logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh v lese

Běh v lese

Uprostřed týdne mne vzbudil neznámý zvuk. Chvilku jsem poslouchala, co to je a odkud se to line, a pak jsem zjistila, že je to ptáček za oknem! Tak nějak to vždy začíná – za rozbřesku nás začnou budit ptáčkové, kterým ale tak roztomile neříkáme, protože nás většinou okradou o poslední slastné minuty v kanafasu, ale je to jasné znamení toho, že jaro je tady, tak se na ně dlouho nezlobíme.

Mám radost. Kromě zpěváčků máme i víc světla, kočičky a jarní kvítka. Je to krása. Přírodu můžu, na jaře snad nejvíc. Běžecky mám raději podzim a zimu, ale na jaro se těším. Blíže se totiž můj další půlmaraton, na který se tak poctivě připravuji.

Co já, všichni se připravují! Sleduji hlavně přípravu holek z WCH. Přijdou mi neskutečně úžasné. Přihlásily se s tím, že dostanou plány, ale určitě netušily, že budou středem dění, že se na ně vrhnou odborníci, fotografové a Miloš. Že budou muset popisovat své zážitky a celá běžecká veřejnost s nimi poputuje ke startu. A jim to jde tak krásně, žádné skuhrání: chtěla jsem běžet, ale nevyšlo mi to, protože… Ne, fakt trénují, snaží se ze sebe dostat vše, co v nich dřímá, chodí dokonce i na závody. Perou se s tím tak statečně, tak srdnatě, že mi je stydno, když si pomyslím, že já skučím, že se vůbec nechytám, že se bojím, že to ani neuběhnu a další podobné strachy, které z nich vůbec necítím. Tak třeba můj sobotní běh…

Vím, že jako noční běžec musím začít pomaličku vybíhat kolem poledne, aby si organismus zvykl. Ono se to nezdá, ale když ho několik měsíců nutím večer v půl osmé vybíhat a začít fungovat v aerobním i anaerobním režimu, tak v sobotu v poledne s ním nic nehne. Prostě chrápe. Chtěl by maximálně třímat prachovku a leštěnku. Takže tento víkend jsem prvně vybíhala před polednem, po řádné snídani, po boku manžela na jeho bujném oři, který jeho tatínek vyměnil kdysi těsně po válce za pár slepic. Dojeli jsme kus za město, do lesů kolem jednoho zámečku, kde byl kdysi vojenský prostor. Tento je protkán silnicemi i cestami, a protože tam nesmí auta, je to takový cyklistický ráj. A do toho já.

Vyběhla jsem po polní cestě. Nohy se mi bořily do prachu a písku, docela namáhavé to bylo. Těšila jsem se hlouběji do lesa a doufala ve zlepšení. Lesní cesta byla lepší v tom, že se na ní neprášilo. Jinak taky nic moc. Měkké podloží mi vůbec nesedělo. Kromě toho mi i vadilo, že vidím jak sebe, tak okolí, které mizelo za mnou. Přišlo mi tedy, že běžím velmi pomalu, což potvrdil i tep. Prvních deset minut jsem si optimisticky myslela, že se zahřeju a dál to bude pohoda. Ale nebyla. I pak jsem byla schopná držet jen pomalejší tempo. Až když jsem doběhla k asfaltce, nohy zaplesaly a zrychlily. Bylo i nezvyklé mít někoho po boku. Nedalo mi to a občas jsem něco pronesla. Kromě vět, kdy jsem fňukala, že jsem nemožná, jsem občas obdivovala přírodu, která kupodivu ještě spala. Bylo mi horko, ale to se dalo předpokládat. Na 14tém km jsem měla krizi, byla jsem už unavená, tahala jsem nohy, ruce ani náhodou nekmitaly podél těla, Miloš by plakal (a fotil :o)). Trochu se tak prohloubily mé obavy, jestli jsem rostlá lepšímu času, než kterého jsem dosáhla loni. Asi ne.

Běh v přírodě není až tak nic pro mne. Jsem vyloženě městská běhna. Líbí se mi neustálé změny. Vím, že poběžím 300 m a bude první doleva, pak kolem barevných popelnic rovně, vyběhnu na okruh, běžím k domkům pod sídlištěm, kolem garáží nahoru, prokličkuji mezi zaparkovanými auty a doufám, že někdo nezačne couvat, oběhnu dětské hřiště, kde jsem se kdysi učila výmyk na prolézačkách, a jsem u domu a pak si to třeba dám ještě jednou... Ale v lese mi to vůbec neubíhalo, dlouhé lesní cesty byly pro mne nezáživné, a tak jsem si to neuměla úplně vychutnat. Na kole to dokážu, i jako běžný turista bych z takového výletu měla víc, ale jako běžec ne. O to víc stoupá můj obdiv ke všem, kteří v přírodě běhají, a za můj asfalt by své lesní cesty nevyměnili ani za nic.

Abych to shrnula: V tuto chvíli mám ze sebe rozpačitý pocit a cítím se zase jako úplný začátečník. Bojím se a přitom není čeho. Vím, že trať zdolám, tak proč tak trojčím?!

Želvík Běhavý foto
  • přečteno: 9613/9513×, 3 komentáře

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Želvík | 15. 3. 2011 12.03 hod. | 193.165.224.xxx
Ano, umím si představit, že půjdu-li běhat fakt jen pro radost a ne se připravovat na závod, tak běh v lese, pomalým tempem určitě je to nejlepší, co člověk může pro svou hlavu udělat.

12honzade | 15. 3. 2011 11.54 hod. | 195.113.13.xx
:), tezce se bavim!!! Titulu "mestka behna" se muze snad jen priblizit "venkovska coura" :)...
Neboj, vis sama, ze to das! Furt si to uzivej a pis!!! 12:)

"Titánka" Dana | 15. 3. 2011 10.44 hod. | 88.101.235.xxx
Naprostý souhlas, co se týče fyzického pocitu při běhání na silnici vs. "měkké podloží". Nikdy nezapomenu na ten euforický úžas, když jsem jsem si před 3 lety koupila první silniční boty (do té doby jsem běhala jen v krosových) a vyběhla s nimi na asfalt! A pak taky na ten nepříjemný údiv, když jsem loni seběhla ze silnice do lesa, abych si zkrátila cestu – totální útlum, zdušení, žádný odraz, těžký...
Ale co se týče psychiky – běh v lese, když jsou cesty pevnější a běžím si "jen tak", to je krása...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics113
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming326
Salomon38
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků