logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Komu vadí nebo kdo se bojí našich osvícených

Komu vadí nebo kdo se bojí našich osvícených

V pátek jsem jel dopoledne z Františkových Lázní do Prahy na setkání s třinácti skvělými babami s Women´s Challenge. Pokud si někdo myslí, že neumím počítat, tak dodávám, že tou třináctou myslím Jarku Najdrovou, která to vše organizuje a bez níž si nedovedu představit, že by tento projekt byl letos tam, kde je. Jel jsem a poslouchal Radiožurnál, pořad Host Lucie Výborné. Tím hostem byla Meda Mládková. Jel jsem, poslouchal odvíjející se rozhovor a pomalu se začal stydět za to, že jsem Čech.

Abych to uvedl na pravou míru, nestydím se za své češství, tuhle zemičku miluju a nedokážu si představit, že bych měl žít jinde, styděl jsem se za ty, co vydávajíce se za Čechy, téhle zemi škodí. Bohužel nejsmutnější na tom je, že oni o tom nemají nejmenšího šajna, ale v jejich případě nelze rozhodně říci: Blahoslavení, kdož jsou chudí duchem. Spíš by se hodilo říci: „Běda národu, jehož vládci a jejich pohůnci nevidí si dále než na špičku nosu" nebo taky „Běda národu, který nedokáže najít pro pozůstalost svých osvícených místo ve svých muzeích či archivech, aby z jejich dědictví mohli těžit“.

Ne, Eda Medková si nestěžovala, na to je moc velká osobnost, ona jen prostě popsala, jak jsme jako národ opovrhli dědictvím Ferdinanda Peroutky či Jiřího Voskovce. Dědictvím neskonalé duchovní hloubky, které teď leží ve sbírkách amerických institucí, kam byly poté, co jsme je odmítli, umístěny. Bohužel toto již nejde vrátit, trošku mi to připomnělo šlendriánství Prahy, která dostala od Alfonse Muchy Slovanskou Epopej, když pro ni najde důstojný stánek. Stánek není, ale Praha by se ráda pyšnila tímto dílem, jen holt by toho dosáhla ráda bez jakéhokoliv přičinění. Teda, ne tak zcela, ona by toho ráda dosáhla podfukem. Jo na podfuky, na hru „na blbečka“:::, jak psal v pátek ve svém sloupku Miloš Čermák, na to jsme kanóni.

Doporučuji každému si rozhor Lucie Výborné s Medou Mládkovou poslechnout, třeba to, jak se seznámila s Františkem Kupkou, jak ji toto setkání zasáhlo a v podstatě ovlivnilo celý její život. Nebo to, jak poděkovala Milanu Knížákovi, když otevírala Muzeum Kampa, za to, že ji svou neomaleností a hrubostí, kterou vůči všemu, co dělala, projevoval, nakopl k ještě většímu výkonu. Jo, chtěl bych mít v devadesáti takovou sílu, vitalitu a elán jako ona.

A nyní přišel čas, abych opravil své úvodní prohlášení, že se stydím za to, že jsem Čech a otočil jej o sto osmdesát stupňů a napsal, že jsem hrdý, že jsem Čech. K tomuto tvrzení mě vede právě to, že Češkou je i  Meda Mládková, že Čechy byli Karel Čapek, František Peroutka, Jan Werich, Jiří Voskovec, ale i Emil Zátopek, tedy „člověci" jako hrom, z nich ta člověčina byla cítit na každém kroku a snad právě proto se je ti, kteří jim nesahají ani po kotníky, snaží z naší historie vymazat. Je jen na nás, kteří to cítíme jinak, jim v tom zamezit, zajímat se o jejich odkaz a ptát se: „Proč vzýváme cizí vzory a nebereme si je z těch, kteří žili v naší otčině a mluvili naší řečí?“

Druhé setkání s dvanáctkou Women´s Challenge

Tentokrát jsme se s holkami sešli, aby dostaly oblečení od adidasu, aby si vyzkoušely H.E.A.T. Program, aby řekly, jak se jim zatím daří plnit jejich tréninkové plány, co za ten měsíc prožily, jak je vnímá a co na jejich běhání říká okolí a tak …, všelijak.

Pak jsem si s nimi na hodinku vyšel na  H.E.A.T. Program. Při té „malé" procházce se docela zapotily, ale makaly statečně, žádná z nich by rozhodně nepřiznala, že už toho má dost. Původně jsem si myslel, že je ušetřím kopců, když se jich hned devět chystá na Kbelskou desítku, ale pak jsem si řekl, že by měly vyzkoušet všechno, a jeden kopeček zařadil. Užily si to a zdá se, že objevily pro sebe něco nového, mimo jiné zjistily, že i chůze může mít něco do sebe, když se pořádně šlape :).

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Hanka | 7. 3. 2011 13.47 hod. | 62.24.65.xxx
Inspirativní čtení, jako vždy, Miloši!

pavel kosorin | 6. 3. 2011 15.29 hod. | 95.140.247.xxx
krásný článek! no já bych mezi all stars českého národa zařadil i prof. Knížáka, ten opravdu dovede člověka namotivovat – když jsem ho před mnoha lety žádal o přemluvu ke své knížce aforismů, odmítl s tím, že jeden dva dobré aforismy vymyslet lze, ale celou knížku nikoli...takže jsem jich od té doby vydal dvanáct nebo kolik možná i kvůli němu :-)

fotoMiloš Škorpil: No vidíš Pavle, v tu chvíli prof. Knížák zafungoval jako přisluhovač, který je nastrčen prozřetelností k tomu, aby člověka postrčil k vyšším metám. Ještě štěstí, že je natolik zahleděn sám v sebe, že si neuvědomuje, jakou má v kolotoči života roli, že je jen posunovač :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»
  • Škorpilova škola běhu – běžecký almanach pro všechny : Knížku jsem koupil před třemi lety a začal běhat.Teď si život bez běhu nedokáži představit. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků