logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nepředstavitelné se stalo skutečností !

Nepředstavitelné se stalo skutečností !

Tak já opravdu běhám! Už rok! Já, celoživotně typická pecka, které od základky až k maturitě občasná trojka z tělocviku kazila vyznamenání. I na vysoké získat zápočet z tělocviku byl skoro největší problém.

V červnu mi bude 60. A nikdy žádný sport, s výjimkou krátkého období, kdy jsme s dětmi jezdili na hory. Děti lyžovaly, já se plácala na běžkách poblíž chaty. Ovšem děti odrostly a běžky skončily kdoví kde.

V dospělém věku mě začala bavit turistika a cestování, s batohem na zádech. Ale běhat? Nanejvýš jsem párkrát dobíhala autobus nebo tramvaj. Když jsem pak zjistila, že paní v letech, s kily navíc, klusající s plnými taškami vypadá všelijak, i to jsem si zakázala.

Jak TO tedy začalo?

Před rokem jsem vyjela na dovolenou do teplých krajů za synem Jakubem, který dlouhodobě pobýval v zahraničí. Poradil mi, ať si přibalím nějaké boty na běhání. Věděli jsme, že začal běhat maratony. Řekla jsem si – no dobře. Jednou vyběhnu, on pochopí, že to nemá smysl, a bude pokoj.

Když jsem opravdu poprvé vyběhla, každých pár metrů jsem musela zastavit a kochat se nádhernou přírodou a hlavně lapat po dechu. Moc nepomáhalo ani povzbuzování „Ještě vydrž, budou to 2 kilometry!" Byla to neuvěřitelná dřina, ale těšila jsem se na příště.

Po několikátém „příště" jsem si šla koupit běžecké boty, od Jakuba jsem dostala knihu Haruki Murakamiho „What I Talk About When I Talk About Running" a mně bylo jasné, že se můj život změnil.

Několik posledních dnů jsem pak v Taipei na Taiwanu nadšeně ráno brzy vstala (později bylo vedro) a uběhla v parku, kde běhala spousta lidí, svůj 3 km okruh. A domů jsem se vracela plná odhodlání nepolevit a běhat pravidelně. Jenže – tady byla zima, sníh, ledovka, brzy tma, pak přišla chřipka… takže to nebylo úplně ono. Jednou až dvakrát týdně vyběhnout na půl hodinky bylo moje maximum.

Můj první – a jediný – závod

V dubnu Jakub napsal, že na podzim už bude v Evropě a kromě jiného poběží v říjnu maraton v Amsterdamu, jestli někdo nechceme jet taky. Chtěla jsem, jako divák, protože takový závod jsem nikdy nezažila. Za 10 minut přišel další mail: „Přihlásil jsem tě na závod na 8 km." Byl to šok, zatím jsem běhala svých 3.5, někdy 5 km. Byla to i výzva, ale do podzimu bylo daleko. Léto jsem trávila cestováním a když je člověk skoro každý den na jiném místě, běhání se zdá složitější. Možná mi stačila věta „Když uběhneš 5 km, uběhneš i 8." No, přinejhorším neuběhnu.

17. října jsem stála na Olympijském stadionu v Amsterdamu, plná emocí sledovala start maratonu a pak zvládla svůj první závod v životě nad veškeré očekávání. Nejen že jsem těch 8 km uběhla, ale z 2785 účastnic jsem doběhla na 1589. místě!

V letadle cestou domů Jakub řekl, že bych mohla zkusit půlmaraton, když jsem bez problému uběhla těch 8 km. Znělo to zábavně. Jako bych ho neznala.

Osudové dárky

K vánocům jsem dostala úžasný dárek. Registraci na Pražský půlmaraton! Překvapení, nadšení a obavy. Došlo mi, že „skončila legrace“. Jestli to chci dokázat a těch 21 km uběhnout, musím začít s pořádnou přípravou. Koupila jsem si nové běžecké boty a začala běhat 4 krát týdně. A vrtalo mi hlavou, co znamená věta, že možná dostanu ještě další dárek. Co bych tak mohla dostat?

PIM Women’s Challenge

Je 31. ledna, otevírám poštu a nevěřím svým očím! Já jsem vybrána jako jedna z 12 finalistek PIM Women’s Challenge Level 2!

Tak to je ten další dárek – Jakub mě přihlásil nejen na půlmaratón, ale i do PIM Women’s Challenge! Bezmezná euforie a nadšení se střídá s velkými pochybnostmi. Zvládnu to? Budu na tu přípravu stačit? Ostatní jsou určitě aktivní sportovkyně. Jak asi dopadne naše setkání a Cooperův test?

Setkání bylo nádherné a je skvělé, že ten dojem máme všechny a všichni, kdo jsme se 11.2. osobně poznali. Pro mne další silná motivace. Protože už mi nestačí jako cíl závod dokončit. Chci doběhnout za 2:50! Jak mě to mohlo vůbec napadnout? Stane se zázrak?

Co z toho všeho plyne?

Nikdy není pozdě začít něco úplně nového. První běžecké boty jsem si koupila v době, kdy jsem mohla začít pobírat důchod! Většina lidí se dostane ke sportu v dětství. Já to mám obráceně. A mám štěstí. K běhání mě přivedl až v hodně dospělém (zní to lépe, než „důchodovém“) věku syn. A také dcera Markéta mě podporuje. Z ironických poznámek okolí si nic nedělám. Kdo neběhá, nepochopí.

Dnes je můj život bohatší. Běhání mi dává úžasný pocit volnosti a radosti. Když vyběhnu, problémy a starosti mizí a v hlavě se mi honí jen samé příjemné věci. Prostě endorfiny. A postupně, velmi pomalu, vítězím sama nad sebou. Co chtít víc?

Tak jdu na to!

Alena Vacková foto
  • přečteno: 8102/8040×, 8 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jarka | 17. 9. 2014 2.51 hod. | 82.113.63.xxx
Paní Aleno, děkuji za úžasnou inspiraci. Já ještě neběhám, ale v hlavě se už na to chystám. Moje děti, mám 3, všechny běhají. Jeden syn běhá i půlmaratony a všude okolo slyším, jak je běhání úžasné.
Jsem asi ve vašem věku, začala jsem pracovat z domu, takže mám pocit, že bych mohla začít dělat pravidelně nějakou sportovní aktivitu. S manželem se snažíme pravidelně alespoň jezdit na kole, ale já pořád uvažuji o tom běhu a vy mě inspirujete. Děkuji Jarka

LemonaidLucy | 22. 2. 2011 18.04 hod. | 85.70.242.xxx
Nemuzu nez souhlasit s hanici. Pani Aleno, krasny clanek, urcite inspirace nejen pro starsi:-) Drzim palce!

Daniela | 22. 2. 2011 13.49 hod. | 84.20.167.xxx
Perfektni, jsem rada, ze je nas tolik:)))Milos na nas muze byt pysny:)))

Danuše | 22. 2. 2011 7.38 hod. | 90.176.137.xxx
Držim palce Aleno.Mě stejně jako tebe k běhu přivedlo moje dítě(dcera).Můj první velký závod byl loňský 1/2marathon,kde jsem stála na startu společně s dcerou a můžu říct,že to byl úžasný pocit.Závod jsem zvládla,tak jak jsem chtěla s pocitem si ho užít a to se mi povedlo.Přeji i tobě,aby sis to užila a až doběhneš do cíle si řekla,tak tady jsem nestála naposled.

1bubobubo | 21. 2. 2011 22.03 hod. | 82.150.185.xxx
Aleno, to je opravdu pecka! Budu vám držet pěsti a věřím, že 2:50 bude pokořeno. Přeji Vám hodně zdaru do tréninku a spoustu krásných pocitů během závodu v Praze!

hanice | 21. 2. 2011 19.26 hod. | 90.177.20.xxx
Tak na tuhle story jsem opravdu čekala :-)), protože jsi, Aleno, inspirací pro každou z nás. Nic není nemožné! A Ty ten půlmaraton doběhneš s elegancí a úsměvem a ti mladší budou moci jen žasnout a obdivovat.

Evee | 21. 2. 2011 13.07 hod. | 109.72.3.xxx
Aleno úžasné! Co vy jste s nadšením a přehledem zvládla, s tím já se ve 33ti mořím a handrkuju. Díky za neskutetečně motivační nakopnutí. Příští rok poběžím také! Moc Vám letos budu držet palce!

Majda | 21. 2. 2011 12.25 hod. | 81.91.215.x
Smekám, na to se nedá nic jiného napsat. Držím palce a jsem si jistá, že žena ,která dokázala vyběhnout, dokáže i doběhnout půlmaraton za 2:50!!!!!!!Moc Vám fandím!!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků