logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zotročení a předurčení

Zotročení a předurčení

Znáte to, na něco se dlouho připravujete, těšíte se na to a najednou puf, něco se pokazí, něco nevyjde, něco se semele, něco, něco mimo vás, co sami nemůžete ovlivnit. Z těšení je splín, ale proč, vždyť to, nač jsme se těšili, zůstalo nezměněno, nezmizelo to z povrchu světa.

Nemluvím nyní o zranění, o nemoci, která dokáží zhatit dlouhodobé úsilí vložené do přípravy na nějaký závod, tam se dá zklamání pochopit, i když by ani to nemělo z naší mysli, z naší duše odvát tu radost, kterou jsme pociťovali celou dobu přípravy. To hezké bychom si měli vždy v sobě uchovat, bez ohledu na to, jak dopadne finální řešení.

Ráno jsem se probudil v náladě „pod psa“, to jsem ještě vůbec netušil, co se na mě chystá. Zapnu počítač, zatímco naběhne, si připravím snídani, pak se podívám na nové zprávy, rozešlu informace o novinkách na Běžecké škole a chystám se jít cvičit. V tom bum, obrazovka počítače hasne a za chvíli se začne počítač opět hlásit do služby. Jen co naskočí, opět bum, opět se sám restartuje a zase bum. To se opakuje asi 10x za sebou. Bohužel jde o staříčka, který mě provázel předchozích 5 let a nyní zaskakuje za vajíčko, jemuž se pochroumala nabíječka. Takže další záloha není. Před sebou mám soustředění a před tím ještě spoustu práce, napsat toto zamyšlení, pondělní článek, motta na další týden. Ale hlavně pondělní start nové Běžecké školy. Pochopíte, že v tu chvíli je nálada na bodu mrazu, tedy spíše hluboko pod ním. Jako bych byl v mžiku paralyzován. Přitom o nic nejde. Život tím nekončí.

Sedím a přemýšlím, co dál. Oko mi padá na novou knihu, kterou jsem si koupil. Je to autobiografie mého oblíbeného OSHA – Duchovně nevhodný mystik. Vezmu ji do ruky a jen tak si v ní listuji. Tu mi padá zrak na motto, které uvádí vlastní text: „Ano, jsem začátek něčeho nového, ale ne začátek nového náboženství. Jsem začátek nové zbožnosti, která nezná žádné přívlastky, žádné hranice; která zná pouze svobodu ducha, ticho vašeho bytí, růst vašich schopností a nakonec prožitek božství ve vašem nitru – ne Boha mimo vás, ale božství, kterým překypuje vaše nitro.“.

V ten okamžik jsem doma, mysl se zklidňuje, skepse odplouvá, nořím se do vlastní blaženosti, pluji na křídlech lásky, kterou cítím k veškerému bytí. Jsem opět Mem, v celé jeho šíři a hloubce, opět jsem sám sebou. „Čert vem techniku“, říkám si v duchu, přece nebude řídit můj svět. Nemůže si se mnou přece dělat, co chce, nejsem elektrický kafemlýnek, který přestane mlít ve chvíli, kdy se mu pokazí přívodní šňůra, nebo když ho mocní tohoto světa odpojí od zdrojů, jimiž vládnou a jimiž ovládají lidské stádo.

Zpátky do trenek, zpátky k sobě

Zpátky do trenek myslím spíš obrazně, v tom smyslu, že čím vyspělejší technika nám pomáhá, tím je také zranitelnější, my se stáváme zranitelnější. V podstatě se sami sobě, jako člověku, jako bytosti, odcizujeme, neboť se přestáváme spoléhat na své vlastní instinkty, přestáváme vnímat, co nám naše vlastní tělo říká. Vybaveni GPS se ve chvíli, kdy jí dojde šťáva, stáváme hříčkou přírody, nevěda si rady, kde je východ, západ, sever či jih. Ve chvíli, kdy dojdou baterky, nebo se něco pokazí v našich miláčcích, kteří nám kromě rychlosti na kilometr, počtů úderů našeho srdce za minutu, spotřebu kalorii … jsou schopni poskytnout desítky dalších informací o nás, se stáváme mrtvými, nevedoucími, zmatenými. Najednou vlastně nevíme nic. Radost, naplnění z běhu, který jsme si až do chvíle zkolabování té věcičky na ruce užívali, najednou pozbylo své podstaty. Nezbylo nic, co bychom si uložili do paměti počítače, do elektronického tréninkového deníku, abychom se mohli pokochat svými výsledky a porovnat je s dny minulými, případně s dobrým pocitem se na ně podívat ve chvíli, až nám to tak nepůjde, abychom viděli, jací jsme byli jůrové a kabrňáci :).

Zatímco člověk spoléhající se toliko na starou dobrou mapu, lišejník na osamělém stromě, mraveniště, postavení slunce či hvězd na obloze, nebo starý dobrý kompas v kase či hlavě, si užije případně „užije“ běh vždycky.

Pokud máte dojem, že ty trenky jsou v nadpisu jaksi mimo čas, prostor, mísu, prostě nepatřičně, tak nejsou. Vše co se týká výdobytků moderní doby v elektronické podobě, se týká i oblečení. Navlečeni do všemožně funkčních oděvů, které nás v patřičnou chvíli zahřejí, ochladí, odvedou pot z těla … Ve chvíli, kdy je najednou nemáme, jsme po pár metrech běhu splavení, zapaření, znechucení tím, co se nám to děje, protože naše tělo už zapomnělo na to, jak se zachovat, když se tyto věci stanou, tyto okolnosti nastanou. Prostě ztratilo přirozenou schopnost reagovat na podněty.

Nechci vrátit čas, jen připomenout, že už člověk není tím, čím býval.

Opravdu nechci vrátit čas do doby, kdy jsme běhali toliko s Pobědami v ruce, v teplácích a šustibundách, vlněných fuskách, obtočeni igelitem či novinovým papírem, abychom ochránili tělo proti vodě či proti mrazu. Jen mě „trošku“ vytočilo to selhání mých miláčků ve chvíli, kdy jsem to od nich vůbec, ale vůbec, nečekal. Ale známe to všichni, tak je to vždycky. Vždycky se něco p… kazí :), když to nejméně potřebujeme.

Co tím chce Mem říci

Mem tím chce jen říci, že není špatné se občas vydat do přírody svobodný, bez všech těch udělátek, bez všech těch výdobytků moderní doby, prostě tak, jak jsme chodili ještě před 20 lety, nebo jak v „dřevních“ dobách chodili naši rodiče či prarodiče, abychom pak nebyli zaskočeni ve chvíli, kdy se jim prostě přestane chtít fachčit a dají si béne, nebo když nám zrovna vezme voda šatník, nebo nám ho nějaký poberta vybere. Mem tím jen chce říci, že bychom měli být vždy připraveni na vše, a to jako ostatně vše v našem životě chce trénink.

Předurčeni – předurčení

Smrt v přímém přenosu, nebo taky vraždění neviňátek, by se dalo napsat o tom, co jsem měl možnost skoro v přímém přenosu sledovat v závěru tohoto týdne. Není důležité, komu se to přihodilo, spíš jde o to, co mi to zase potvrdilo: „Člověka nepředěláš, tím spíš, je-li to Blíženec“.

Největší chyba lidí, vybírající si své spolupracovníky je v tom, že si je vybírají pro to, co umí, myslíce si, že to ostatní je naučí, prostě je předělají k obrazu svému. Tohle neplatí, jak to lze vidět v osobním životě, neplatí to v profesním životě, a rovněž to neplatí ve společnosti. Tak jako komunisti nepředělali demokraticky a svobodomyslně myslící lidi k tomu, aby se z nich stalo stádo nesvéprávných opic, tak jako se to nepovedlo fašistům, tak jako se to nepovedlo žádné církvi – mluvím nyní v globálním hledisku, tedy jen MY jsme ti praví, pojďte s námi, MY vám zaručíme blahobyt, tak se to nemůže povést ani v budoucnu nikomu. Prostě jsme, jací jsme, byli jsme obdařeni nějakými vlastnostmi, nějakým myšlením a ať se to komu líbí nebo nelíbí, nic s tím nenadělá.

Proč je Běžecká škola ve stále větší oblibě

Je to prosté, protože každému dává možnost vyjádřit to, co cítí, tak, jak je to přirozené. Je to taková on-line škola koučování, kdy v jednu chvíli jste kouč a v druhé chvilce se stáváte koučovaným. Nejspíš je to proto, že nejvíc ze všeho nesnáším, když se mě někdo snaží přizpůsobit obrazu svému, a tak možná až úzkostlivě dbám na to, aby tak na škole nebylo činěno nikomu.

Vím, možná to škodí obchodu, možná jsou mé úvahy, nebo úvahy dalších bloggerů, pro někoho ne vždy zcela srozumitelné, ale co s tím nadělám/e? Nic. Ano, můžu být diplomat a „nerýpat“, kde se mi zdá, že by potřebovalo rýpnout, nebo se někdy neubráním a rýpnu, když si nemůžu pomoct :). Když si někdo rýpne do mě – viď Králiku, beru to jako zpětnou vazbu, řeknu si: „Dobře mi tak“, a třeba rýpnutí vrátím s tím, že rýpající musí být natolik silný, že musí umět přijmout, co sám zasel. Pokud mám být úplně upřímný, tak i když mě to někdy trošku rozčílí, tak mi to vzájemné pošťuchování dělá dobře, protože vím, že je, nebo se tak aspoň na to snažím dívat, činěno v dobré víře. Snažím se být i přes negativní náboj šťouchance k němu pozitivní, to je jediná cesta, která mě může přivést dál a výš, a také pomoci mi změnit vrozené či naučené vzory chování a myšlení.

Jedině když jsem všemu otevřený, předem si nevytvářím úsudek, předem neodsuzuji, tak může do mé mysli, do mé duše daný šťouch, daný podnět vejít a může způsobit pozitivní změnu.

Je s podivem, kolikrát člověk dělá věci, o nichž ví, že jsou v podstatě předem ztracené, ale udělat je musí. Musí je udělat prostě proto, že tenhle úsek cesty nemůže obejít, přelítnout, protože jinak by NEPOZNAL, co poznat má. Všichni vám mohou říkat: „Nedělej to, to je předem ztracené, jdeš na jasnou porážku“, ale vy si tím prostě projít musíte. Tomu se říká předurčení – předurčení cesty. Nemá to nic společného s osudovostí, osud si řídíme jen vlastními rozhodnutími a vlastními činy. Někdo prostě ten krok neudělá, přestože na 1000 % ví, že když ho neudělá, zůstane stát tam, kde je. Raději bude trpět ve své jistotě, než by se vystavil neznámé nejistotě, o níž však „ví“, že když se jí nevystaví, tak prostě bude trpět do konce svých dní.

Z vlastní zkušenosti vám mohu říci, že i když velmi „bolí“, moc „bolí“ udělat ten rozhodující krok, stojí to za to. Jakmile jej uděláte jednou – POZNÁTE – a, i když se budete rozmýšlet před dalším podobným krokem znovu – MÁM – NEMÁM, bude vám to trvat kratší dobu a před další volbou opět kratší, až najednou zjistíte, že jste Střelec, který v očích jiných dřív jedná a pak zvažuje možné následky. To se ale může zdát jen nezasvěcenému, neboť zasvěcený VÍ, že obé se odehrává v podstatě v jeden čas, v jedné vteřině. V jedné vteřině se dveře otevřou a v druhé už jsou zavřené, jsou otevřené jen po tak „dlouhý“ – krátký čas, který je nutný proto, abyste stihli udělat ten jeden jediný krok. Pak už jen letíte a nestačíte žasnout nad možnostmi, které se vám otevřely. Zní to možná jako science fiction, ale je to tak.

A o tom to vlastně je – žít a nechat žít, běžet a nechat běžet, smát se a nechat druhé smát se, plakat a nechat druhé vyplakat a …

A teď zpátky do trenek a na stromy :), ostatně už za chvíli budou v plném rozpuku – pupeny začnou pučet, květy rozkvítat, včely, vosy, sršáni a jiný hmyz bzučet – prostě v přírodě to bude všechno štěbetat, vrčet a hučet, aspoň říkali v rádiu, že jaro brzo přijde :) …, prý už za tři týdny, a já jako věčný optimista tomu rád věřím.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Miloš | 1. 3. 2011 10.33 hod. | 88.101.124.xxx
Jardo, zdravím tebe i Jůlinku do K.V. Pátečníci mají naplánováno setkání v pátek 11. března v 19 hodin na faře – naproti kostelu sv. Mikuláše

Jarda | 1. 3. 2011 10.12 hod. | 194.228.216.xxx
Opět nádherné setkání s MEMEM – vždy to pohladí a hlavně PROBUDÍ o co tu vlastně jde .Těšíme se na další a někdy i zase osobně J + J z K. V.
P.S. Kdy se sejdou pátečníci ?

LemonaidLucy | 28. 2. 2011 8.45 hod. | 85.70.242.xxx
Tak pekny clanek uz jsem dlouho necetla. Diky, Milosi!

pavel kosorin | 27. 2. 2011 10.42 hod. | 95.140.247.xxx
pěkné, ps: nezbývá než si přát, aby ti čas od času klekl počítač a tys mohl psát podobné nadčasové články :-)

ing.Králík | 27. 2. 2011 8.00 hod. | 89.103.74.xxx
… rýpat a nechat rýpat :)
To je očista, ale někdy i očistec.

doit42 (5r) | 27. 2. 2011 2.26 hod. | 152.23.71.xx
Obvykle neběžecké články na Běžecké škole nečtu, ale tenhle je dobrý a k odstavci „Je s podivem, kolikrát člověk dělá věci...“ lze dodat jedině „Amen".

Posílám na dálku trochu toho jara a sluníčka, aby tam na mne za tři týdny čekalo :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků