logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

10. LGT Alpin Marathon – křest vodou a ohněm

10. LGT Alpin Marathon – křest vodou a ohněm

Vypadalo to všechno nablýskaně, pohodově, úchvatně. Sluníčko hřálo, vzduch osvěžoval svěží vánek, který si pohrával s mlhou na vzdálených kopcích. Bylo však teprve odpoledne před závodem a bohužel předpověď na den závodu byla: déšť a bouřky. Trefili to na sto procent.

Do jedné řeky prý dvakrát nevstoupíš. Poté, co jsem tady měl vloni velké ambice a prvních deset kilometrů to rozeběhl za 42 minut, jsem letos i s Martinem Lukešem volil jinou taktiku. Začít po pěti minutách, doběhnout tak až do Vaduzu, kde se trať začíná strmě lomit k nebesům a pak už se uvidí, co naše nohy, srdce a plíce budou ochotny tolerovat.

První dva kilometry jsme vyběhli přesně podle plánu, třetí už byl 4:40. Říkáme si, měli bychom zvolnit, výsledek byl 4:36, pátý kilometr bylo nemlich to stejné. Na občerstvovačce jsme přešli do chůze, napili se, kousek popoběhli, udělali několik fotek, takže šestý kilometr byl za šest minut. No jo, ale na desítce jsme měli 47:00, když už jsme měli za sebou i druhou občerstvovačku. Běželo se nám však dobře. Martinův tep odpovídal 80 % jeho TF max, takže v pohodě. Na desátém kilometru však teprve vše začíná, do té doby se běží podél Rýna, rovina jak vyšitá.

Začínáme šplhat vzhůru. Posílám Martina dopředu, abych ho mohl vyfotit s jednou pamětihodností Vaduzu a najednou koukám, že ho nestíhám. Říkám si: „Přišel čas, kdy žák začne dávat na zadek mistrovi :)“. Běží lehce a každým krokem se vzdálenost mezi námi prodlužuje. Běžím si svoje a nechávám jej jeho osudu. Na dvanáctém kilometru jsme na vrcholku prvního kopečku, probíháme kolem hradu, ale to už zase bok po boku. V duchu si říkám: „Tak to asi s tím dáváním na zadek nebude ještě tak horké,“ trošku zaberu. Bohužel ve chvíli, kdy se rozhodl fotit Martin, a tak ho už od této chvíle až do cíle nevidím.

Na startu jen drobně mžilo, bylo to příjemné, teď už ale začínají padat dlouhé špagáty deště, zvedá se vítr a občas nás oslní blesk. Zatím běžím jen v tričku, bundu omotánu kolem pasu, stále ještě doufám, že to bude jen přeháňka. Zabočíme na lesní cestu. Vybíháme serpentiny – běžím a je mi fajn. Proplétám se hadem běžců a běžkyň a užívám si každý krok. Vzpomínám si, jak mi tu vloni nebylo zrovna nejlépe. Jsme na patnáctém kilometru. Vody shůry přibývá. Oblékám bundu. Na občerstvovačce dám ionťák a banán a sunu si to krok sun krok dál.

Dvacátý kilometr. Tady mi bylo vloni pěkně šoufl. Hlava se motala jak po jízdě na řetízkovém kolotoči, žaludek na tom nebyl lépe a k tomu ještě hlad. Letos nic, jen lehký krok, voda všude kam se podíváš a zima. Nechce-li člověk zmrznout, nezbývá mu, než aby i v kopečcích, které lákají přejít do chůze, čehož mnozí využívají, běžel.

Půlmaraton. Dvě hodiny patnáct minut. Dobrý čas. Začínáme sbíhat do Stegu, kde je cíl ½maratonu plus, což je zhruba 25,4 km. Brodíme se v bahýnku, nelze poznat zda „bahýnko“ vzniklo rozčvachtáním hliněné cesty nebo kravinci. Možná je to tak lepší. Stejně už ho máme všude a je rozhodně lepší si myslet, že to je jen léčivá hlína, než léčivý kravinec :).

Sláva, začínáme opět stoupat, už bylo načase, jsem ztuhlý jak sobolí lejno. Zjišťuji, že seběhy stále nejsou mojí silnou stránkou. Navíc když vám doslova země uplavává pod nohama, vy nevíte kam šlapete, je nanejvýš deset stupňů, ale spíš míň, nohy se přeměňují jen ve ztuhlé podpěry, tak i kdybych se to už naučil, moc s tím nezmůžu. Proto tak vítám další kopec vzhůru. Blíží se 32. kilometr, šplháme přímo do nebes, ještě tři kilometry a budeme na nejvyšším bodě trati. Tady se pokouší běžet už jen několik jedinců, jímž však svou rychlo chůzí ucházím. Je tu nádherně, tedy co se přírody týče, spousta krásné alpské květeny, fotil bych, ale v tomhle nečase se mi nechce sahat po foťáku. Nejkrásnější jsou sněhobílé obrovské sasanky. Ostatně sníh můžeme pozorovat i v úžlabinách, které máme jen pár metrů nad sebou.

Třicátý pátý kilometr – občersvovačka. Cože? Jen cola, wasser a izo? No to je k nasr.. Těšil jsem se na teplý bujón a ony jen tyhle studený srágory. Začínáme klesat k cílovému městečku Malbunu. Dlouhý seběh nějak přežívám. Vím, že tady budeme ještě dlouze Malbun obíhat po takové kozí stezce. Poslední občerstvovačka, zase jen Cola, wasser a izo. Dávám izo, potřebuji něco, čím bych zaplnil žaludek, který už se dožaduje něčeho pořádného. Občas předbíhám ty, co se právě perou s křečí.Říkám si: „Klídek, teď už to nikam nežeň, ať tě taky nekousne.“

A hele, tady je ještě jedno pěkné stoupání pod lanovkou! To mi nějak vypadlo z hlavy. Pak už jen dlouhý patnácti set metrový seběh. Probíhám metou 42, závěrečná asfaltka, rozbíhám se k finiši :). Šmiknu ještě ty tři loudaly před sebou a stopky se zastavují na přesně stejném čase jako vloni 4:44 a nějaké drobné.

Až na tu zimu a vlhko se cítím skvěle. Zatímco vloni jsem tu málem v cíli upadl, dneska bych ještě klidně dal pár kilometrů. Za sedm minut dobíhá Martin. „To byl teda zážitek!“ vypadává mu z úst. Koukám na něj, jak to myslí. Byl to zážitek, se vším všudy, pro svou premiéru na alpských maratonech si nemohl vybrat lépe. Dostal vše, co se na nich může dostat, najednou.

Jdeme se vykoupat, dáme buřta s chlebem, já pivo, on minerálku – holt řidič smůlu má, kafe a dorážíme se nějakou buchtou.

„Tak co, jdeme do celého Poháru?“ Ptám se ho. „Ještě si to rozmyslím“ říká, ale na očích mu vidím, že jdeme.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pája | 8. 6. 2009 22.13 hod. | 90.237.181.xxx
Hold zlaty cesky nozicky ;0)
Jste vazne oba moc dobry. Objimam te brasko!

12HonzaDe | 8. 6. 2009 20.53 hod. | 84.42.162.xx
Fakt dobry, me bolely nohy a cely telo a to jsem to jen cetl:).

Dagmar Fischer | 8. 6. 2009 12.01 hod. | 94.112.35.xx
Jsi borec, hlubokosklon oběma a Tobě pusu.

Vl.Cerny | 8. 6. 2009 9.11 hod. | 88.102.8.xx
Jste fakt dobrý gratuluji Vláďa

fotoMiloš Škorpil: Díky za všechny projevy uznání :)

Brabec František | 7. 6. 2009 21.19 hod. | 77.48.172.xxx
Super.Oběma gratuluju.

mS | 7. 6. 2009 15.16 hod. | 94.142.234.x
Klobouk dolů

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice93
Více času na sebe11
Více času na rodinu5
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků