Novopacký trojboj
Někteří z nás se už nemohou dočkat závodění a nedbaje na sníh a led se hrnou na závodní tratě. Toto byla však příležitost v této roční době velmi vhodná a kombinace brusle – kolo – běžky/běh (podle počasí) slibovala několik nevšedních zážitků.
Příprava a „trénink“ disciplín
Protože jsem částečně místní borec, moje Jana pochází z Nové Paky a já jsem tu pečený-vařený, tak jsem si mohl některé části závodu vyzkoušet. Nejdřív to byly brusle. 14 dní před závodem jsem šel na místo pozdějšího závodu vyzkoušet své chatrné dovednosti v této disciplíně a hlavně jsem si nechal nabrousit brusle, které to podle pana brusiče už více než potřebovaly. Týden před závodem jsem si ještě dal dohromady kolo a vyzkoušel jsem jízdu na mírné vrstvě sněhu v Praze v oboře Hvězda.
Den závodu
Závod se jel v sobotu a shodou okolností tento víkend přijeli do Paky z Prahy i moji drazí rodičové, a tak jsem měl podporu vpravdě širokou. Kromě našeho rodinného klanu ještě měli dorazit čtyři členové naší běžecké bandy. Nakonec přijeli Jarmila s Mírou, oba zkušení veteráni tohoto závodu. Všichni tři jsme startovali mezi jednotlivci a bylo pro nás přichystáno:
- 5 km bruslení (33 koleček na zimním stadionu)
- 10,5 km kolo (3 kola s technickými pasážemi)
- 4 km běh (atletický ovál 10 x 400 m, tartan)
Jednotlivců se prezentovalo pouze 14 (z toho dvě ženy). Byla vyhlášená ještě kategorie štafet (3 specialisti, každý s delším úsekem než jednotlivci), která startovala 30 min po nás. Nejdřív jsme se všichni s koly a bruslemi přesunuli na místní zimní stadion, kde byl start a první přezouvání. Na první disciplínu, bruslení, jsem si vytknul dva cíle: neupadnout a dojet. Jakmile ale odbyla 11. hodina a ozval se startovní výstřel, tak jsem se nedržel moc stranou a v rámci svých bruslařských dovedností jsem se snažil závodit. To mi vydrželo tak dvě třetiny bruslení, ale posledních 8 koleček už jsem toho měl dost a vrátil jsem se ke strategii neupadnout a dojet.
Sníh a kolo, to je jízda
Hned jak jsem se dostal z ledu, následovalo přezutí a prakticky hned ze zimáku se vyjíždělo na kole. Počasí v sobotu bylo ideální. Cca 7 pod nulou a slunce. Ovšem 3 dny před závodem napadlo na Pace 15 cm sněhu, a to se plně projevilo v cyklistické části. Trať byla poměrně krátká, pouze 3 okruhy po 3,5 km, ale i to bohatě stačilo. Zvláště úsek po úzké lesní cestě z jedné strany ohraničené plotem a z druhé srázem k trati jsem nebyl schopen ve sněhu vůbec jet, takže jsem si ho 3 x vyklusal vedle kola. Druhý zajímavý technický úsek začínal sjezdem po polní cestě a následně jízdou po louce ve sněhu, kde si kolo pode mnou dělalo, co chtělo a já se na něm snažil udržet. Zbytek trati vedl po místních posypaných komunikacích bez větších problémů. Hned v prvním kole jsem si odbyl naštěstí jediný pád dne. V prvním kole (jetého vůbec poprvé) jsem dojel po silnici k místu sjezdu na polní cestu. V tom místě stál sice pořadatel, ale místo aby ukázal kudy dál, jen na mě koukal. Tak jsem se k němu přiřítil, houknul jsem na něj, kudy dál a jak mi ukázal, jal jsem se brzdit a zatáčet, ale v tu ránu jsem přistál na vozovce. Na kole jsem nakonec nejvíc ztratil. S technickými pasážemi jsem se pral celá tři kola.
Závěr na dráze, pohodička
Nejvíce jsem si věřil na poslední disciplínu. Poslední cyklistický okruh končil přímo na atletickém oválu, takže jenom shodit helmu, přezout boty a hurá na to. Začátek byl ovšem trošku krušný, protože přechod z kola do běhu, to není jen tak. Předchozí dvě disciplíny mi odčerpaly značné množství sil, ale jak se nožky trochu adaptovaly, tak jsem prodloužil krok a začal jsem stahovat a předbíhat závodníky před sebou. Výsledné osmé místo bylo při mé premiéře zde celkem uspokojivé. Jarmila doběhla chvíli po mě a Míra, který jel celou cyklo část opatrně, startovní pole uzavíral.
V cíli posloužil teplý čaj a výborné koláče. Ještě před vyhlášením vítězů jsme dostali česnečku a závěrečná tombola dopadla tak, že si každý odnášel nějakou tu cenu. Akci jsme si všichni pěkně užili a celý den jsme si užívali sluníčka.
Vložit komentář
