logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

PIM WCH poprvé společně na trati Kbelské desítky

PIM WCH poprvé společně na trati Kbelské desítky

Jsme právě v půlce našeho tréninku na pražský ½ maraton, naběháno už něco máme, to, že nám je spolu moc fajn, jsme zjistily hned při prvním setkání, ale asi nazrál čas vyrazit společně na trať otestovat, zda máme všechny na to doběhnout do cíle. Pro téměř polovinu z nás je závodní atmosféra něčím, co si jen mohly představovat nebo si o ní doposud jen četly. Vidět jejich nadšení v cíli bylo i pro druhou trošičku zkušenější polovinu posílením vědomí, že opravdu vše jde, když se chce, a že podpora druhých třeba jen zdánlivě slabších má svůj neocenitelný význam. Z následujících řádků poznáte, že na naši první Kbelskou desítku jen tak nezapomeneme.

Petronela Laclová, 32 let – Moje první desítka aneb Kbelské ponaučení

A začaly časy běžce… Mám za sebou první závod na 10 km. Samozřejmě jsem si tím udělala osobák! O čas ovšem nejde (ani nepátrejte, nestojí to za řeč). Několik věcí jsem se ale na Kbelské desítce naučila.
I když to člověk mnohokrát čte, jak se chybám vyvarovat, stejně se nějakých dopustí. V obavě z nastydnutí (hlásili vítr) jsem si navlíkla nové krásné triko z naší adidas výbavičky a svou neprofoukavou bundu, rukavice a na hlavu teplou čepici. Ono ale svítilo sluníčko a tak jsem se pěkně zapotila. Jak mozek pod čepicí měknul, tak jsem přece jen běžela rychleji než při tréninku. Za vodiče jsem si vybrala Evču Shaw. Na začátku pěkně rozvážné tempo, no kolemfunící závodníci mi rozházeli rytmus dechu a já se pak podivovala, proč jsem na pátém km tak trochu unavená. Na dalších kilometrech jsem to rozdejchala a pak se mi už běželo moc hezky, žádný kopec na 8. km mi nevadil, před cílem se opět dostavoval pocit běžícího Forresta Gumpa. V opojení po doběhnutí, kde jsem v cíli našla už 4 další holky z týmu, jsem necítila žádný chlad, ale to víte, že když mi vlezl pod kůži, tak trvalo asi 3 hodiny, než jsem se už v teplých a suchých věcech zahřála. Z toho plyne – zimní čepice je na zimu, v cíli není špatné hned převlíkat nebo aspoň hodit přes sebe další vrstvu a to nejdůležitejší – nezapomenout v té radosti dýchat.
Když jsem večer dojela domů, v newsletteru PIMu jsem si přečetla, jak dobré je zkusit si nějaký závod ještě před tím s velkým Z. Na sto procent souhlasím!
A na závěr ještě moje troška euforie – díky bohu za počasí; organizátorům závodu za hladký průběh a krásný zážitek; holkám za objetí v cíli a pocit spolupatřičnosti; Milošovi, že nám, co jsme závod v plánu neměly, ho v klídku den předtím shovívavě schválil; Jarce a ostatním z PIMu za podporu. Už se těším na další setkání!

Alena Vacková, 59 let – Kbelská desítka neměla chybu!

Začalo to tak nenápadně. Všechny jsme se těšily na páteční setkání PIM WCH a v naší tradičně bohaté korespondenci padla zmínka o Kbelské 10. Nejdřív byly přihlášeny dvě, pak další, v pátek už nás bylo 8 a nakonec se nás v sokolovně ve Kbelích sešlo 10!

Jako vždycky radost, že se zase vidíme, společné rozklusání, na startu euforie. Užíváme si to. Ty výkonnější se přesouvají na přední startovací pozice, mírně nervozní a správně nabuzené jsme všechny.

Start! Kupodivu – jsem klidná. Je to můj druhý závod v životě, vím, že 10 km uběhnu, žádný časový limit není, takže se poperu sama se sebou. A že budu z nás 10 poslední, to mi nevadí.

Jen se snažím holky moc neztratit z dohledu. A pak někde na 8. km jakýsi zlom. Najednou se mi běží líp. Kousek před cílem mě vítá dvojí bouřlivé povzbuzování děvčat, v cíli další. Padnout do náruče fandících kamarádek je úžasný pocit, a já jsem tu oporu potřebovala, bez nich bych upadla!

Za chvíli jsem málem upadla znovu, když jsem zjistila, že jsem za sebou na trati nechala 3 „naše“ další!!! Moje nadšení neznalo mezí! A v plánu je Pečecká desítka!

Ilona Bajerová, 52 let – Na co nezapomenu z Kbelské desítky

Na děvče (později se ukázalo mladou ženu), se kterým jsem v Kbelích vystoupila z vlaku, a ono mi při řeči řeklo – vás jsem na běžkyni netipovala, říkala jsem si, že máte moc velký batoh. Jak se pak v šatně ukázalo, zapomněla doma bežecké kalhoty a já jsem jí to vrátila slovy „ a mně se hned na nádraží zdálo, že máš nějaký malý batoh“. Jak jsem díky tomu mohla udělat dobrý skutek, půjčit ji své a odměnou mi bylo, že moje kalhoty byly v cíli o kus přede mnou. Jak jsem se mohla radovat ze setkání s příchozími PIMkami. Jak mi Hanule dala banán a Petronela lístek na autobus. Jak se na mě v cíli smála Pavlínka a jak jsme všechny jásaly s doběhnutím každé další, až nás v cílové rovince jásalo všech deset. Jak jsem se odhodlala oslovit paní Danu Zátopkovou a ona byla moc milá a ochotná vyfotit se s námi. Jak najednou nikde nebyl k nalezení žádný fotograf a jako v pohádce se zjevil usměvavý a ochotný Martin Symon a vyfotil nás. Na setkání s dalšími běžeckými přáteli. A byla by to faleš, kdybych nezmínila, že nezapomenu na 48…. na časomíře, protože toto číslo jsem u svého jména ještě neviděla.

Stanislava Schvachová, 40 let – Můj první „velký“ závod

Ve Kbelích jsem před mnoha lety pracovala a bydlela na ubytovně, a tak hned po příjezdu na místo závodů to s mým srdíčkem trochu zacloumalo. Předzávodní přípravy – vyzvednutí čísla a čipu proběhly v klidu, fronta nebyla moc velká a vše šlo rychle. Milým překvapením pro mě bylo v tašce nalezené pamětní tričko závodu. Hned si jej oblékám a připínám číslo. S čipem trochu zápasím, ale nakonec s holkama vše zvládáme. Trochu se rozběhávám a jdu se podívat do prostoru startu. Závody, kde by byl hromadný start více jak 600 závodníků, jsem ještě nezažila, a přesto že jsem věděla, že se dav nedá hned do pohybu, docela mě to počáteční cupitání překvapilo a tak trochu i pobavilo. A pocity ze závodu? Díky pořadatelům, že objednali takové skvělé počasí :-), opravdu si nedovedu představit běžet K10 vloni. Snažila jsem se držet rovnoměrné tempo v rámci svých možností, je ale pravda, že jsem na trati dvakrát přešla do chůze. Jelikož to byla má první desítka na silnici, jsem zvyklá běhat jen v lese, byl pro mě trochu depresivní táhlý úsek silnice mezi poli, kde pak bylo dokonce vidět na otočku, a vpravo na dlouhý štrůdl závodníků vracející se táhlým kopcem k cíli. Přesto, že jsem si říkala, že bych měla přidat, při vidině toho, co mě ještě čeká, jsem to nedokázala. Před cílem jsem se ale přeci k malému zrychlení dokopala a to ještě víc, když jsem viděla holky, jak mi fandí a běží kousek se mnou. Pocity v cíli byly smíšené, na jedné straně radost, že jsem to přežila, na druhé zklamání z výsledného času a umístění. Doufám, že příští rok to bude o něco lepší. A velkou radost mám z toho, že nás fotograf Martin Symon všechny vyfotil s Danou Zátopkovou :-).

Eva Shaw, 39 let – Znovu na závodní trati

Na Kbelské jsem si to opravdu moc užila, je to už více než 8 let, co jsem se naposledy účastnila bežeckých závodů. Samozřejmě jsme měla zpočátku velkou trému, ale nakonec jsem byla z té atmosféry unešená. Moc mi pomohlo, že jsme se sešly jako tým a měly jsme ze sebe tak velkou radost. Tak jen tak dál holky, bude fajn se občas na závodech setkávat a běhat za ten náš tým PIM WCH.

TÝM PIM WCH 2011 foto
  • přečteno: 7842/7730×, 2 komentáře

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

LemonaidLucy | 8. 3. 2011 21.21 hod. | 85.70.242.xxx
Tak to je paradni clanek...diky, damy, za sdileni vasich zazitku! Uplne me to nabudilo...:-)

Evca Svi. | 8. 3. 2011 20.49 hod. | 81.25.28.xxx
Holky musim se aspon dodatecne pridat k vasemu nadsenemu popisu, bylo bajecne najit "PIM spolubojovnice" cekajici v cili a moci pak privitat dalsi. Sdilena radost je proste nasobena! Jinak jsem si overila, ze moc neumim odhadnout a drzet tempo, mela jsem pocit ze bezim bud pomalu (na zacatku) nebo moc rychle (okolo 6km a dal). Takze bych jeste chtela podekovat vodici Milosovi, ktery to umi :) a diky nemuz jsem nakonec bezela rovnomerne.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice97
Více času na sebe12
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků