logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kousek mého já

Kousek mého já

Ráda bych se představila. Jmenuji se Lamya, jméno je arabského původu, neboť můj otec je Syřan. Hodně jsme cestovali, když jsem byla malá, ovšem poslední cesta byla průlomová. V mých deseti letech jsme přestěhovali z Kanady do Čech, a pro mě se život stal noční můrou.

Bylo to v roce 93, tři roky po pádu komunismu, ovšem rozdíl mezi západními zeměmi a tuzemskem byl obrovský. Nikdy předtím se mi nestalo, že by na mě prodavačka v obchodě řvala, a teď nějaká paní v bačkorách a ve špinavé zástěře na mě ječí. Já jí ovšem vůbec nerozuměla. Až jedna kamarádka mi vysvětlila, že jsem si nevzala košík. Na co košík, když jdu pro jednu věc? Prý aby to nevypadalo, že kradu.

Do té doby oblíbený předmět tělocvik se změnil v menší horor. V mé předešlé škole bylo hlavní dobře si zahrát basket, nebo volejbal. Teď jsem se musela učit několik naprosto nesrozumitelných vět (hlášení) a předvádět menší vojenský výcvik, stát v pozoru. A skákat přes kozu. Co je na tom zábavného? Já chtěla radši kopat do míče. A opravdu, tělocvik se známkuje? A výtvarná výchova také?

Další obrovskou změnou bylo to, že ačkoliv jsem spíše introvert, najednou jsem byla nechtěně středem pozornosti. Kdykoliv jsem se představila, rozjel se kolotoč otázek. Většinou stejných. Aspoň se vysvětlilo to, že si nešlapu na jazyk, ale že prostě mluvím česky s cizím přízvukem.

Prvních několik let bylo pro mě opravdu krušných, a i když jsem se s tím nikomu nesvěřovala, hrozně se mi stýskalo po životě v Kanadě. Nebylo to jen kvůli kulturním rozdílům života v jiné zemi. Tím, že jsem byla o něco starší, začala jsem si uvědomovat některé problémy, které jsme měli v rodině, mezi nimi i nečekané velmi vážné zdravotní komplikace moji maminky. Proto neměli rodiče tolik energie se nám se sestrou věnovat jako dřív. Přestala jsem úplně sportovat, přestože v Kanadě jsme trávili každou zimu na lyžích, a s nástupem puberty nastoupila i první kila. Pomalu, ale jistě začala přibývat, a já nevěděla, co s tím. S každým dalším kilem klesalo moje sebevědomí a rostl můj vztek. Vztek na rodiče, že mi nedopřáli to a ono, že mě nevedli k pravidelnému sportování, že mi zkazili mládí, že je vše ztraceno.

Nevím, jestli to je přirozeně věkem, že zloba ustoupí, anebo tím, že jsem si uvědomila, že moji rodiče dělali, co mohli, a že to je to jediné, co rodič svému dítěti může nabídnout. Každopádně mi jednou došlo, že život mám ve svých rukou. Že se nemůžu pořád vymlouvat na svou tloušťku, na své rodiče, na své holé neštěstí. Co mi nebylo dáno do vínku, k čemu jsem nebyla systematicky vedena, to si holt musím utrhnout sama. A jablko vypěstované vlastní prací chutná nejlíp.

Kbelská desítka

Na tento závod jsem se nesmírně těšila. Když jsem se dozvěděla, že Miloš bude vodičem na 50 minut, rozhodla jsem se, že s ním poběžím. Až po nějaké době jsem si začala uvědomovat, že je to dosti rychlé tempo, a když mi Petronela vysvětlila, že je to kilometr za 5 min (vím, že to musí být všem jasné, ale jakožto nezkušený laik, který neví, jak dlouhé trasy vlastně běží, natož jakou rychlostí, si to vůbec nedokážu představit), řekla jsem si, že poběžím tak, jak to budu cítit. Čas je mi v podstatě ukradený, ale vůbec by se mi nelíbilo, kdyby mi došel dech na 8. km jen kvůli tomu, že jsem přepískla začátek.

Zařadila jsem se tedy více dozadu a celou tu dobu jsem běžela tak, aby mi to bylo ještě docela příjemné. Slunce svítilo a mě velmi potěšilo, že mám známé na trati, kterým můžu zamávat. V cíli na mě čekaly holky z PIM WCH a hned mi pogratulovaly, což byl úplně super pocit. A najednou se něco ve mně zlomilo. Uběhla jsem sice pod hodinu, což je prý dobré, ale přece jenom na mě přišlo zklamání. Bylo mi najednou líto, proč jsem to neuběhla rychleji? Proč můžu ještě dýchat? Měla jsem ze sebe dostat maximum, měla jsem ukázat, co všechno ve mně dříme, lépe se předvést. Moje zklamání se stupňovalo i tím, že zatímco všichni dostali sms s časovými výsledky, já pořád nic. Všichni byli na výsledkové listině, kromě mne. Bylo tam jen prvních 50 nejlepších v každé kategorii. Byl to můj třetí závod v životě a poprvé jsem byla nespokojená.

Najednou mi pípla sms, kulatý čas 59:00 a místo v kategorii 51. No to mě rozesmálo, těsně pod čarou, abych se dostala na ten vytištěný papír, který touhle dobou leží zmačkaný někde na skládce. Myšlenky se pak během odpoledne urovnaly. Byl to opravdu krásný den. Na závodě se nás sešlo 9 z 12 žen PIM WCH a bylo úžasné, že jsem na závodě nebyla sama, že jsem cítila podporu velkého kolektivu, jehož jsem součástí. Já jsem se, milí čtenáři, nepřihlásila do PIM WCH předvést své výkony. Jsem tu, abych dokázala, že i když má člověk nějaké kilo navíc, i když není v nejlepší kondici, může se přesto stát sportovcem. Sportovcem, běžcem, běžkyní.

Lamya Kourdi foto
  • přečteno: 7446/7365×, 7 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lamya | 30. 3. 2011 22.14 hod. | 94.142.234.x
Ahoj,
chtela jsem vsem podekovat za vasi podporu!
Tomasi, bohuzel, ja za vami odpadla nekde na 36km, takze Red Bullove party jsem se nezucastnila. Bylo mi lito, ze jste mi utekli, ale nevedela jsem co jineho delat, nez dobehnout do cile :)
Moniko, take jsem te zahledla, jen jsem v tu chvili nedokazala propojit svet behani a afra. A vypadala jsi jako zkuseny bezec, tak jsem si rikala, ze se musime znat z nejakeho zavodu:) At se dobre bezi!

Michal z Pejru | 10. 3. 2011 16.39 hod. | 195.191.204.xxx
Jasně, běželi jsme pohromadě skoro celou cestu. Pokud si dobře pamatuji, Lamya se nám ztratila právě někde před Karlínem, takže akci Red Bull už nezažila. V květnu ho ale stejně nebude potřebovat, tam už bude plna sil pomalu nasazovat k závěrečnému trháku.

Tomas_Pce | 10. 3. 2011 16.32 hod. | 85.70.28.xxx
Michale Lamya byla jedna z nás na 5 hodin běžících s Milošem? Vím ještě o jednom běžci, který hrozně trpěl tak 2 km před cílem, ačkoli tam jsme toho měli plné zuby všichni. Lamyo také jsi si dala s námi, u cesty schovaný, Red Bull, který nám musel přinést náš GURU Miloš??? Jinak držím palce...

Michal z Pejru | 9. 3. 2011 22.26 hod. | 85.160.91.xxx
Srdečně zdravím nezdolnou spolubojovnici z loňského PIMu! Moc dobře napsáno! Bez prázdných frází, upřímně. Přestože nejsem potápeč, četl jsem na jedno nadechnutí. Právě kvůli takovým článkům se na Běžeckou školu chodí. Tak, ať ono pomyslné jablko zesládne přesně podle zahradničiných představ!

petra WM | 9. 3. 2011 18.55 hod. | 217.237.102.xxx
Ahoj Lamy, napsala jsi to moc pekne.Dokazu si predstavit, co jsi u nas zazivala, mame jeste ted v republice spoustu kostlivcu.To je neco podobneho, jako kdyz se mi v Bavorsku stale lide ptaji, jak je vubec mozne, ze nemam krtene deti a nechodim do kostela. V behu jsme si ale vsichni rovni. A proto to delame.

hanice | 9. 3. 2011 18.45 hod. | 90.177.20.xxx
Lamyčko, bylo nás 10 (slovy deset) PIM vyzvaných žen :-) !A gratuluju k času mých snů! Běžela jsem desítek 8 a ještě žádnou pod hodinu. Takže máš můj obdiv. Těším se na Tebe i na všechny, hanka

Monika | 9. 3. 2011 14.23 hod. | 193.179.186.xx
Ahoj Lamyo, moc pěkná slova. Zahlédla jsem Tě na startu, ale nebyla jsem si jistá tvojí podobou, díky slunečním brýlím co jsi měla. Chodila jsem s tebou minulý školní rok tancovat k Opi. Pamatuji si, že tam proběhla informace, že jsi uběhla maratón. Chtěla jsem se Tě zeptat jaké to bylo, ale ty jsi se od té doby už tam neukázala. Na jaře toho roku jsem začala běhat a občas si na tebe vzpomněla, jestli ještě běháš :-) K10 byl můj první běžecký závod. Tak hodně příjemně naběhaných kilometrů :-) a třebas se zas někde potkáme. Monika

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků