logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ohmatávání plánu

Ohmatávání plánu

První výběh dle nového plánu byl krutý, ale nejsem na tom zas tak špatně, abych se do toho rychle nevpravila. Řekla bych dokonce, že mě to baví. Přijdu z venku, a ze zrcadla na mě vždy kouká taková veselá holčina, která se právě vrátila z poutě – vysmátá a šťastná. Ovšem tyhle pocity, to bylo před nácvikem intervalů...

Na intervaly jsem se vypravila na školní ovál. Mám ho kousek od domu a zamyká se. Hlava mi ovšem nebere, proč se zamyká, když tam všichni stejně lezou dírou v plotě. Ty zdatnější ho dokonce přeskakují. Do díry se mi nevešel zadek, inu přelezla jsem. Nic se za ty roky nezměnilo, pořád stejně hnusný a děsivý. Hrozně jsem nesnášela, když se kluci pověsili na plot a komentovali naše vnady. Mé ne, nějak jsem v té době žádnými neoplývala. U mě komentovali výkony, většinou dost nevalné. Nějak nejsem nadaná pro atletiku a pro míčové hry, co nadělám. O to víc se však pyšním tím, že běhám. Pyšním se tedy hlavně sama před sebou, jinak o svém běhu skromně mlčím.

Vzala jsem si s sebou pití, protože při intervalech mi vždy totálně vyschne v krku. Dala jsem si první kolečko, abych si "ohmatala" terén. Přišlo mi, že běžím po poli. Do rozmrzlého a zmáčeného podkladu nadělaly přes den dětské nohy své otisky, které v noci, kdy já běhám, ztvrdly, takže se utvořily jakési malé brázdy. Rychlý běh mi byl tímto už předem zapovězen. Zkoušela jsem běhat i uvnitř hřiště, kde se loni dělal s velkým humbukem umělý povrch, ale to zas bylo jak běh po louce – hodně měkké.

Na ruce jsem měla opět napsané tepy i časy, ačkoliv prvních a posledních deset minut jsem si dokonce pamatovala – 65 procent TFmax na zahřátí, zbytek tvořilo sedm úseků po dvou a čtyřech minutách na 75 a 90 %. Nebylo by to tak drastické, pokud bych měla nějaké meziprocházky na vydýchání (musím navrhnout). Přejít z rychlého běhu na ještě rychlejší, to mi nešlo. Ono to dokonce nešlo ani naopak. Ale co bylo daleko horší než vytáhnout tep, to byl běh po rovině, na který nejsem skoro zvyklá. Běhám na vlnkách, či malých kopcích. Samozřejmě děsně u toho nadávám, ale když běžím dolů, alespoň se hezky "vezu". Tady jsem musela makat celou dobu a to bylo možná úplně nejhorší.

Naposledy jsem intervaly běhala hodně pilně loni, pak nějaké na podzim, tělo je tedy asi hodně mimo z toho, co se to děje. Stávkuje, protestuje a zlobí, např. mi vypíná přívod vzduchu do plic, nebo mi v půlce kolečka nakuká, že potřebuji nutně napít apod. Prostě starý šprýmař. Ale já se nedám. Jednou za týden se holt bude muset snažit a makat!!!

Kdo jsem

Začít se sportem v pozdějším věku má jednu nespornou výhodu: vše, čeho dosáhneme, je náležitě oceněno, protože od nás už nikdo nic nečekal. Ani my sami.

Praktická ukázka

Stačilo pár povzdechů a Miloš se pozval na návštěvu, aby zjistil, jestli náhodou nepřeháním. Jako gentleman neřekl, že jede na kontrolu, ale napsal, že jede kolem, a že bychom si spolu mohli zaběhat. Zajímalo by mě, kdo jen tak jede kolem něčeho, co je od Prahy vzdálené 150 km.

Před pár lety bych před ním neudělala ani krok, ale s přibývajícími léty i zkušenostmi to beru tak, že si jdu jen s někým zaběhat. Můj názor je, že lidi, co něco dokázali, si na nic nehrajou, a tak není proč být před nimi ve stresu. O svém stylu-nestylu nemám iluze, ovšem věřím, že Miloš toho už viděl tolik, že snad přežije i ten můj.

Nakonec jsem nervózní byla, ne že ne. Mlela jsem páté přes deváté, abych ho zabavila a moc si nevšímal, jak běžím. Proto mě docela dostal, když po nějaké době přešel do chůze a začal jmenovat chyby, které při běhu dělám – celá se různě točím a natahuji krok před tělo. Učil mě mít tělo ve správném předklonu a mávat rukama, tak abych se zbytečně nevysilovala. Jako bys držela volant, říkal. To jsem si hned vzpomněla, jak jsem vezla manžela na pohotovost, když jednou řezal dřevo a sjela mu pilka na ruku. Při transportu do nemocnice pak málem dostal z mé jízdy ještě i infarkt.

Zpočátku se s Milošem dalo i hovořit na téma: těžký plán a jak ho zmírnit, ale tím, že jsem celou dobu mluvila, usoudil, že je to blbost, protože jestli mám tep na předepsaných 65 % TFmax a mluvím, tak normálně můžu a ne že ne. Ale nenamítal nic proti tomu, že intervaly budu zkoušet následovně:

1. Pokud na ovále, tak stylem – deset minut zahřátí a výklus, to je jasný, pak střídavě jedno kolo velmi rychle, půl v chůzi nebo mírném poklusu

2. Pokud na ulici, tak stylem – začátek a konec stejný – tedy pomalý, a pak rychlé úseky klidně z kopce, ale poběžím, co to dá

To bych mohla zvládnout. Snad se za dva týdny srovnám natolik, abych je zvládla třeba i tak, jak je mám naplánované.

Želvík Běhavý foto
  • přečteno: 7548/7524×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků