logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Prokousávání se k běhu

Prokousávání se k běhu

Tak si tak přemýšlím, jak já jsem se vlastně k tomu běhání dostala?

Muselo to začít už na základní škole. Pamatuji si svůj první „závod“, který ovšem nebyl běžecký, ale ve sjezdu na lyžích. Jelikož jsem byla jediný prvňáček, který měl tu odvahu postavit se na svah, hrdě jsem si domů nesla diplom za první místo ;-).

Začátek číslo 1 – škola

O hodinách tělocviku jsem běhání milovala, na rozdíl od gymnastiky, která mi nikdy moc nešla. Na krátkých tratích jsem vždy byla mezi prvními, na dlouhých jsem na prvním stupni porážela i kluky. Tím pádem jsem byla celé roky předurčena k reprezentaci naší základní školy, posléze i sušického gymnázia. Asi jsem dítě štěstěny, závody jsem vždy vyhrávala, a to bez jakéhokoliv běžeckého tréninku. Od 4. třídy jsem až do konce základní školy hrála závodně tenis – trénink 3x týdně, v létě o víkendech turnaje, takže tím se má fyzička udržovala. Na gymplu jsem s tenisem skončila, a zůstalo jen občasné běhání na hodinách TV a na závodech mezi školami – 1-2x ročně, jinak lenošení.

Po studiu na Roční praporčické škole v Praze jsem se už jako vojákyně z povolání dokonce stala přebornicí AČR v přespolním běhu. Při každoročním výročním přezkoušení z TV jsem za 12 min běhávala kolem 2700 m. V roce 1994 jsem se přihlásila k dálkovému studiu na Vojenském oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha. V přípravě na talentovky bylo běhání opět odsunuto do pozadí, však mi to JDE! Prioritou tak byla „milovaná" gymnastika ;-).

Po přijetí na FTVS vyvstal jeden „malý" problém. Změna zaměstnání! V té době jsem se již 3 roky proháněla v oblacích nad Evropou a Afrikou jako letuška na Letecké základně Praha Kbely. Vytíženost tohoto krásného povolání se však se studiem příliš neslučovala, a tak jsem dala přednost mému druhému snu – sportu. Dokonce i nové zaměstnání mělo ke sportu velmi blízko – nastoupila jsem k Brigádě rychlého nasazení do Chrudimi k výsadkářům. Jupí, to je výzva! Co víc si přát! Ale idylka trvala jen několik měsíců… Při čtvrtém seskoku jsem utržila velmi těžkou zlomeninu pravé nohy a zůstala 9 měsíců doma. Následovalo opakování prvního ročníku FTVS a postup do druháku. V lednu 1996 se po úspěšném absolvování zápočtového testu z atletiky konal ještě další test. Výsledkem byly dva fialové proužky :). Radost veliká, mimčo jsme si přáli, školu přeruším a pak se vrátím…

K tomu už ale nedošlo, vždy jsme s manželem chtěli tři dětičky, co možná nejblíže k sobě věkem, a tak se i stalo. Máme tři zdravé děti, občas sice zalituji, že jsem si školu nedostudovala, ale neměnila bych.

S dětmi přišla i změna životního stylu. Až na malé výjimky, kdy jsem párkrát hrála tenis, zkoušela aerobic, nebo se šla proběhnout, jsem na několik let úplně přestala sportovat. S prvním dítětem ještě něco podnikat šlo, ale postupně jsem skončila u běhání mezi školou, školkou, družinou, později i prací, a zájmovými kroužky všech svých dětí. Do toho několik manželových zahraničních misí, člověk je v jednom kole a nemá na sebe pořádně čas.

A tak se stalo, že postupem času se na mou, dříve štíhlou atletickou postavu, „nalepilo" celých 25 kg nadváhy! No hrůza! Občasné záchvaty hubnutí vedly ke ztrátě cca 10 kg, ale jo-jo efekt opět udělal své. Člověk se pak dostane do začarovaného kruhu. Nejdříve nemá moc možností ke sportování, přibere, pak se rozhodne s tím něco dělat, ale je tu problém! Copak mohu s tímhle tělem něco podnikat? Jak se dostanu do bazénu, aby mě nikdo neviděl? Nebudou se mi ostatní smát, když proti nim poběžím?

Možná se i někdo smát bude, s tím nic nenadělám. Ale mně už je to jedno. Však to dělám pro sebe…

Začátek číslo 2 – Jak jsem objevila orientační běh

Čekám před jídelnou ZŠ na své nejmladší dítko. Pročítám nástěnky, mezi plakáty je i nábor dětí na orientační běh. Vzpomenu si na svůj první zážitek s OB, kdy mě kamarádi z práce, kteří orienťák běhali, vzali na jedny závody. Malá instruktáž a vyrážím na trať, nevím, která bije a hned se ztrácím. Tak to ne, to opravdu není pro mě! To se stalo, jak se říká v jednom českém filmu, před 25 kg :) (a skoro 20 lety). Okamžitě myšlenku na orienťák zamítám. Dál však přemýšlím o doplňkovém sportu pro holky, které dělají skupinově aerobic, a chtěly by zkusit nějaký individuální sport, a hlavně pro syna, který si zatím ten svůj sport ještě nenašel.

Za nějakou dobu potkávám synovu třídní učitelku Marcelku a řeč se stočí opět na orienťák. Doma mi to nedá, žhavím internet, zjišťuji si podrobnosti o oddíle, volám trenérce. „Tak dnes v 17:00 na Studánce!" Vyrážíme všichni! No to jsem teda zvědavá, co to bude. Seznámení s trenéry, zahřívací kolečko, rozcvička, děti vyfasují mapu s popiskami a šup, mizí v lese. No to teda nechápu! Jde to rychle, jak to dělají? Zvědavost mi nedá, přeci tu nebudu jen tak postávat a čekat na konec tréninku, a tak se po chvíli připojuji a „mapuji" s nimi. Doma jsme se všichni shodli – ten orienťák je SKVĚLEJ! K našemu překvapení a mému zděšení (děti ještě nevěděly, do čeho jdou :)), nás trenér Béďa hned na další víkend přihlašuje na závody. To snad ne! Vždyť se všichni ztratí a já už je do lesa nikdy nedostanu! Naštěstí jsou v orienťáku kategorie pro děti-začátečníky, které jsou vyfáborované, a tak, když si dítě neví rady, běží po fáborcích, ale po delší trati. Když se pak naučí lépe s mapou, může si trať zkrátit – škoda, že taková trať není i pro dospělé, to by se mi hodilo!

A tak vyrážíme na první závod. Syn je bohužel nemocný, a tak zůstává doma. Já končím ráno v Hradci 24 hod. směnu, pro holky do Pardubic bych to nestíhala, tak je na závody veze kamarád David. Já jedu jinou trasou z Hradce přímo na místo konání závodu. Doufám, že to najdu! Abych tak jela na závody v orienťáku a přitom zabloudila a nenašla ani shromaždiště – to by byla vizitka! (I to se mi ale už stalo :)). Deny na svém prvním závodě dokonce vyhrává, já s Lucinkou jdeme kategorii HDR – hoši, dívky, rodiče společně s Davidem, který nám vše podrobně vysvětluje. Hynek má svou premiéru o týden později, sice se v lese ztratí (běží v kategorii H10C – tedy bez fáborků), dorazí po dlouhé době, ale přesto…. jsme lapeni… orienťákem žijeme už 2 roky!

Co pro mě znamená běh

RADOST Z:

  • každého tréninku dětí
  • přihlášení se a těšení se na závod
  • čtení propozic o závodě, plánování cesty, zjišťování startovních časů, délky tratí, převýšení
  • přípravy – svačiny, balení běžeckého oblečení, bot, buzol, čipů, náhradního oblečení pro případ vymáchání se v kaluži :)
  • nervozity a napětí ve startovním koridoru
  • setkání se známými lidičkami na shromaždišti
  • úspěchů dětí (já jsem většinou na konci výsledkových listin)
  • přírody
  • počasí – běh je nádhernej za sluníčka i za deště, tepla i mrazu a sněhu – dříve jsem si nedokázala představit, že někdy poběžím v 15 cm sněhu a za -10۫C 
  • únavy po odběhnutém závodě
  • haldy zablácených bot a oblečení po závodě
  • dumání nad mapou – co, kdy, kde, kdo?, kde jsme kdo zapadli do bahna po kolena, kdo máme víc šrámů od ostružin
  • porovnávání postupů a mezičasů, zaznamenávání trasy běhu na postupy.cz, kde si pak mohu znovu „zazávodit" s holkama- pokud si teda uloží své postupy :)
  • balení se na vícedenní závody, což je v našem počtu někdy horor, skoro se nevejdeme ani do auta!

TAK… A TO JE ORIENTAČNÍ BĚH!

A takovou radost si dělám každý týden…

Začátek číslo 3 – PIM WOMEN´S CHALLENGE 2011

obrázek

Jsem nadšenou čtenářkou všeho o běhu a běhání. Nejen o orienťáku. Hltám články o maratoncích, ultramaratoncích, triatlonistech…. Jak tohle vůbec dokáží? Na behej.com se to jen hemží vyprávěním začátečníků, kteří se propracovali, i v pokročilejším věku, ke zdolání půlmaratonu, maratonu…
Nemám za sebou žádný klasický závod v běhu na 5, 10 km, a tak ve mně narůstají obavy, že hned po startu uvidím ostatním jen záda. Orienťák je v tomto směru super, startuje se většinou intervalově, a tak člověk jako já není hned na začátku závodu stresován tím, že mu všichni utekli, a je poslední. Délky tratí jsou měřeny vzdušnou čarou, takže „šikovný" človíček toho může naběhat i o mnoho km více, než měl původně v plánu.

Důležitá je proto jak šikovná hlavička, která vymyslí právě ten nejlepší postup, tak i rychlé nožky, které zdolají i náročný terén. S mapou stále bojuji, i když myslím, že se to už snad trochu zlepšilo. A tak nadešel čas zlepšit právě práci nohou, zlepšit fyzičku. A proč ne právě přípravou na půlmaraton? Sama se jen tak nedonutím, to už známe, ty věčné začátky! Nejdříve oťukávám kamarádky, ale žádná z nich, ani zkušené orienťačky, do toho nechtějí jít. Tak jsem asi blázen, když se do toho chci pustit. Až nakonec nacházím spřízněnou duši – Veroniku. Je také vojanda a jeden maraton má už za sebou. Tak se navzájem vyhecujeme a jdeme do toho. Přihlašujeme se obě na PIM, já jen na 1/2maraton, Verča na oba závody.

Při registraci vyplňuji kolonky, že bych chtěla být součástí projektu PIM Women´s Challenge. Zaujme mě možnost přihlášení se do úrovně 2, to je opravdu zajímavé. No ještě popřemýšlím… Ale co kdyby mě opravdu vybrali, co pak??? Ta myšlenka pořád vrtá hlavou, je večer 15. ledna, den uzávěrky přihlášek do úrovně 2. Radím se s rodinkou, jestli to mám zkusit. „No tak to pošli." Sepíšu základní TTD o sobě, přiložím dvě fotky – jednu civilní a druhou z letošní Malé ceny Velké verandy, jak funím do kopce, a hodinu před půlnocí odesílám. A je to! Další dny jsem ještě v klidu, ale jak se blíží poslední leden, nervozita se začíná zvyšovat. Několikrát denně se dívám na stránky PIM WCh. Nic se neděje. Tak mě asi nevybrali, vždyť psali, že vybrané obeznámí mailem. V pondělí 31. ledna kolem oběda nemohu uvěřit vlastním očím. Ani celou zprávu nečtu, jak vidím PIM, hned vím, o co jde. Vykřiknu radostí, kolegyně nechápe, co se děje. Vše jí vysvětluji třesoucím se hlasem plným radosti i obav z toho, co mě další tři měsíce čeká.

Jen opakuji: „To snad není možný… „ Oni mě vybrali, jsem PIM WOMEN´S CHALLENGE 2011!

A teď to teprve začne…

Stáňa Schvachová foto
  • přečteno: 6715/6635×
Prokousávání se k běhu

Hodnoť článek

3 z 5 hvězd dobré (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas79
Asics102
Brooks16
Inov-846
Icebug4
Hoka One19
Mizuno49
Newton2
NB20
Nike47
Salming301
Salomon32
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot4
Jiné, zde neuvedené značce41
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků