logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Než se zešeří nad Jezeří(m)

Než se zešeří nad Jezeří(m)

Už jsou to celé dva dny, co jsme „Nedoběhli do Kralup“. Od té doby jen samý relax a gaučink. Nohy už přestaly bolet, takže už zase máme roupy, už se porozhlížíme, co by šlo podnikat. A jelikož jsme v minulém týdnu několikrát narazili v médiích na dění okolo zámku Jezeří … a jelikož je Gábina chomutovská patriotka, volba byla jasná.

obrázek

Ne však obloha v úterý ráno. Něco tak škaredě šedivýho aby člověk pohledal, a to i když bereme v potaz stávající roční období. Všechna motivace je rázem ta tam, takže trvá o něco déle, než se vůbec vykopeme z baráku. Zpočátku je cesta jasná a známá, napojujeme se na trasu Jirkovského crossmarathonu a mně běží hlavou vzpomínka na moje první setkání s Jezeřím.

obrázek

Bylo to v roce 2009, můj první maraton, někdy v první třetině stoupání jsem zvědavě nakoukl vpravo přes hranu cesty dolů a v hloubce pod sebou uviděl cosi jako bájný Mordor. Bylo mi, jako bych pohlédl do jícnu pekla, jinak se ani povrchovou těžbou znásilněná krajina nedá pojmenovat. A právě na prahu toho pekla jsem ke svému údivu uviděl zámek. Slušelo by mu nějaké pěkné adjektivum, ale nenapadá mě žádné, které by přesně vystihovalo jeho surrealistickou pozici, která mi doslova vyrazila dech. Stál tam na jakémsi útesu, na poslední výspě, jako osamělý strážce, jako poslední bojovník statečně vzdorující uprostřed bitevní vřavy, bojovník, před jehož statečností v duchu smekáme, ale přesto víme, že neúprosná logika bitvy brzy smete i jeho.

Ale proč se pokoušet popisovat již jednou popsané a říci již jednou řečené. Nota bene, když to bylo popsáno a řečeno mnohem lépe, než se to kdy podaří mně. Básnířka Věra Bartošková napsala před lety toto:

Zámku v rozervaném kabátě
Poutníku
Z průzračných břehů daleké historie
Podlamují se nohy
Na uhelném pranýři dneška
Proti své vůli
Stal se průsečíkem
Všech přežívajících nejistot
Příliš natvrdlé zeměkoule
(1987)

Situace se od té doby nijak nezlepšila.

Ten dávný boj započal již za komunistické éry. Už tehdy se našly hlasy volající po zachování zámku, po omezení těžby. Kupodivu byly částečně vyslyšeny, i když některé obce společně se zámeckým arboretem zmizely v nenávratnu, těžba se zastavila takřka v podzámčí.
Na počátku let devadesátých let se zdálo, že je již vyhráno. Zakládaly se spolky a nadace, hlas lidu zazněl silněji a svobodněji, William Lobkowicz vstoupil do Společnosti za obnovu Jezeří, stejně jako princ Charles. Přijel i Petr Uhl a prezident Václav Havel. Prohlášení, sliby, jednání, závazky.
Celé Krušné hory od té doby prošly dlouhou cestu a jejich neutěšený stav se neuvěřitelně zlepšil, Jezeří je ale i nadále ve stavu ohrožení ... Lidové noviny

...a další odkaz: Jezeří znovu ohrožují trhliny

obrázek

..takhle vypadá foto aktuálního půdního sesuvu, ostatní fotky se dají najít tady:

Letecké fotografie sesuvů

obrázek

Normálně Gábině do jejího písání neomaleně kecám, ale tenhle text se mi zdá blbý fragmentovat svými rádobyvtipnými poznámkami, takže nechávám bez komentářů...

... Vybíháme do opravdu nepříjemného povětří. Brzy si kromě zimy uvědomuju i špatný odhad vzdálenosti – na Jezeří to není z našeho chomutovského bytu deset, ale nejméně třináct kilometrů. Sluníčko je kdesi hluboko pod nánosem mraků, snad nezačne víc foukat nebo z nízkých temných mraků sněžit. Po stezce kolem převaděče znovu před dvěma dny zapadané sněhem dobíháme až do Vysoké Pece, kde se pro jistotu raději ptám místních na cestu – na prvního máje jsme tady kufrovali a na starou litvínovskou silnici se drápali šotolinovým svahem s hložím.

Teď se na starou asfaltku napojujeme hned za posledními domky a vpravo od nás se začíná rozlévat drsné moře zkázy, moře lidského znásilnění přírody – obří povrchový důl. Mám divný pocit, je mi chladno, někde uvnitř přímo mrazivo. Naštěstí zhruba po kilometru odbočujeme na lesní cestu vedoucí kolem hájovny. V lese je ale taky nějak divně, je mi jak při sledování filmu záhada Blair Witch, čekám, co se stane. Stoupáme, ale samotné stoupání mi nevadí. Vadí mi prapodivný zvuk, který do lesa nepatří.

Zvuk, jako když se řítí vlak, zvuk, který protíná lesní ticho kvílí jak předpotopní monstrum a ruší staleté buky v ještě zimním spánku. Neslyším žádné ptáky, kteří se na našich proběžkách už notně ozývají. Slyším jen hukot a dunění.

obrázek

Dobíháme na první vyhlídku. Vlastně bychom na ní ani z cesty neměli uhýbat. Mají tu nataženou igelitovou pásku. Asi pro jistotu, kdyby se zas kus svahu utrhlo, aby ti, co tady ten anti-přírodní sadismus provozují, byli z obliga, kdyby se někdo s otevřenými ústy zřítil dolů do tlamy krakena – obřího velkorypadla, které se přiblížilo skoro k samé patě kopce.

obrázek

Začíná mi být nedobře. Začínám myslet na to, že i já jsem zlomek nelidsky lidského světa, kvůli kterému čtvrtíme krajinu jak zabitou děvku a taháme z ní uhlí. Prachy, obchody s elektřinou, obrovská nadvýroba toho, co nikdy nebudeme potřebovat... Vyšší zájmy uhlomagnátů, koncernů, korporací. A příroda? Krajina s kopci a zámkem? Vesnice s lidmi, co tam mají kořeny jak staleté duby? Nezájem. Vyšší zájmy nade vše. Který zájem je ale ten nejvyšší?

Opouštíme tu vyhlídku do pekla. Pokračujeme k zámku. Vzpomínám, jak jsem tady byla před dvaatřiceti lety prvně. Jak jsme s otcem obcházeli rozpadající se objekt se zatlučenými okny a cedulemi "Vstup jen na vlastní nebezpečí." Tehdy pod zámkem ještě vedla silnice. Dnes je rozříznutá jámou, která se hladově blíží k zámku. Po revoluci jsme se všichni radovali, že zničený zámek, poplivaný komunistickým hospodařením s krajinou, vstává z popela a vrací se pomalu ke své staré kráse. Nová střecha, rekonstrukce části budov, otevření expozice návštěvníkům...

Už je mi fakt z toho blbě. Éra socialismu je přes dvacet let za námi. Způsoby mocipánů však srovnatelné... Lobování za prolomení těžebních limitů, znovu boření vesnic a lidských osudů. Jezeří není jen obyčejný zámek. Je to pro mě symbol. Přečká-li současný stav, kdy se trhá svah i soudnost některých odpovědných lidí, uvěřím, že snad svět a lidé v něm nejsou jen dobyvační barbaři, jejichž jediným zájmem je zisk. Bude-li zámek zničen, je konec s nějakými řečmi o demokracii či spravedlnosti. Že láska zvítězí nad lží a nenávistí? Mám pocit, že si z naší generace někdo docela krutě vystřelil...

obrázek

Vrata do zámku jsou zamčená, škvírou v nich vidíme na zápraží kastelánova domku kočku. Odbočujeme vlevo a stoupáme do hodně prudkého kopce plného pařezů po vývratech. Zámek ční nad dolem jako poslední maják kulturní civilizace, nad zámkem se krčí mýtina... nad ní jde cesta dál do hor, která po pár desítkách metrů dává zapomenout na předchozí surrealistické obrazy a stává se normální lesní cestou. Jen dunění stroje je tu ještě chvíli slyšet, než cesta zabočí více doleva pryč z předpeklí ...

My ale otáčíme směr zpět a ještě pod zámkem oběhneme zříceninu Čertovy kaple. Propadlý strop, popadané sloupy, nesmyslné čmáranice od blbečků, kteří v životě nedokázali víc, než si za peníze rodičů koupit barvu a dobít již zničené...

obrázek

Je mi hrozná zima, i když okolní teplota je nad nulou. Spěcháme domů. Utíkám domů. Utíkám před hukotem železného krakena, utíkám před představou rolujícího se svahu, který pohřbívá zámek i zbytky kaple. Utíkám před lidmi, co tohle dovolili. Utíkám před lidmi, co se tohoto pomalého zabíjení účastní. Utíkám před zodpovědností, vždyť tady je kousek viny nás všech. Utíkám před Bohem, v kterého nechceme věřit. Utíkám před bázní, kterou skoro nikdo z nás vůči jeho dílu nemá. Utíkám a při tom bych se tak ráda postavila čelem...

Normálně jsme relativně poctiví lidé, ale tady jsme vykrádali.., letecké fotky sesuvů, novinové články, bez dovolení uveřejnili báseň, citovali a kopírovali z publikace Pavla Koukala "Bitva o Jezeří", budiž nám ale polehčující okolností, že jsme tak činili snad v souladu s původním záměrem autorů, kterým tímto za použité materiály velmi děkujeme...

Gábina Dav foto
  • přečteno: 8025/7941×
Než se zešeří nad Jezeří(m) Než se zešeří nad Jezeří(m) Než se zešeří nad Jezeří(m) Než se zešeří nad Jezeří(m) Než se zešeří nad Jezeří(m) Než se zešeří nad Jezeří(m) Než se zešeří nad Jezeří(m)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas93
Asics133
Brooks19
Inov-856
Icebug5
Hoka One24
Mizuno56
Newton5
NB22
Nike61
Salming363
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers9
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»
  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků