logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nepředstavitelné se stalo skutečností !

Nepředstavitelné se stalo skutečností !

Tak já opravdu běhám! Už rok! Já, celoživotně typická pecka, které od základky až k maturitě občasná trojka z tělocviku kazila vyznamenání. I na vysoké získat zápočet z tělocviku byl skoro největší problém.

V červnu mi bude 60. A nikdy žádný sport, s výjimkou krátkého období, kdy jsme s dětmi jezdili na hory. Děti lyžovaly, já se plácala na běžkách poblíž chaty. Ovšem děti odrostly a běžky skončily kdoví kde.

V dospělém věku mě začala bavit turistika a cestování, s batohem na zádech. Ale běhat? Nanejvýš jsem párkrát dobíhala autobus nebo tramvaj. Když jsem pak zjistila, že paní v letech, s kily navíc, klusající s plnými taškami vypadá všelijak, i to jsem si zakázala.

Jak TO tedy začalo?

Před rokem jsem vyjela na dovolenou do teplých krajů za synem Jakubem, který dlouhodobě pobýval v zahraničí. Poradil mi, ať si přibalím nějaké boty na běhání. Věděli jsme, že začal běhat maratony. Řekla jsem si – no dobře. Jednou vyběhnu, on pochopí, že to nemá smysl, a bude pokoj.

Když jsem opravdu poprvé vyběhla, každých pár metrů jsem musela zastavit a kochat se nádhernou přírodou a hlavně lapat po dechu. Moc nepomáhalo ani povzbuzování „Ještě vydrž, budou to 2 kilometry!" Byla to neuvěřitelná dřina, ale těšila jsem se na příště.

Po několikátém „příště" jsem si šla koupit běžecké boty, od Jakuba jsem dostala knihu Haruki Murakamiho „What I Talk About When I Talk About Running" a mně bylo jasné, že se můj život změnil.

Několik posledních dnů jsem pak v Taipei na Taiwanu nadšeně ráno brzy vstala (později bylo vedro) a uběhla v parku, kde běhala spousta lidí, svůj 3 km okruh. A domů jsem se vracela plná odhodlání nepolevit a běhat pravidelně. Jenže – tady byla zima, sníh, ledovka, brzy tma, pak přišla chřipka… takže to nebylo úplně ono. Jednou až dvakrát týdně vyběhnout na půl hodinky bylo moje maximum.

Můj první – a jediný – závod

V dubnu Jakub napsal, že na podzim už bude v Evropě a kromě jiného poběží v říjnu maraton v Amsterdamu, jestli někdo nechceme jet taky. Chtěla jsem, jako divák, protože takový závod jsem nikdy nezažila. Za 10 minut přišel další mail: „Přihlásil jsem tě na závod na 8 km." Byl to šok, zatím jsem běhala svých 3.5, někdy 5 km. Byla to i výzva, ale do podzimu bylo daleko. Léto jsem trávila cestováním a když je člověk skoro každý den na jiném místě, běhání se zdá složitější. Možná mi stačila věta „Když uběhneš 5 km, uběhneš i 8." No, přinejhorším neuběhnu.

17. října jsem stála na Olympijském stadionu v Amsterdamu, plná emocí sledovala start maratonu a pak zvládla svůj první závod v životě nad veškeré očekávání. Nejen že jsem těch 8 km uběhla, ale z 2785 účastnic jsem doběhla na 1589. místě!

V letadle cestou domů Jakub řekl, že bych mohla zkusit půlmaraton, když jsem bez problému uběhla těch 8 km. Znělo to zábavně. Jako bych ho neznala.

Osudové dárky

K vánocům jsem dostala úžasný dárek. Registraci na Pražský půlmaraton! Překvapení, nadšení a obavy. Došlo mi, že „skončila legrace“. Jestli to chci dokázat a těch 21 km uběhnout, musím začít s pořádnou přípravou. Koupila jsem si nové běžecké boty a začala běhat 4 krát týdně. A vrtalo mi hlavou, co znamená věta, že možná dostanu ještě další dárek. Co bych tak mohla dostat?

PIM Women’s Challenge

Je 31. ledna, otevírám poštu a nevěřím svým očím! Já jsem vybrána jako jedna z 12 finalistek PIM Women’s Challenge Level 2!

Tak to je ten další dárek – Jakub mě přihlásil nejen na půlmaratón, ale i do PIM Women’s Challenge! Bezmezná euforie a nadšení se střídá s velkými pochybnostmi. Zvládnu to? Budu na tu přípravu stačit? Ostatní jsou určitě aktivní sportovkyně. Jak asi dopadne naše setkání a Cooperův test?

Setkání bylo nádherné a je skvělé, že ten dojem máme všechny a všichni, kdo jsme se 11.2. osobně poznali. Pro mne další silná motivace. Protože už mi nestačí jako cíl závod dokončit. Chci doběhnout za 2:50! Jak mě to mohlo vůbec napadnout? Stane se zázrak?

Co z toho všeho plyne?

Nikdy není pozdě začít něco úplně nového. První běžecké boty jsem si koupila v době, kdy jsem mohla začít pobírat důchod! Většina lidí se dostane ke sportu v dětství. Já to mám obráceně. A mám štěstí. K běhání mě přivedl až v hodně dospělém (zní to lépe, než „důchodovém“) věku syn. A také dcera Markéta mě podporuje. Z ironických poznámek okolí si nic nedělám. Kdo neběhá, nepochopí.

Dnes je můj život bohatší. Běhání mi dává úžasný pocit volnosti a radosti. Když vyběhnu, problémy a starosti mizí a v hlavě se mi honí jen samé příjemné věci. Prostě endorfiny. A postupně, velmi pomalu, vítězím sama nad sebou. Co chtít víc?

Tak jdu na to!

Alena Vacková foto
  • přečteno: 8290/8228×, 8 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jarka | 17. 9. 2014 2.51 hod. | 82.113.63.xxx
Paní Aleno, děkuji za úžasnou inspiraci. Já ještě neběhám, ale v hlavě se už na to chystám. Moje děti, mám 3, všechny běhají. Jeden syn běhá i půlmaratony a všude okolo slyším, jak je běhání úžasné.
Jsem asi ve vašem věku, začala jsem pracovat z domu, takže mám pocit, že bych mohla začít dělat pravidelně nějakou sportovní aktivitu. S manželem se snažíme pravidelně alespoň jezdit na kole, ale já pořád uvažuji o tom běhu a vy mě inspirujete. Děkuji Jarka

LemonaidLucy | 22. 2. 2011 18.04 hod. | 85.70.242.xxx
Nemuzu nez souhlasit s hanici. Pani Aleno, krasny clanek, urcite inspirace nejen pro starsi:-) Drzim palce!

Daniela | 22. 2. 2011 13.49 hod. | 84.20.167.xxx
Perfektni, jsem rada, ze je nas tolik:)))Milos na nas muze byt pysny:)))

Danuše | 22. 2. 2011 7.38 hod. | 90.176.137.xxx
Držim palce Aleno.Mě stejně jako tebe k běhu přivedlo moje dítě(dcera).Můj první velký závod byl loňský 1/2marathon,kde jsem stála na startu společně s dcerou a můžu říct,že to byl úžasný pocit.Závod jsem zvládla,tak jak jsem chtěla s pocitem si ho užít a to se mi povedlo.Přeji i tobě,aby sis to užila a až doběhneš do cíle si řekla,tak tady jsem nestála naposled.

1bubobubo | 21. 2. 2011 22.03 hod. | 82.150.185.xxx
Aleno, to je opravdu pecka! Budu vám držet pěsti a věřím, že 2:50 bude pokořeno. Přeji Vám hodně zdaru do tréninku a spoustu krásných pocitů během závodu v Praze!

hanice | 21. 2. 2011 19.26 hod. | 90.177.20.xxx
Tak na tuhle story jsem opravdu čekala :-)), protože jsi, Aleno, inspirací pro každou z nás. Nic není nemožné! A Ty ten půlmaraton doběhneš s elegancí a úsměvem a ti mladší budou moci jen žasnout a obdivovat.

Evee | 21. 2. 2011 13.07 hod. | 109.72.3.xxx
Aleno úžasné! Co vy jste s nadšením a přehledem zvládla, s tím já se ve 33ti mořím a handrkuju. Díky za neskutetečně motivační nakopnutí. Příští rok poběžím také! Moc Vám letos budu držet palce!

Majda | 21. 2. 2011 12.25 hod. | 81.91.215.x
Smekám, na to se nedá nic jiného napsat. Držím palce a jsem si jistá, že žena ,která dokázala vyběhnout, dokáže i doběhnout půlmaraton za 2:50!!!!!!!Moc Vám fandím!!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků