logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Po běhu se cítím, jako když vymetu všechny pavučiny ze své hlavy

Po běhu se cítím, jako když vymetu všechny pavučiny ze své hlavy

Věřte nebo ne, jsem jednou z 12 žen v České republice, které byly vybrány, aby se zúčastnily projektu PIM Women’s Challenge! Ta zpráva mě pochopitelně nadchla, ale v zápětí se mi stáhl žaludek a rozum se ptal: „Co jsi to udělala?“

Jak jsem se vlastně dostala k běhání? Už jako malá jsem reprezentovala školu v závodech na 1500 m a distančních bězích a později běhala za Imperial Athletics Club v Harrogate. Ale v 17 letech jsem to vzdala, protože jen málo dívek trénovalo třikrát týdně. Má rodina je českého původu a příbuzní z tátovy strany měli k běhání vždycky blízko. Mé sestřenice (bratranci?) ještě teď závodí ve sprintu na vrcholové úrovni. Já ale nejsem sprinterka a běhání jsem nepřikládala takovou váhu, když jsem byla na univerzitě.

V letech 1996 až 2000 jsem žila v Praze s mužem, kterého jsem si v roce 2000 vzala. Narodilo se nám první dítě (Toby) a my se rozhodli odstěhovat do Británie a usadit se v Londýně. A tady začíná mé dobrodružství s běháním. Jak mnoho žen ví, euforie z narození prvního potomka pomine a vy si uvědomíte, že jste zavalená povinnostmi a už nejste pánem svého času. Najednou jsem se cítila vyčerpaná, nebyla schopná řešit věci s nadhledem a začala jsem přibírat na váze. To vám k duševní pohodě moc nepřidá…. Rozhodla jsem se proto v roce 2001 podat přihlášku na londýnský maraton, který se koná každoročně v dubnu. Poprvé mi to nevyšlo, ale odradit jsem se rozhodně nenechala! Přestěhovali jsme se z Londýna do Harrogate v Yorkshire, já se přihlásila znovu a v prosinci 2002 byla zaregistrována na maraton 2003. Jak ale zvládnu uběhnout 26,2 mil nebo 42 km? Přihlásila jsem se tedy do běžeckého klubu. Scházeli jsme se každé úterý a čtvrtek a moc se mi to líbilo. Trénovala jsem, jak jen to šlo, nezkušená, ale odhodlaná.

Přišel den D a já byla šíleně nervózní. Naštěstí se přihlásila i sestra Zuzana žijící v Londýně. Byl to úžasný zážitek. Atmosféra i lidé. Něco nepředstavitelného. Byl nádherný den. Prvních 6 mil (9,6km) bylo v pohodě, dokud jsme se se sestrou neoddělily. Hrůza! Dalších 10 mil (16km) jsem celkem zvládla, ale přibližně na 14. míli (22 km) to začalo být dost těžké. Zvlášť když jsem se dozvěděla, že Paula Radcliffe už doběhla do cíle a mně zbývala ještě skoro polovina! Na 16. míli jsem zase narazila na sestru, která běžela o něco vpředu, což bylo velké štěstí, protože následovala kritická část závodu. Na 19. míli jsem narazila na „zeď" a že šlo o zeď pořádnou. Ale abych to zkrátila, se sestrou jsme se navzájem podporovaly, až jsme doběhly k Parliament Square a já se neubránila pláči. Tolik lidí tam bylo a všichni povzbuzovali a hudba hrála! Byl to jeden z mých největších životních úspěchů! Pocit, který se nedá vylíčit. Dva dny se takhle vznášíte, než euforie opadne a přijde pocit prázdnoty…. V běhání jsem pokračovala, nicméně brzy přišlo rozhodnutí rozšířit rodinu. Otěhotněla jsem a můj druhý syn Saša se narodil 1. dubna 2004.

Běhala jsem i potom, ale ne tak často. Ono je to těžké, když před sebou nemáte konkrétní cíl a navíc jsem se starala o dvě děti, manžela, domácnost a měla svou práci. V roce 2006 získal manžel práci v Praze u firmy Honeywell, takže jsme se s dětmi v prosinci téhož roku přestěhovali. Další velká kapitola našeho života mohla začít.

Prahu mám velice ráda. Centrum i periferii. Počasí v Praze bylo mnohem příjemnější než v Británii a já měla pocit, že dostat se do formy nebude tak těžké. Děti jsem odváděla ráno do školy a školky a v osm už jsem běžela Letenským parkem, podél řeky nebo přes Hrad. Nádhera!

Pak se jeden náš kamarád přihlásil na Prague Marathon a my ho šli povzbudit. Byl horký den a popravdě řečeno jsem byla překvapená, jak málo lidí se přišlo podívat. Podporu diváků měli běžci jen v centru města. Řekla jsem si tehdy, že maraton v Praze nepoběžím. Bez podpory přihlížejících by to pro mě nemělo smysl. Na maraton jsem ale dostala chuť a přihlásila jsem se tedy na ten berlínský. Přes léto jsem trénovala a v září 2007 zaběhla Berlin Marathon. Další výborný maraton – na rovině, rušný, živý a skvěle zorganizovaný!

Od té doby běhám příležitostně, jak jen to povinnosti dovolí. Předloni jsem se zúčastnila Tesco Běhu pro život se svými syny a byli nadšeni. Řekla jsem si, že musím začít zase aktivně běhat. Mnoho našich přátel, co žijí v Praze, cizinci i Češi, se loni rozhodli běžet půlmaratón. To byla motivace, kterou jsem potřebovala. A byla to zábava. Závod získal větší publicitu a teď láká mnohem víc lidí, což je skvělé. Kdo by si nechtěl zaběhat v Praze, patrně jednom z nejkrásnějších měst na světě!

Po měsících vyčerpávajícího tréninku, který vzhledem k dlouhé zimě probíhal na trenažéru, jsem zaběhla půlmaratón za 2h a 11m. Byla jsem spokojená a hned mě napadlo, jestli bych se nemohla dostat pod 2h. Vrtalo mi to hlavou a v lednu jsem došla k názoru, že potřebuju nový cíl. Zmapovala jsem možnosti a přihlásila se znovu na půlmaratón a do projektu Women’s Challenge, který je podle mě ohromnou motivací a báječnou společnou aktivitou pro ženy. Jsem přesvědčená, že to zaběhne každý a taky by to měl každý zkusit, protože je to dobré pro tělo i duši a po závodě se zdá být všechno jasnější a lepší. Jako když vymetete pavučiny.

Tak a jsem tam, kde jsem tenhle dlouhý příběh začala. Byla jsem vybrána do skupiny 12 žen v projektu Women’s Challenge a je to pro mě velká čest. Cítím se jak znovuzrozená. V listopadu jsem se navíc přihlásila na maraton v New Yorku, ale nevím, jestli mě přijmou. Každopádně se zdá, že jsem najela na model maraton jednou za čtyři roky. Když tedy nevyjde New York, možná zkusím Prahu. Rozhodnutí ještě nepadlo. Nezní to ale špatně!

První týden:

Tento týden jsem dostala tréninkový plán a zjistila, že budu běhat pětkrát týdně. Jak tohle zvládnu? Naštěstí jsem typ člověka, který si umí věci dobře rozvrhnout a s oblibou odškrtává už splněné úkoly ze seznamu. Takže tenhle plán mi vyhovuje!

Úterní běh:

Zaběhla jsem svých prvních 50 minut a hned 6,5 km. To není špatné. Další běhání je až v pátek, takže paráda.

Cooper test – pátek

Úžasné. Dnes jsem se na Strahově setkala s deseti ze zbývajících jedenácti žen v projektu. Každá pochází z trochu jiného prostředí, z různých částí republiky a každá má nějaký svůj důvod, proč běhá. Kouzlu běhání jsme propadly všechny. Společně si tak vychutnáváme krásu okolo sebe, pročistíme si hlavu a užíváme si tu chvilku pro sebe, kterou každá žena jistě potřebuje! Myslím, že jsme všechny cítily zpočátku nervozitu, ale to opadlo, jen co jsme se rozběhly. Možná až na zneklidňující cvaknutí fotoaparátu při každém kole.

Pak jsme se odebraly do konferenční místnosti na Strahově, kde jsme se navzájem představily a setkaly s týmem PIM, naším trenérem a v neposlední řadě s Janem, který nás změřil, zvážil a prozradil, jakou máme fyzičku.

Celkově to byl vydařený den a hodně mě nakopl. S rodinou jsme ještě ten víkend jeli do Špindlerova Mlýna na lyže a jediné, na co jsem dokázala myslet, byl můj tréninkový plán.

Sobotní běh:

Takhle psychicky náročný běh jsem už dlouho nezažila. Měla jsem běžet celkem 75 minut. To ještě nezní tak hrozně, ale já byla ve Špindlu, venku byla námraza, a tak jsem si řekla, že bude nejlepší, když pošlu ostatní na lyže a sama si najdu posilovnu s běžeckým trenažérem. To se také stalo. Hotel Harmony má malinkou posilovnu s jedním trenažérem. Jenže ta byla v suterénu, takže z oken jsem se dívat nemohla, celá místnost byla nabarvená zeleně a byla prázdná. Navíc jsem si zapomněla přinést hudbu a musela poslouchat Český rozhlas. Musím přiznat, že prvních 35 minut jsem sváděla bitvu sama se sebou: „Nemůžu jít dál.“… „Musím pokračovat.“… „Nesmím se zastavit.“… „Stop.“… „Ne!“… „Stop!" Žádný optimistický začátek, jak si asi dokážete představit. Nicméně když jsem se probojovala do 40. minuty, začala jsem plánovat oslavu svých čtyřicetin příští rok a hned se běželo líp. Trénink jsem dokončila celý, uběhla jsem 11,5 km. Na tenhle běh ale budu vzpomínat jako na jeden z nejhorších.

Nedělní běh:

Další běh na trenažéru bych už nezvládla, tak jsem se rozhodla počkat na návrat do Prahy a užila si dopolední lyžování a skvělý oběd s přáteli! Zpátky jsme vyráželi okolo 15h a do Prahy přijeli kolem půl šestý. Myslíte, že se mi chtělo jít běhat? Ale donutila jsem se. A najednou mi došlo, proč tak ráda běhám. Byl večer, všude klid a já běžela pražskými ulicemi a podél řeky a bylo mi nádherně, nic mě nebolelo. Prostě paráda! Bez problému bych vydržela běžet přes 50 minut. Stálo to za to. Po nejhorším běhu byl tenhle jeden z nejlepších. Dobrou noc!

Druhý týden:

Pondělí:

Den volna!!

Úterní běh:

15 minut, pak 16 minut fartlek – 4x střídat 2 minuty rychle, 2 pomalu – dalších 10 minut – ideální počasí na běhání. Šla jsem do Letenského parku, kde foukal vítr. Tělo bylo unavené a dvouminutové intervaly byly náročné, zejména proto, že jsem byla sama. Jen doufám, že to časem budu snášet líp.

Středeční běh:

Šla jsem si zaběhat s dvěma dobrými kamarádkami. Odvedly jsme děti do školy a běhaly 20 minut. Ony pak skončily a já pokračovala, abych měla svých 50 minut. Opět to nebyla žádná sranda a napadlo mě, že bych měla lépe plánovat své trasy.

Čtvrtek – Den volna!!

Dobře naladěná. Odpoledne jsem si konečně šla vyzkoušet něco z běžecké kolekce Adidas. Zážitek jedna báseň. Prodavačka Jana byla moc milá a ochotná, což mi zvedlo náladu. V obchodě měli letáky propagující PIM Women’s Challenge a já se neudržela a řekla jí, že jsem jednou z vybraných žen. Jana že prý taky ráda běhá, tak jsem jí řekla, aby se taky přihlásila a že se budu chodit dívat, jak jí to jde.

Bylo fajn si popovídat s někým, kdo má podobný názor na běhání. Je úžasné, jak běhání lidem pomáhá! Doma jsem pak nadšeně všechno vyprávěla.

Páteční běh:

Tim vzal děti do školy a já mohla vyrazit na svůj běh v 7:45. Rozhodla jsem se pro svou obvyklou trasu přes město a podél řeky přes Palackého náměstí a na Malou Stranu. Mrholilo, ale nebyla moc velká zima a Prahu bez rušného provozu mám nejradši. V mlžném oparu působí město romanticky a tajemně zároveň. Celých 50 minut běhu jsem si užila. Máme sbaleno do Špindlu, ale tentokrát na celé 4 dny. Pátrala jsem po dalších posilovnách a snad jsem našla hotel s tělocvičnou o něco větší. Hudbu vezu s sebou a naplánované běhy tentokrát určitě zvládnu. Slibuju! Možná to zkusím i venku, když nebude mrznout, ale neznám Špindl tak dobře, tak uvidíme.

Eva Shaw foto
  • přečteno: 7095/7020×

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas88
Asics121
Brooks17
Inov-852
Icebug5
Hoka One22
Mizuno52
Newton5
NB21
Nike55
Salming348
Salomon40
Scott2
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce45
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků