonec pokrčí rameny, stáhne si kapucu své pláštěnky více do obličeje. Ťap, ťap, ťap…. ještě skoro 80 km, to bude dneska dlouhý, dlouuuuuuuuuuuhý den!

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics113
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming326
Salomon38
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků