Volební maraton 2
Článek Miloše Čermáka Koalice, jíž volíme během, v němž popisuje, jak se poslanci chystají na Pražský maraton, mi připomněla článek, který jsem napsal a zveřejnil před loňskými volbami do parlamentu – Volební maraton. Byla to samozřejmě taková ptákovina, ale jak se zdá, tak ne až tak.
Kromě toho, že jsem si vzpomněl na tento článek, jsem napsal iniciátorce „rozběhání“ páně poslanců, paní poslankyni za TOP 09 Anně Putnové, e-mail. Obsah nebudu zveřejňovat, není podstatný, podstatnější bude, zda se dočkám odpovědi a jaké. Tohle nepíšu proto, že bych se chystal do politiky, to rozhodně není místo pro mě, i když naše strana se na volebních billboardech pěkně vyjímala. Zajímá mě ale, jestli se za pomoci běhu a běhání může začít uzdravovat i naše politická elita, tedy rozuměj, jestli tím, že si párkrát týdně vyběhne vyčistit hlavu, z ní dostane ty pletichy, jímž je denně vystavována, a uvolní tak v ní místo pro politiku pro lidi. Snad nejsem až tak moc velký idealista? Ale asi jo. To dělají ty endorfiny – vysmátá maratonská droga.
Ale vážně, myšlenka takovéto parlamentní koalice, koalice napříč stranami, koalice, která chce věci řešit, i když se zdá, že na to jde naivně a nepoliticky, se mi líbí a rozhodně jí tleskám, i když asi nikdy, tak jako Miloš Čermák, nebudu souhlasit s politikou, jak ji prosazuje ta či ona strana. Ovšem na druhou stranu, když někdo přijde s rozumným nápadem, tak mi zase nebude vadit, kdo s ním přijde, i když v určitých případech budu hóóódně obezřetný :), protože taky nezapomínám, proč zrovna v únoru – běžcovy nohy k cíli pílí, že tu byla doba, kdy se také běhal Běh únorového vítězství, Běh Rudého práva a tak … a umět běhat byla jedna z možností, jak si zaběhat i někde jinde než mezi Černou pri Čope a Aší.
Vložit komentář
