Běžím ránem, běžím tmou, běžím totiž za Tebou…tedy za sebou
Milé Běhavky a Běhavci, hlásím návrat do vašich řad. Po poněkud vachrlatém půl roce (ano, i v takovýchto časových horizontech se pohybuje ustálení zdravotního stavu po vysazení psychofarmak) jsem opět tu :-). I’m coming up so you better get this party started.
No, začalo to vlastně výkluskem na Nový rok, o slepičí krok. To taky konečně zabrala i antidepresiva. Na Hromnice již skoro o hodinu a půl sinusoidy nálady nahoru více...a pokračuju (tedy v té sinusoidě snad ne, co bych dala za nějaké to plateau :-)). Nicméně nemám žádný plán, žádnou challenge, prostě si běhám tak, jak mi nohy narostly. Moje oblíbené je teď vstávání před šestou, abych po šesté mohla vyběhnout k řece. A tam si tak cupitám, podle toho, kolik je náledí a sněhu a psíků na ranním venčení.
Nicméně i já mám sen. I have a dream: Zaběhnout, vyklusat, protančit Beachy Head Marathon, který se běží na South Downs útesech (takových těch Doverských z filmu Tmavomodrý svět – Seven Sisters se to tam jmenuje) v říjnu letošního roku. Bude to totiž letos sedm let, co jsem tam byla poprvé s úmyslem skočit. Je to pěkně hluboko, hlubší a spolehlivější než Macocha, a bohužel podobně smutně proslulé místo. Byla jsem tam několikrát, naposledy se tam ale běžel zrovna tento maraton a mě bylo hloupé to všem těm běžcům kazit, tak jsem se otočila a šla...domů, i když nebylo moc zřejmé, kde to vlastně je.
Chci během, chůzí, pohybem, vzdát díky té síle, životní, která mě tehdy přiměla to otočit. Chvíli to sice trvalo, a na cestě byl rozvod, léčebna a psychotická ataka, a třicet kilo navíc...avšak vše je jak má být :-). Neměnila bych (no, systém psychiatrické péče ano, ale to je na jiné povídání :-)). Howgh.
Jo, a taky jsem se vsadila s kamarádem Mruzciwakem, že pokud nezeštíhlím pod sedmdesát kilo do srpna, tak přeběhnu plzeňské náměstí hambatá….takže: běhám, abych buďto zeštíhlela, popřípadě to přeběhla tak bleskurychle, aby mě u toho nikdo nenačapal. Já si tam však dala, že pokud se to povede, tak pojedu do Benátek na Bienále výtvarného umění – a možná si zaběhám ty orienťáky, co tam jsou...pokud se mi to ovšem jako obvykle všechno termínově nekryje...
Watch this space...povím vám, jak to dopadlo.
Vložit komentář
Tají se mi dech, protože jako z gruntu zdravý optimista si nedovedu představit, jak může člověk propadnout takovým chmurným stavům.Ale dovedu si představit, jak těžký musí být boj s nimi. Smekám před těmi,kdo to dokázali. I před tebou a držím palce, ať máš vždycky dost sil zůstat na své vyvolené cestě.
Ilona
No, zatímco Mr. Mruzciwak hubne a chodí do posilovny, já běhám poskrovnu a nic. Prý to drží ty léky, ale jestli to takhle půjde dál, tak se má Plzeň po mých srpnových státnicích na co těšit. To už bude opravdu na emigraci :-).
No, zatímco Mr. Mruzciwak hubne a chodí do posilovny, já běhám poskrovnu a nic. Prý to drží ty léky, ale jestli to takhle půjde dál, tak se má Plzeň po mých srpnových státnicích na co těšit. To už bude opravdu na emigraci :-).
Neskutečně moc držím pěsti a i jiné oudy a jsem přesvědčen,že to dokážeš.Vše je jednodužší,když má člověk motivaci.
You can do it !!!
Tak orientak v Benatkach vrele doporucuji :-) krasna zalezitost (a to bez jakekoliv ironie), snad nejhezci moznost se seznamit s Benatkami, aspon pro me
