Vždyť je to „jen“ satira …
Rozhlasová hra Koule se mi líbila. Je místy hodně zábavná a vtipná, zkušeně napsaná. Není zlá, jen jedovatá. Je to satira, což není lehký žánr, který může fungovat jen tehdy, pokud se dobrý autor trefuje do dobrého terče.
V tomto případě to měl usnadněno, protože Helena Fibingerová – zjevná předloha fiktivní postavy – je ohromně dobrý terč.
Vždyť žena, která dřív házela koulí, a teď je zamilovaná do své důležitosti (nehledě na to, že chodí ověšená zlatými šperky, na zahradě má trpaslíky a v domě plyšové slony), si přímo říká o to, aby se stala literární postavou. A tak může být ráda, že se toho ujal někdo s talentem a smyslem pro humor.
Zároveň rozumím jejímu rozčilení. Hru jsem slyšel a není pravda, že by hlavní hrdinka měla nějaké sympatické či milé polohy. Ne, ta hra je sžíravě krutá a nemilosrdná. Ono se lehce řekne, že by Helena Fibingerová měla být nad věcí, když se ho to osobně netýká.
Proto bych vcelku chápal, kdyby třeba autora vyhledala a hvízdla mu facku, případně výchovný pohlavek.
Vzhledem k dlouhé svalové paměti sportovců by to pro satirika nemuselo být příjemné. Ale bylo by to solidní řešení. Na rozdíl od toho, které se rýsuje a totiž, že se Koulí budou zabývat všemožné instituce, počínaje atletickým svazem a konče rozhlasovou radou.
Heleně Fibingerové to nevadí, možná to i podporuje. Myslí si, že jí k zadupání autora i jeho kompliců do země bude stačit pár telefonů., případně zase jiné zvednout, asi jako když se domlouvalo zvolení Jiřího Janečka ředitelem České televize.
Není však sama, kdo nechápe žánry. Je komické, když třeba rozhlas oficiálně nabízí kritickou analýzu hry (prý jsou v ní čtyři seriózní roviny, včetně „zkoumání role médií“).
Anebo když se autor rozčiluje na bulvár, že nastartoval „otravný a trapný humbuk“. Co čekal, prokristapána.
Usnadnil si cestu k posluchačově pozornosti tím, že si jako předlohu zvolil ženu, která se často chová komicky a která zároveň mnoho lidí irituje. To je stejně snadné, jako v politice dělat satiru například na Paroubka nebo Klause (o obojí jsem se sám pokoušel, tak vím, o čem mluvím).
Autor zkrátka vypustil Krakena mediální pozornosti, a teď se tváří překvapeně, že ho bulvár obdivně neplácá po rameni, jaký je vtipný divadelní taškář.
Že bulvár dělá skandály, je asi stejně překvapivé, jako že si satirik dělá z lidí legraci. Jistě, humor i vkus můžeme vážně zkoumat. Lze k tomu svolávat komise a schůze. Ale není to moudřejší než žonglovat s koblihami koňského trusu.
Pětkrát je hodíte i chytnete, ale nakonec se od toho zamažete.
Tento článek vyšel v deníku Sport a byl vydán se svolením autora
Vložit komentář
Poslechl jsem si, nezdá se mi to špatný, můžu doporučit, navíc tam vidím i jiné terče, než výše zmíněnou koulařku.
