logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Mrzne, až praští, já mám však v duši jako v pokojíčku

Mrzne, až praští, já mám však v duši jako v pokojíčku

Zima. Mrzne, až praští, teploměr ukazuje -8 stupňů. Mě ale přesto čeká 50 minut běhu. A tak

obouvám boty a vybíhám, abych se vrátila o celou hodinu později. Promrzlá – a šťastná. Udělala jsem další krůček na dlouhé cestě. Na cestě za maratonem pod 4 hodiny. Odškrtávám další políčko v tréninkovém plánu a přemýšlím, jak tahle cesta vlastně začala.

Je to už dávno. Bylo mi 15 nebo 16 a nějak mě napadlo jít běhat. Uběhla jsem napoprvé 1500 m, po týdnu už to ale byly 3 km. Byla jsem na sebe hrdá, a tak jsem pokračovala. Zjišťovala jsem, jak báječně fungují endorfiny při i po běhání, postupně prodlužovala trasy, občas léčila bolavé svaly. Neměla jsem žádné běžecké ambice, o běhání jsem nevěděla skoro nic – jen to, že mě baví.

A tak jsem běhala. A běhala. K tomu občas jezdila na kole, lezla po skalách, chodila po horách. Proběhala jsem se střední školou a nastoupila na vysokou, kde se mi definitivně změnil život. Jako povinný tělocvik jsem si zapsala kurz Outdoorové sporty a zjistila, že všechny moje sportovní koníčky se dají spojit do jednoho dlouhého závodu – Adventure race.

Adventure race jsou závody, kombinující běh/chůzi, horské kolo, kolečkové brusle, vodu, lezení, různé lanové aktivity atp., vše podle toho, co si organizátoři vymyslí. Trať je vyznačena na mapě kontrolními body, bývá dlouhá několik set kilometrů a čtyřčlenné smíšené týmy ji absolvují nonstop. Většinou se proto téměř nespí (i několik dnů), jíst a pít je potřeba za pohybu (zato pravidelně).

Poslouchala jsem s otevřenou pusou a čím dál víc byla přesvědčená, že takový závod chci zkusit. Nakonec, když uběhnu 20 km v kuse, proč bych nezvládla 200 nebo víc, že ano... A tak jsem začala „trénovat“. Bez jakéhokoli plánu, ale s o to větším nadšením. Každý den jsem sportovala, snažila se jezdit na kole, občas na kajaku, ale hlavně běhat a běhat a běhat.

Přesto mě zaskočilo, když zazvonil telefon a já se dozvěděla, že v jednom českém týmu chybí žena a já mám možnost jet svůj první Adventure závod. Na tváři se mi rozzářil úsměv, zároveň se mi ale rozklepala kolena. Zvládnu to?

Zvládla jsem to. V závodě jsme strávili 75 hodin, spali 30 min a ujeli přes 400 km. Přivezli jsme si neuvěřitelné množství silných zážitků, nevyhnutelné puchýře a bolavé svaly, únavu, ale hlavně pozávodní euforii. Takovou, že jsem se rozhodla jet další závod. A po něm další...

Závodila bych dodnes. Potkala jsem ale mezitím někoho, s kým chci běžet ne několik dní, ale celý život. Minulý rok v únoru se nám narodil syn Matýsek a mně se otočil svět vzhůru nohama. Extrémní závody najednou ustoupily do pozadí, kojící maminka si nemůže „odskočit“ na několikadenní závod. Ale může běhat. O tom jsem byla přesvědčená.

Získat po porodu zpátky alespoň základní kondici ale bylo těžší, než jsem čekala. Tři měsíce po porodu jsem – s mrňouskem v kočárku – uběhla Rodinný minimaraton v rámci PIM víkendu a cítila jsem se jako po některém dlouhém závodě. Vzdálenost jsem musela přidávat postupně, polehounku. Opravdu příjemně a lehce se mi začalo běhat až půl roku po porodu.

Závody typu Adventure race zatím zůstávají vzdálenou vidinou. I když jednou se k nim určitě vrátím. Do té doby ale potřebuji jinou motivaci pro své pravidelné výběhy. Nějaký kratší, ale intenzivnější závod. Že by maraton? Když přišel e-mail upozorňující na možnost přihlášení do PIM Women’s Challenge – Úrovně 2, bylo rozhodnuto. Zkusím, jestli umím opravdu běhat. Poprvé poběžím královskou běžeckou disciplínu a zjistím, jestli pověstných 42,195 km uběhnu pod 4 hodiny. Navíc, kdyby mě opravdu vybrali do Úrovně 2, měla bych poprvé v životě sestavený tréninkový plán!

Vybrali mě. Vysněný tréninkový plán od Miloše přišel o týden později. Od té chvíle pravidelně vybíhám, zapisuji a těším se. Na maratonský i půlmaratonský závod, na setkání s báječnými spoluběžkyněmi z PIM WCh, na každý další výběh. I když mrzne, až praští!

Eva Švihovská foto
  • přečteno: 1944/1934×, 1 komentář

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

ilona | 28. 2. 2011 14.19 hod. | 80.251.251.xxx
Evi, nevím, jestli bychom k tomu běžeckému spolku neměli přidat ještě literární kroužek. :-) Hezké a Adventure race moc lákavý. Jsem přesvědčená, že se Ti maraton pove podle přání. Přeji Ti to.
Ilona

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Průvodce trailovým běháním

seriál Poběžte s námi We Run Prague

seriál Průvodce funkčním oblečením

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

Miss sympatie PIM Women´s Challenge 2012

O anketě a jednotlivých účastnicích PIM Women´s Challenge 2012 si přečtete více v článku.

Karolína Jeníková457
Renata Prokešová97
Jana Čádková7
Věra Pospíšilová17
Martina Kůrková113
Iva Kubešová30
Věra Dudová54
Blanka Zbořilová16
Jana Štechová116
Jaroslava Hal´ková8
Kateřina Jacques66
Veronika Baranová6
Miroslava Katzerová6
Zdeňka Matoušková7
Táňa Vlčková516

kde se diskutuje

  • Jak se zrodila maratonkyně : nekde jsem cetl, ze kdyz v Japonsku pri prijimacim rizeni do prace v zivotopise objevi ubehl(a)…»
  • Jak se zrodila maratonkyně : Věrko, jsi borka, zaběhla jsi maraton výborně, bylo fajn s tebou běžet. »
  • MARATON V HLAVĚ : Jani, tu tvoji pevnou vůli by ti mohl kdekdo závidět, jsi statečná holka! »
  • Jak se zrodila maratonkyně : Blahopřeju, musí to být úžasný pocit uběhnout maraton, já ho mám před sebou. »
  • MARATON V HLAVĚ : Klobouk dolů, jste vytrvalec :))) »

inzerce

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků