logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsme pokořily Monako

Jak jsme pokořily Monako

Nevypravily jsme se na Formuli 1 ani na dovolenou do Monaka, ale na běžecký závod Malá cena Monaka, který má svou letitou tradici a mnoho věrných příznivců. I když jsem na tenhle závod narážela každý měsíc v termínovce, nikdy jsem neměla odvahu zúčastnit se ho a rozšířit tak řadu jeho nadšenců, neboť jejich výsledné časy mě spíše odrazovaly.

Jestli jsem si někdy myslela, že jsem nadšený běžec, lhala jsem. Nadšená bývám často a do čehokoli, ale běžcem jsem vlastně nikdy nebyla, jen jsem si 2x týdně pobíhala po okolí, abych ze sebe vypotila stres či špatnou náladu. Ale to se změnilo v okamžiku, kdy jsem byla vybrána do projektu PIM Women’s Challenge a v následujících dnech otevřela tréninkový plán od Miloše.

Spadla mi čelist. Vy samozřejmě tušíte, že tam nic jiného než běh napsáno nebylo, ale já nečekala, že až 6x týdně. Takže já to své běhání musím rozlišit na dobu před Škorpilem a se Škorpilem. A to ještě čekám, že mi ve čtvrtek při společném výběhu zkritizuje styl tak, že se vlastně teprve začnu učit běhat. Přesto to nic nemění na tom, že se plánu držím jako klíště a žasnu nad tím, co mé tělo vydrží.

obrázek

Minulý týden jsme se se Stáňou sešly, abychom si vyměnily pocity z prvních týdnů našeho tréninku a já zjistila, že i Stáňa kdysi přemýšlela o Malé ceně Monaka a nechala si závod vložit do plánu. Tak mám parťačku, hurááá! Samozřejmě jsme viděly výsledky předešlých ročníků a byly připravené na to, že naše jména budou tabulku s časy uzavírat, ale to nás rozhodně neodradilo, prostě jsme v té tabulce chtěly být!

obrázek

Těsně před závodem ladíme cedulky s nápisy naší PIM výzvy, některé to zaujme, ptají se a vyjádřují nám podporu. Zbývá cca 15 minut, jdeme se rozběhat. Ze Stáni cítím strach, přizná se mi, že je to její první závodní desítka. V duchu si říkám, že si chudák vybrala docela náročnou desítku, tohle žádná silniční rovinka nebude! Ale uklidním ji, že nám nejde o čas, ale proběhnout se po lese, doběhnout do cíle, splnit si sen a dát si po závodě v euforii čaj. A že na ní v cíli určitě počkám. Tak vybíháme.

První kilometr je do kopce, ale to samozřejmě nevadí, síly mám dost a tak se snažím držet tempo s většinou. To mi ovšem vydrží jen do třetího kilometru. Na běh v kopcovitém terénu nejsem zvyklá, při několikátém stoupání jsem už cítila, jak mi tuhnou nohy a sedací část. A při seběhu z kopce jsem raději opatrná, mám strach ze zvrtnutí si kotníku či pádu na ruce a čelist (obojí znám a vím, že by to zhatilo můj trénink). V myšlenkách se mi vybaví moment, jak při Author Šela Cupu na mě zezadu při sjíždění z kopce pokřikovali Pusť to! Tady jsem se nikomu v cestě nepletla, on totiž se mnou už na 4. kilometru nikdo neběžel, takže to byl boj jen s vlastní osobou, terénem a vůlí.

Vzpomněla jsem si na větu Miloše, že vše je v hlavě, ale já opravdu v hlavě měla chtíč běžet rychleji a lehčeji, ale v kopcích se to neprojevilo, nohy na mé přání nereagovaly. Najednou si všimnu žluté cedulky 5 km. Cože? To je teprve půlka? Cítila jsem se už mnohem více zničená, než po 50 minutách běhu na páse, i když je běhám tempem km pod 5minut. Tohle je prostě jiné kafe. Mám blízko k myšlenkám, že tohle tedy už nikdy neběžím. A rozhodilo mě to tak, že jsem přehlédla šipku a běžela jinam, než jsem měla. Naštěstí mi naproti kdosi běží, říkám si, to hledají ty, co ještě nedoběhli? Nebo se někomu něco stalo? Tenhle anděl mi ale přiběhl naznačit, že ostaní běželi tamtudy a samozřejmě ukáže na opačný směr, než ve kterém běžím. Obracím se, střihnu to přes les a doufám, že narazím na nějakou lesní cestičku. Podařilo se. Kolik tak může zbývat do konce? Zakazuji si dívat se na hodinky, ale za chvíli vybíhám z lesa a vím, že jakmile jsem na asfaltu, blížím se k cíli.

A v tenhle okamžik se mi tělem a myslí rozlije tak silný pocit nadšení a radosti, že okamžitě vytlačí všechny černé myšlenky a stavy vysílení a únavy, které jsem měla v minulých 15 minutách. Do cíle dobíhám s přesvědčením, že tenhle běh za měsíc poběžím znovu. Je neuvěřitelné, jak cílová rovinka může obrátit vaše pocity o 360 stupňů.

V cíli si podáváme ruce, seznamuji se s dalšími „prvoběžci" tohoto závodu a začínám vyhlížet Stáňu. Nedá mi to a vyběhnu jí naproti. Ale ani nestačím uběhnout 100 m a Stáňa se vynoří z lesa a běží. Tak ona to fakt dala! Vyjadřuji jí obdiv, ale ona prý celou cestu myslela na Miloše, jak by byl zklamán, kdyby vědel, co do týmu PIM žen vybral, protože ten čas je prý hrozný. Ale on by určitě nebyl. Původně jsme v plánu měly běh na 50 min, my ho jen povýšily na běh v terénu na 50 minut. A kdo řekl, že ten či onen čas je pro nás jediný ten správný? Nám nešlo o žádný čas. Vyzvaly jsme se k vysněnému běhu a daly jsme ho!

Po závodě sedíme u čaje a obě máme nakonec vítězný pocit. Hned zjišťujeme, kdy se běží Monako příští. To nám už možná o nějaký čas půjde, budeme totiž chtít mít v tabulce u svého času OR. A rozhodně se už nebudeme bát přihlásit se do dalších pro nás nových závodů…

Pavlína Šimonová foto
  • přečteno: 8094/8003×, 6 komentářů
Jak jsme pokořily Monako Jak jsme pokořily Monako

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

david d. | 1. 3. 2011 22.32 hod. | 85.71.124.xxx
Tomáši, dobrý nápad...
30.3. vytáhneme Miloše na 261. Malou cenu Monaka – bude to dobrý trénink na pražský půlmaraton :-)

Tomas_Pce | 1. 3. 2011 22.01 hod. | 77.236.192.xx
Hmmm tak to určitě na kbelské neklapne, sice jsem již byl přihlášen, ale něco mi do toho vlezlo tak někdy jindy. Jo a vezměte někdy Miloše na návštěvu Pardubic moc je nezná, jen loni startoval etapu běhu kolem republiky ze Svítání v Nemošicích, tak jsem to s nimi vzal přes Vinici a Pernštýňák :-)

Petr | 1. 3. 2011 20.26 hod. | 213.226.216.xxx
Vidím, že ta cedulka potěší každého, kdo to běží poprvé :-) Měl jsem stejné pocity a tradičně v tomto úseku mám nohy totálně dřevěné. Je to super trasa s velkou účastí a dobrou organizací, můžu být rád, že to mám kousek a že to není jen jednou za rok jako jiné závody.
A to jste měly štěstí na suchou trať

Pavlína | 1. 3. 2011 18.29 hod. | 89.102.110.xxx
Tome, díky, já si trasu od cedulky moc nepamatuji, asi jsem už měla blízko k bezvědomí:-), každopádně příště se pokusím o čas lepší:-).
Tak na viděnu na další desítce, třeba kbelské...

Tomas_Pce | 1. 3. 2011 6.52 hod. | 213.226.203.xx
Hmmm Pavlíno super čas a ještě 3 minuty před naším pardubickým kavarníkem, ale Milan asi málo trénoval, ale Tvůj čas je fakt dobrý a nejhorší na té cedulce uprostřed závodu je to, že od ní to je opět do kopce. Já jednou na Monaku přiběhl za soumraku do cíle z druhé strany :-)

david d. | 1. 3. 2011 0.12 hod. | 85.71.124.xxx
O vánocích jsem tento běh běžel také poprvé a pocity u žluté cedulky jsem měl úplně stejné :-)) Jsou i lehčí desítky :-)) Ať se daří....

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků