logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh v lese

Běh v lese

Uprostřed týdne mne vzbudil neznámý zvuk. Chvilku jsem poslouchala, co to je a odkud se to line, a pak jsem zjistila, že je to ptáček za oknem! Tak nějak to vždy začíná – za rozbřesku nás začnou budit ptáčkové, kterým ale tak roztomile neříkáme, protože nás většinou okradou o poslední slastné minuty v kanafasu, ale je to jasné znamení toho, že jaro je tady, tak se na ně dlouho nezlobíme.

Mám radost. Kromě zpěváčků máme i víc světla, kočičky a jarní kvítka. Je to krása. Přírodu můžu, na jaře snad nejvíc. Běžecky mám raději podzim a zimu, ale na jaro se těším. Blíže se totiž můj další půlmaraton, na který se tak poctivě připravuji.

Co já, všichni se připravují! Sleduji hlavně přípravu holek z WCH. Přijdou mi neskutečně úžasné. Přihlásily se s tím, že dostanou plány, ale určitě netušily, že budou středem dění, že se na ně vrhnou odborníci, fotografové a Miloš. Že budou muset popisovat své zážitky a celá běžecká veřejnost s nimi poputuje ke startu. A jim to jde tak krásně, žádné skuhrání: chtěla jsem běžet, ale nevyšlo mi to, protože… Ne, fakt trénují, snaží se ze sebe dostat vše, co v nich dřímá, chodí dokonce i na závody. Perou se s tím tak statečně, tak srdnatě, že mi je stydno, když si pomyslím, že já skučím, že se vůbec nechytám, že se bojím, že to ani neuběhnu a další podobné strachy, které z nich vůbec necítím. Tak třeba můj sobotní běh…

Vím, že jako noční běžec musím začít pomaličku vybíhat kolem poledne, aby si organismus zvykl. Ono se to nezdá, ale když ho několik měsíců nutím večer v půl osmé vybíhat a začít fungovat v aerobním i anaerobním režimu, tak v sobotu v poledne s ním nic nehne. Prostě chrápe. Chtěl by maximálně třímat prachovku a leštěnku. Takže tento víkend jsem prvně vybíhala před polednem, po řádné snídani, po boku manžela na jeho bujném oři, který jeho tatínek vyměnil kdysi těsně po válce za pár slepic. Dojeli jsme kus za město, do lesů kolem jednoho zámečku, kde byl kdysi vojenský prostor. Tento je protkán silnicemi i cestami, a protože tam nesmí auta, je to takový cyklistický ráj. A do toho já.

Vyběhla jsem po polní cestě. Nohy se mi bořily do prachu a písku, docela namáhavé to bylo. Těšila jsem se hlouběji do lesa a doufala ve zlepšení. Lesní cesta byla lepší v tom, že se na ní neprášilo. Jinak taky nic moc. Měkké podloží mi vůbec nesedělo. Kromě toho mi i vadilo, že vidím jak sebe, tak okolí, které mizelo za mnou. Přišlo mi tedy, že běžím velmi pomalu, což potvrdil i tep. Prvních deset minut jsem si optimisticky myslela, že se zahřeju a dál to bude pohoda. Ale nebyla. I pak jsem byla schopná držet jen pomalejší tempo. Až když jsem doběhla k asfaltce, nohy zaplesaly a zrychlily. Bylo i nezvyklé mít někoho po boku. Nedalo mi to a občas jsem něco pronesla. Kromě vět, kdy jsem fňukala, že jsem nemožná, jsem občas obdivovala přírodu, která kupodivu ještě spala. Bylo mi horko, ale to se dalo předpokládat. Na 14tém km jsem měla krizi, byla jsem už unavená, tahala jsem nohy, ruce ani náhodou nekmitaly podél těla, Miloš by plakal (a fotil :o)). Trochu se tak prohloubily mé obavy, jestli jsem rostlá lepšímu času, než kterého jsem dosáhla loni. Asi ne.

Běh v přírodě není až tak nic pro mne. Jsem vyloženě městská běhna. Líbí se mi neustálé změny. Vím, že poběžím 300 m a bude první doleva, pak kolem barevných popelnic rovně, vyběhnu na okruh, běžím k domkům pod sídlištěm, kolem garáží nahoru, prokličkuji mezi zaparkovanými auty a doufám, že někdo nezačne couvat, oběhnu dětské hřiště, kde jsem se kdysi učila výmyk na prolézačkách, a jsem u domu a pak si to třeba dám ještě jednou... Ale v lese mi to vůbec neubíhalo, dlouhé lesní cesty byly pro mne nezáživné, a tak jsem si to neuměla úplně vychutnat. Na kole to dokážu, i jako běžný turista bych z takového výletu měla víc, ale jako běžec ne. O to víc stoupá můj obdiv ke všem, kteří v přírodě běhají, a za můj asfalt by své lesní cesty nevyměnili ani za nic.

Abych to shrnula: V tuto chvíli mám ze sebe rozpačitý pocit a cítím se zase jako úplný začátečník. Bojím se a přitom není čeho. Vím, že trať zdolám, tak proč tak trojčím?!

Želvík Běhavý foto
  • přečteno: 9329/9230×, 3 komentáře

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Želvík | 15. 3. 2011 12.03 hod. | 193.165.224.xxx
Ano, umím si představit, že půjdu-li běhat fakt jen pro radost a ne se připravovat na závod, tak běh v lese, pomalým tempem určitě je to nejlepší, co člověk může pro svou hlavu udělat.

12honzade | 15. 3. 2011 11.54 hod. | 195.113.13.xx
:), tezce se bavim!!! Titulu "mestka behna" se muze snad jen priblizit "venkovska coura" :)...
Neboj, vis sama, ze to das! Furt si to uzivej a pis!!! 12:)

"Titánka" Dana | 15. 3. 2011 10.44 hod. | 88.101.235.xxx
Naprostý souhlas, co se týče fyzického pocitu při běhání na silnici vs. "měkké podloží". Nikdy nezapomenu na ten euforický úžas, když jsem jsem si před 3 lety koupila první silniční boty (do té doby jsem běhala jen v krosových) a vyběhla s nimi na asfalt! A pak taky na ten nepříjemný údiv, když jsem loni seběhla ze silnice do lesa, abych si zkrátila cestu – totální útlum, zdušení, žádný odraz, těžký...
Ale co se týče psychiky – běh v lese, když jsou cesty pevnější a běžím si "jen tak", to je krása...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice97
Více času na sebe12
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků